Totální smůla

Podivný sen

"Ty fakt myslis na všechno Caro." zahihnala se Eli a odložila knížku na stranu.
"Jdu zítra s Jacobem do parku." svěřila se mi ma nejlepší kamarádka.
"Wow Eli tak to je úžasný!! Tak to si to tam uzijte a trochu te vášně by taky neuskodilo co? " poskadlila jsem ji. Moc dobře jsem věděla do koho je zamilovaná. Já az moc dobře.
"Hele" okrikla me Eli a kamaradsky me bouchla do ramene.
Pak jsme se už jen hihňali.
"No a co ty a John?" zeptala se me na oplátku zase ona.
No tak já a John....nic novyho kvůli tomu je skoro nevidáme.
"Dyť se s klukama moc nevídané takže nic nového." řekla jsem ji nijak bez emocí a pokrcila jsem rameny.

"Aha......hele...já už jsem celkem unavená takže dobrou." řekla mi po chvilce Eli a lehla si na postel.
Já jsem ji hned následovala.
Usli jsme.

  Sen:
Viděla jsem porod me matky. Křičela od bolesti a byla cela spocená. Táta stal vedle ni a mamka mu drtila ruku v té její.
Nakonec se to matce podařilo a tak jsem se narodila. Bylo ale zvláštní,ze ten sen je tak opravdový, stala jsem totiž hned vedle mamky z druhé strany. Když se ji porod povedl,tak si me doktoři vzali a umili. Teprve potom si me nechali rodiče pochovat. Bylo to tak krásné. Hrozné se mi po mamince stýská i když jsem ji moc nepoznala.
Najednou se všechno rozplynulo  a já stala zase u nás doma v kuchyni. Byla tam i mamka a tatou a kvůli něčemu se hádali.
"Jsi úplně blbej nebo jo?!!!" trvala na něho ma mamka.
"Hele se uklidni,Jááá já jsem chtěl jenom pomoct. Mám dětské domovy rad kvůli těm nevinným dětem. Zasloužili si to. A myslím ze to potrebujou víc než my. S penězi jsme na tom az moc dobře." řekl ji zase táta.
"No to si děláš prdel!! Vyhrajes jackpot 10 milionů dolarů a dáš 6 milionu dolaru do dětského domova??!! To ti přijde jako normální? Z 10 máme už jenom 4!!!  Kdyby jsi jim dal 4 my ted měli 6 tak ted bychom se tu nehadali." řekla mu na to máma.
POČKAT!!!! MÁMA??!!! Dyť ta umřela snad HNED po porodu!! Co tady dělá??!!

Najednou jsem začala v me houpací postylce brečet.
Ale ani jeden z rodičů si toho nevšímal. Teda az na tatu ten za mnou chtěl jít a nějak me utišit ale do cesty mu vstoupila mamka. Cela hořela a já cítila ze se stane něco hrozného.
"Nech moje dítě na pokoji jasný?!!" křičela mu do obličeje.
Tatu to zrejmne nastvalo.
"Pane bože Amando!! Dyť to je i moje dítě tak co tady děláš za divadlo?!!!" křičel zase na ní.
Já ale porad brecela. Pak jsem viděla jak za zadama drží mamka kuchyňský nůž.
"Neeee!!!!!" Křikla jsem a byzela ji nůž vzít. NE!! NE SAKRA NEEEE!!! Křičela jsem si v duchu,protoze se moje ruka jenom rozplynula když jsem chtěla nůž chytit.
Porad to sebe něco huceli. A ted přišla rada na nůž. Vzala ho silně do ruky a chtěla ho bodnout do ramene ale on pohotově a rychle uhnul. Hned ji chytil za ruku s nozem.
"Co to děláš Amando? Takovou te neznám. Prosím odloz ten nůž. Prosím a hlavně klid ano?" říkal ji opatrně.
"Ne!!!" vykřikla a vsi silou do něho strcila. On spadl na zem na žádá. Ma mamka toho viuzila a sedla si na něj. Naprahla se s nožem  a už jel rychlosti blesku směrem někam k jeho hrudi ale najednou jakoby me něco táhlo dozadu. Prostě bylo zase všechno pryč. ~~~~~~~~~

Prudce jsem si sedla na postel. Byla jsem cela zpocena,udychana a řekli mi po tvářích slzy. To nemohla byt mamka. Prostě ne....

"Caro?" zeptala se me opatrně Eli.
Já jsem se na ni otočila. Seděla na posteli a koukala se na me.

••••••••••••••••••••••∆••••••••••••••••••••••
Tak další kapitola.
Hey lidi tech chyb,které tam určité někde jsou a vy jste nějaký úžasný člověk a ty chyby vidíte,tak si jich nevsimejte. Dekuji
•stepiiik•