Nakonec jsem teda prošla tou dlouhou chodbou az do jídelny. Bylo tam ticho. Tak jsem si šla pro jídlo. Když jsem chtěla jít ke stolu tak mi někdo podstrcil nohu a já spadla. Z tácu vypadlo jídlo všude kolem. Všichni se začali smát a tleskat. Myslela jsem že umřu. Chtěla jsem začít brecet,ale vydržela jsem to. Tak jsem se zklonila a začala jsem to vysypané jídlo zvedat a vracet na tác. Najednou se ke mě zklonik někdo. Nevím kdo ale krásně ten někdo voní. Myslím,ze to byl muž,protože to byla mužská vůně. Začal mi pomáhat zvedat to jídlo. Najednou jsme chytili poslední hranolku oba dva najednou. Koukli jsme se současně na sebe. Byl tak opravdu muž... čokoládové vlasy a pronikavě zelené oči.
Koukali jsme se na sebe celkem dlouho. Mám pocit že se ke mě přibližoval. Byl krasnej,ale myslím,ze bych mu to asi zatím nedovolila.
"Emmm...tady ne....pustis prosím moji ruku abych to mohla uklidit?" zeptala jsem se ho.
"Em..jo...jo...jasně...promiň...nevím co to do me vjelo." řekl a pustil mi ruku.
"Jak se jmenujes??" zeptal se me najednou.
"Cara Maizi" odpověděla jsem a usmala jsem se.
Potom jsem se zvedla a on se mnou.
"Děkuji ti za pomoc." podekovala jsem.
"Jak se vlastne jmenujes ty?" zeptala jsem se.
"Benny Trevis" odpověděl a rozřízl si tváře do úsměvu.
Já se usmala také. Pak jsem se teda otočila a šla vrátit jídlo. Najednou jsem neměla vůbec hlad. Na koleji jsem mela trochu jídla. Tak jsem po "obědě" šla lehnout na svůj pokoj. Lehla jsem si na svou postel a koukala se jen tak do stropu a přemýšlel a o tom co se stalo na obědě. Myslím ze jsem usla. Probudila jsem se a koukla se na hodinky.
"Do prdele!!!" vykřikla jsem. Bylo totiž 15:26 a to jsem mela byt už dávno na schůzce žáků s třídním ucitelem. Meskam 6 minut. Rychle jsem v stala,ucesala jsem se a běžela na schůzku. Zaklepala jsem a vesla dovnitr. Když jsem tam vesla,tak už všichni seděli za stolem. Koukli se na me nepříjemným pohledem.
"Dobrý den" řekla jsem a sedla si na volné místo. Všimla jsem si i Bennyho. Ten jako jediný se na me smál. Všechny okolo stolu jsem přijela pohledem. Nikdo ze mě nespustil oči. Zejména Benny.
Odkaslala jsem si aby se pokračovalo. Po dobu schůzky nám madam Froizonová dala rozvrh hodin a takovej dotazník. Budu chodit do školy každé úterý,středu a čtvrtek. No a ty ostatní dny budu chodit na brigádu, kterou si vyberu az budu zpět na koleji. Vzala jsem dotazník a podala jsem ho paní Froizonové. Ta se na me usmala a já ji úsměv oplatila. Pak jsem se vrátila na místo kde jsem sedela abych si vzala rozvrh a mohla jít vybírat brigádu na koleji. Schůzka už skončila tak jsem šla zpět na kolej. Zrovna jsem otevírala dveře od mého pokoje a chtěla jsem vejít dovnitř ale někdo me chytil jemně za mou ruku. Otočila jsem se. Stal tam Benny.
"Ahoj,co potrebujes?" zeptala jsem se.
"Jak budeš chodit do skoly...em....myslím jaký dny?zeptal se. Tak tahle otázka me zaskočila.
"Nooo..úterý, středa a čtvrtek. Ale proč to chceš vědět?" zeptala jsem se ho. Vážně me zajímala odpověď.
Bennymu se rozzářili oči.
"Taky chodim tak jako ty!!" a začal se na me usmivat. Aha,takže budu chodit do školy ve stejne dny jako Benny,no...on je s tím asi celkem spokojený.
"Tak to je super. Tak ahoj...." a šla jsem dovnitř. Dala jsem si rozvrh na stůl a šla se osprchovat. Bylo už skoro čas večeře a já potřebovala všechny povinnosti zplachnout. Najednou mi místo příjemné teple vody začala téct studena ne to je slané slovo primo LEDOVÁ.
"Do prdele!!!" vykřikla jsem a vyskočila jsem ze sprchy a omotala okolo sebe uterak. Vypla jsem vodu a šla si vysušit vlasy. Věděla jsem,ze každou chvíli bude večeře a tak jsem se trošku namalovala. To kvůli Bennymu. Byl tak krásný a já myslím ze ho mám rada. Myslím si ale,ze to později nebude jen tohle ale i něco víc.
"Všichni do jídelny!! Večeře" ozvalo se z rozhlasu. Tak akorát jsem to stihla se pripravit.
•••••••••••••••••••∆••••••••••••••••••
A je tu další část. Ano napsala jsem název knížky jako TOTALNI SMULA a doteď tam nějaká extra smůla nebyla. Nebojte se. Všechno bude....papa•štěpiiiik•
ČTEŠ
Totální smůla
RandomCaře (20) už zkončily prázdniny a začíná chodit na vysokou. Ma tam ale smůlu. Její smůla se časem ale začíná vytrácet. Jednou přijde ale den,který je pro ní ten nejlepší.