Totální smůla

Benny

"Nějak se mi to nechce věřit." odpověděla mi a ušklíbla se na mne. Já jen protocila očima a začala psát.
Ahoj tati. Ptas se proč ti píšu dopis a ne SMS a nebo proč ti nezavolam? Dlouho jsem dopis nepsala a tak me napadlo ze dnes ti napíšu tímhle způsobem.
Na vysoké je to fajn. Mám tu kámošku Eli,která je se mnou na pokoji spolu s dvěma kluky,kteří sem chodí jen krátkou dobu. Vlastně od vcerejska. Jmenujou se Josh a Jacob. Možná ti jméno Jacob někoho připomíná. Jo....tak se jmenuje jeden známí kluk. No ale ty si o něm zjistis  víc sam. Tenhle Jacom s nim nic nez jmeno nema spolecneho. Už nám také udělali školní ples,který se koná myslím 10.1. Máme mít s sebou partnera a plesové šaty. Ale já ani jedno neměla. Partnera jsem mela vyreseneho dříve jak šaty. Půjdu s Joshem a Eli asi s Jacobem. No ted musím ještě ty šaty. Dnes je streda a tak bych šla asi s Eli do nákupáku v patek po brigádě. Jo a.....v sobotu te půjdu po práci navštívit. Už se na tebe tesim. A vlastně... Vis ze příští týden ve čtvrtek ma mamka narozeniny? Tak ji půjdeme v sobotu jak za tebou prijedu zapálit svíčku na hřbitov. Ach tati jak moc se mi po ni stýská.
PS:mám te ráda.
   
                                     Tvoje Cara
Prelocila jsem papír napůl a zastrcila do obalky,na kterou jsem poté napsala adresu a nalepila známku. Dopis jsem zatím nechala ležet na stole a šla si ustlat postel a pak šla hned do koupelny. Umyla jsem se tam a šla se do pokoje oblect. Dala jsem si na sebe červené džíny,bílé tričko a červený svetrik,který jsem si nechala rozeply. Pak jsem opět zalezla do koupelny a trochu se nalicila. Červená rtěnka,řasenka a šedé stíny. To je vše. Pak jsem si vzala bílou kabelku do které jsem si dala notebook a sešit s penalem.

Ano,my nemáme učebnice a tucet sešitů. Máme notebooky. Je to lepší.

Eli se taky připravila. Pak jsme vyšli ven a šla jsem do kuchyně. Tam jsem si udělala toust a šla s Eli do třídy. Máme spolu stejný rozvrh. To je super. Kluky jsme neviděli,ale nerešili jsme je.

Když jsme došli do třídy,sedli jsme si na místo kde sedavame vždy.
Začala hodina. Bylo to....no....někdy to bylo zajímavé ale někdy bych nejradši skočila do hrobu. Hodina nám už konečně zkončila a tak jsem šla na další a pak na další a pak zase na další. Bylo to děsné. Nic zvláštního se nestalo.

Počkat vlastně jo. Párkrát jsem viděla Bennyho je se opírá o zed a v uších ma zastrcena sluchátka. Byl bez výrazu. Nedokázala jsem z jeho tváře nic vyčíst. Nevěděla jsem jestli mu to je jedno,nebo jestli je smutný a nebo naopak rád. Ale díky Bennymu jsem si uvědomila, ze nemám začínat s někým vztah bez toho,že bych ho znala VÍC jak jeden měsíc. Musím ho nejdříve poznat a teprve potom si s nim mužů něco začít.
••••••••••••••••••••••∆••••••••••••••••••••••
•stepiiik•