Caře (20) už zkončily prázdniny a začíná chodit na vysokou. Ma tam ale smůlu. Její smůla se časem ale začíná vytrácet. Jednou přijde ale den,který je pro ní ten nejlepší.
Pak jsem se z nich začala svlekat a oblékla jsem se do domácího oblečení. Šla jsem udělat oběd. Bylo už totiž 12 hodin a tak jsem rychle udělala palacinky,najedla se a zavolala Eli,aby se najedla. "Eli já musím letět do prace. Mám udělat jeden dort a nevím v kolik přijdu. Dají mi sice nejakej lehkej ale i tak. Nemám šajna. Každopádně letim." řekla jsem ji ve spěchu a ani nečekala na odpověď a šla se oblect. Hodila jsem něco na sebe a spěchala do auta. A ted už jenom rychle do cukrárny. Došla jsem cela udychana. Cela ta cukrárna vypadala velmi moderně. A prodávají tu úplně luxusně udělané kousky dortů, chlebíčků a všeho. Došla jsem az k pultu. "Dobrej přejete si?" zeptala se me neochotně paní se žvýkačkou za pultem. "Prosím vas jsem tu nova. Mám zde pracovat. Prosím vas mohu mluvit s vaším šéfem?" zeptala jsem se ale to její žvýkání me už hodně rozptylovalo. "Laskavě tu chvilku pockejte." řekla a odešla do zadních dvířek. Pane bože to tu budu celou dobu pracovat s nima?? Zeptala jsem se sama sebe. Začala jsem si poklepavat nohou. Sice nevím proč ale začala. Začala jsem premyslet nad plesem. Az ted jsem si uvědomila ze se i celkem bojiim. Ale ty šaty jsou fakt jako krásný. Někomu se nelíbí ale me se líbí hrozně moc. A Eli v tech bilych šatech bude vypadat taky velice krásně. Hmmmmm Pak jsem uslyšela klapnuti dveřmi. Vypla jsem přemýšlení a zmackla tlačítko s nápisem realita.
Uviděla jsem asi o hlavu vyššího může jako jsem já. Hnědé vlasy a zelené oči. Nebyl tlustém ale slzase ani hubenej. Byl obleknuty do černého saka s kravatou a jeho nohy skovavali černé slušné kalhoty. "Dobrý den,to Vy jste ta nova co nám sem jde dělat dorty?" zeptal se me. "Ano to jsem já." "Tak pojďte za mnou prosím." Byl na me velice slušný. Šli jsme do tech zadních dveří. Za nima byla VELIKÁ kuchyň. Ve zdech byly pokličky a v nich všechny pomůcky co potřebujete k vytváření. Všimla jsem si ze na jedné pulce se dělají dortíky ale ne někomu domu ale sem do cukrárny. Pracovali tam 3 paní, ktere měli kolem 40 let + -. A ta druha půlka byla stejná akorát jsem tam viděla jenom jednu "slečnu" které bylo asi....no asi ji bylo trošku víc jak me ale o hodně víc jak já starší není. Ten muž me za ni odvedl. "Sofie? Tohle je Cara Maizi Tvá nová spolupracovnice. Budete spolu dělat dorty,které si lide objednaji. Úkaz ji kde co je a taky ji úkaz jaký dort ted děláš,aby ti pomohla." řekl a bez jakýchkoliv slov odešel. "Ahoj,takže Cara jo? Děláš dorty poprvé?" zeptala se me mile a s úsměvem. "Ne,s maminkou jsem dělávala dorty." odpověděla ji a sundala si kabát a kabelku dala na stranu na nějakou židli, která tam byla. Pak jsem šla k Sofii. "Tak to je super. Hele dělám dort,který ma příchuť pistácie. Bude v kruhovitem tvaru a je dvoupatrovej. Okolo sebe něco jako plot jsou rulicky bílé čokolády. Az budeme mít hotové tohle tak na vrch obou pater nastrouháme bílou čokoládu a jako třešňička na dortu bude ovoce,které nasypeme na obě patra ale na to vrchní patro to dame jen doprostřed. Chápeme?" všechno mi vysvětlila a já ji kývla na souhlas. "Dobře, takže já udělám pistaciové korpusy a ty prosím udělej ty ruličky. Děkuji." no...práci mám. Podala mi destičku bílé čokolády a k tomu nějaký ostrý obdélník. Nevím sice jak se to jmenuje ale vim jak to mám udělat. Na nebo c jsem nečekala a dala se do prace. Asi za 5 minut jsem to mela hotovy. Sofie mela hotové 4 korpusy. "Hotovo?" zeptala se mě. "Ano." odpověděla jsem ji a usmala se. "Dobře,tak ted se mi předveď a poskladej rulicky okolo 2 korpusů dole a 2 korpusů nahoře a pak nastrouhej bílou čokoládu na vrch." řekla mi a usklibla se. Já se na ni taky usklibla a dala se do prace. Měla jsem to hotové asi tak za 8 minut. Sofie někam zmizela a do teď jsem ji neviděla. Pak ale přišla s plnou mísou čistého ovoce. "Na,násyp to jak jsme si řekli." řekla mi a podala mi misku. Já si ji vzala a otočila se na dort. Potom jsem dala několik kousků ovoce na 1 patro a na 2 patře jsem ho dala doprostřed. Pak jsem se otočila na Sofii a ta vypadala úplně šťastně a hrdě. "Výborně, zvládli jsme to. Je připravený na odevzdání." řekla mi a usmala se na me. Já ji úsměv oplatila a pořádně si prohlidla dort. Mela jsem 100 chuti se do něho pustit. Byl krásný. Na konec jsme obě patra svázali bílými stužkami. No a náš výtvor vypadal asi nějak takle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
