Totální smůla

Cukrárna

Já jsem se také připravila. Zvolila jsem jednoduchý make up.
Na sebe jsem si vzala černé potrhané džíny,vzala jsem si na sebe bilou bluzku ale venku byla zima a tak jsem si pres ni dala černou mikinu s bílým napisem adidas a přes to koženou černou bundičku.
K tomu si jsem si vzala velkou černou kabelku.

Do kabelky jsem si vzala peníze, klíče, kapesníky,mobil a doklady.
"Tak hotová?" zeptala jsem se Eli
"Jo,já už můžu."odpověděla mi a došla ke me ke dveřím. Vyšli jsme z pokoje a mířili si to do mého auta.
"Nebudeme přece platit za bus ne?" řekla jsem,došla jsem ty 3 metry k mému autu a poplacala ho po střeše. Koukla jsem na Eli a mrkla na ní.
Mela vykulene oci a koukala se chvili na me a chvili na auto.
"Ty mas auto?" zeptala se.
"Jo...."   "Dali mi ho rodiče k 19 narozeninám." dodala jsem smutně. Tatu jsem dlouho neviděla a tak me napadlo,ze ho pojedu o víkendu navštívit.
Usmala jsem se na Eli a odemkla dveře.
"Sedej"
"A-a-a umis řídit?" zeptala se me.
"Ze váháš.....neboj se a sedej." odpověděla jsem a sedla si na místo řidiče. Eli si sedla vedle me.
"Mas strach?"
"Jo....v autě moc nejezdim a....no.....moji rodiče měli autonehodu. Přežil jenom táta. Mamka na místě podlehla těžkému zranění. A....její miminko to taky nepřežilo. Zrovna byla těhotná. Mela mít kluka. Když jsem to zjistila ze budu mít bratříčka tak jsem byla prostě ten nejšťastnější clovek. No když jsem zjistila ze nepřežil s mamkou nehodu tak jsem se zkacela k zemi." odpověděla mi a její úsměv zmizel z tváře.
"Tak to me mrzí.....ale.....neboj se já řídim dobře. Nemej žádné obavy."utesila jsem ji a ujistila ji ze se nic nestane.
"Budu ti věřit. No a ted jeď." řekla mi ted už s úsměvem na tváři.
Dupla jsem na plyn a jela. Cesta byla pokojná. I Eli neměla sebemenší problém. Cestou jsme si povídali. O cem? O vselicem.
Když jsme tam dojeli a vystoupili z auta tak jsme šli do té velké bílé budovy s nápisem

"VELKE NEKUPNI CENTRUM PAŘÍŽ"

Vedla jsem Eli do cukrárny kam jsme chodívali s mamkou. Byla to cukrárna s růžovými a bílými pruhy na stěnách. Nabytek byl v bílé barvě. Byla to krásná cukrárna. Teda me se líbila.

Sedly jsme si za jeden stůl a hned k nám přišla číšnice v růžovém.
"Tak co si dáte?"
Eli asi nesnášela cisniky,který se ptaji hned co přijde zákazník.
" Hele Promiňte ale jestli jste si nevšimli tak jsem TED přišli tak nás nechte si v klidu vybrat."řekla ji a slovo ted zdůraznila.
"Já už vybráno mám. Jahodový dortík s kávou." odpověděla jsem číšnici a sladce se na ni usmala. Úsměv mi oplatila.
"Dobrá,a vy slečno? Jestli nemáte vybráno jako že nemáte tak přijdu později." usmala se na Eli.
"Jo....prosím prijdte později." odpověděla a číšnice potom odešla. Já i Eli jsme si sedli.
"Hele,chovej se trošku lépe k místním lidem. Vis ze to budou tvoji příští spolupracovnici?" zeptala jsem se ji se smíchem.
"Cože?!" zeptala se me.
"Tady budeš pracovat. Sama jsi si na tu volbu tleskla ze te to bude bavit." odpověděla jsem ji a ještě víc se rozesmala.
"A jé je....to jsem to ale zase vymňoukla." odpověděla mi a placla se do cela.
"Vsimla jsem si." řekla jsem a smála se dal. Eli se taky usmala.
Když jsem se konečně uklidnila tak mi konečně přišel ten jahodový dortík a káva. Mnam.
"Tak tady je váš jahodový dortík a káva. A vy slečno? Máte vybráno?" zeptala se s milým úsměvem Eli.
"No....dam si kávu s mandlovým dortíkem. A poprosila bych vas aby jste na tu kávu dali šlehačku. Děkuji" no konečně si objednala. A.....káva se šlehačkou? Fakt jo?
"Káva se šlehačkou?" řekla jsem a zasmala se.
"Ty jsi nikdy neměla kávu se šlehačkou?" zeptala se. Vypadala dost překvapeně.
"Ne...nikdy."
"Tak to by jsi mela. Je to dobré." řekla a k tomu se usmala. No já jsem kávu se šlehačkou dal řešit nechtěla a tak jsem jen pokrcila rameny a zakousla se do dortíku.
"Tady je vaše káva........ehm.........se šlehačkou........a mandlový dortík. Dobrou chuť." zase číšnice.
"Děkuji..." podekovala Eli.
"Dobvou fuť." popřála jsem Eli s plnou pusou.
"Díky" poděkovala,usmala se a také se zakousla.

Ten dortík byl tak vybornej. A o kávě ani nemluvim.
"Chcef ofutnat káfu?" zeptala se me s plnou pusou Eli.
"Ne díky." poděkovala jsem ji.
Když jsem dojedla dortík tak jsem dala na stranu talířek a pustila se na kávu. Popijela jsem kávu a povidala si s Elou.

Myslím,ze se z nás stali kamarádky. Nejlepší.
Budu ji věřit. Zatím se mi líbí. Myslím ze ji budu moct svěřit a úplně se vším. Snad me nezklame jako Benny.
Budu ji důvěřovat.
"Tak co...pujdem?" zeptala jsem se ji když jsem dopila kávu.
"Jezisi už jsme tady 5 hodin." odpověděla mi a začala si balit a připravovat peněženku.
Já ji napodobila. Přišla k nám číšnice.
"Platime." řekla jsem a usmala jsem se na ni.
"Vy platite 120,- a vy platite 134,-." řekla nám. Já platila 120,- za co jsem byla rada.
Zaplatili jsme a šli zpět k autu.
•••••••••••••••••••∆•••••••••••••••••••••••••
•stepiiik•