Vinna

Neznámé

Moc děkuju jedné osůbce, díky které se v ocenění za jaro 2016 objevil první díl tohodle příběhu.

Pokud se vám příběh nevinná opravdu líbil, tak pro něj můžete hlasovat.

Je několik kategorií (romance, fanfikce, fantasy, atd...) a v každé kategorii je několik příběhů.

Pro hlasování stačí když napíšete komentář do knihy Ocenění|jaro 2016 . V komentáři by mě mělo být písmeno danné kategorie a danné číslo. Takže tvar hlasu pro první díl tohodle příběhu je H - 18.

Tak to by k tomu bylo asi všechno a teď konečně další díl. 😊🐁

Jediný, kdo se mi představil, byla červenovlasá dívka Riana. Marcus okamžitě zahájil hru. Nikdy jsem bowling nehrála. Když jsem se podívala na kohokoli, kdo zrovna házel velkou koulí do středu dráhy, vypadalo to jednoduše. Ale když jsem přišla na řadu já, ukázalo se, že to moc snadné není.

Čím víc jsem prohrávala, tím víc mě hra přestávala bavit. Nakonec jsem si sedla na židli daleko od bowlingové dráhy a pozoroval hru z povzdálí.

Vedle mě se usadil jakýsi kluk z Marcusovi povedené party. Jak jsem se později dozvěděla, jmenoval se Jackson. Uvelebil se těsně vedle mě a svou velkou horní končetinu přehodil přes mé rameno. Má ruka usilovala o to, aby se jeho paže přestala dotýkat mé kůže, ale marně. Jackson byl až moc silný. Naštěstí se zanedlouho otočil Marcus.

„Ještě jednou na ni sáhneš a nedožiješ se WCB, je ti to jasný?" odehnal Jacksona pryč rychlým pohybem ruky a vyvedl mě ven.
„Co je to WCB?" zeptala jsem se zmateně.
„World Championship of Boxing. Mistrovství světa v boxu" odpověděl mi zcela klidně. Moc mě to nepřekvapilo, protože jeho vzhled a chování tomu všemu přesně nasvědčovalo.
„A kam to jedeme?" vydala jsem ze sebe celá rozrušená, když jsme došli zpátky k autu.
„Pryč!" odvětil rázně a víc se tím nezabýval.

Prudce mě vzal za ruku a zatáhl do auta. Tiše jsem seděla na sedadle pro spolujezdce a čekala, na jaké místo dorazíme, když v tom mi začala brnět noha. Vytáhla jsem telefon z přední kapsy u kalhot a podívala se, kdo mi napsal.

Skryté číslo: Kdyby tak Dylan věděl, že ho podvádíš. Určitě by nebyl rád. Vždycky si myslel, že je tvůj jediný a ono nic. Ty si zatím v klidu jedeš někam do motelu s Marcusem. Měla by ses stydět!

Připadalo mi, jako by se mé srdce rozbilo a přestalo fungovat. Skoro jsem nedýchala. V tichosti jsem uklidila telefon do kapsy u kalhot a mlčky pozorovala míhající se krajinu.

Z pohledu Dylana:

Mé oči viděly všechno, co ten neřád Kathrin dělá, ale nemohl jsem nic dělat. Došlo mi, co všechno jsem způsobil. Už vím jak se cití člověk, který spadl na samotné dno.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Kde myslíte, že je Dylan?
Děkuju za přečtení 💕.