Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

3.

„Kolik je v člověku dobroty,tolik je v něm života "

Anna

„No nekecej, ty si vážně profesionální hasička? " ptá se mě už asi po druhé Molly. Ano, spřátelily jsme se a zašli jsme si někam sednout.Je to vážně fajn holka. Zjistila jsem o ní, že je rodná Angličanka a taky že studuje medicínu na místní vysoké škole. Když jsem jí zase řekla že jsem profesionální hasič tak na mě zírala jako na blbečka.
„Páni, vůbec bych do tebe neřekla že máš takové povolání, šak to musí byt strašně náročný a nebezpečný,může se ti něco stát když budeš hasit požár" směju se tomu ,protože vím co to obnáší. „ Neboj, když jsem to vystudovala a dělala fyzické a psychické testy tak vím co to obnáší a jaké je riziko. A teď chci nastoupit tady do Londýna k hasičům, doufám že mě vezmou. Budu sice dělat asi další testy na to aby mě vzali, ale tak mám i doporučení z Česka. " usmívám se, zatím co ona si o mně musí myslet bůhví co. „ Holka, ty si blázen. Ale takové lidi mám ráda! "  obě dvě dostaneme výbuch smíchu,protože jde vidět ze jsme si podobné.

Domů se dostanu asi kolem půlnoci. Našla jsem si novou kamarádku. Zítra se chceme zase sejít. Dám si rychlou sprchu a jdu do hajan.

-------------

„Anno!!! "
„Kate! Omlouvám se"
„ Nenávidím tě Anno! " „ Ne ne ne.. Prosím!  Omlouvám se!!"
„ Jak si mohla? "
„J-já nevím, já za to nemůžu "
„Ale můžeš "

Ne!! Vystřelím z leže do sedu. Zrychleně dýchám. Ta noční můra. Potřebuju si zaběhat, protože to jediné mě uklidní. Převleči se do sportovního a přesně v 5:30 vyběhnu z bytu. Dám si stejnou trasu jako minule.

Polovinu mám už za sebou. Vážně běhání pomáhá uspořádat si myšlenky a uvolnit se. Teda aspoň mně. Ale počkat, tato továrna tu minule nebyla. Ty tupče. Skvělé, takže jsem asi zabloudila. Páč si nevybavuju nějakou továrnu ,vedle které je velké hřiště. Musím se vrátit po stejné trase a dorazím do toho parku. Obrátila jsem se o 360° stupňů a běžela jsem zpátky.

Tato čtvrť s vilami tu bývá normálně? Takže jsem se úplně ztratila.
Prosím minutu ticha pro můj mozek, který asi postrádám. Musím se někoho zeptat na cestu do mojí ulice.
Ta paní s kočárkem vypadá jako chytrý člověk, takže mně určitě pomůže.
„Promiňte ,ale můžu se vás zeptat na cestu?  Zabloudila jsem. A neznám to tu, nejsem místní "
„Ano" má vlídný úsměv. Tak mě řekla že jsem úplně na druhé straně. Prý jsem přehlédla jednu odbočku, která je nepřehledná ,protože je to menší zkratka do parku.
Domů jsem nakonec doběhla v 7:45. S Molly máme schůzku v jednu. Ještě mám hodně času. Myslím že to bude chtít vanu.

Ve vaně jsem zůstala dýl než bylo v plánu. Nejradši bych zvedla telefon a objednala si čínu, ale jenže jdu na ty testy ,takže cpát se nezdravím jídlem není úplně dobré. Ono to půjde potom vidět na mojí výdrži. Dneska to zůstane o salátu s kuřecím masem.

Už je 13:00 ,Molly by tu každou chvíli měla být. Crrr!  Jo už je tady.  Otevřu dveře a Molly se i hned procpe dovnitř bytu.

„Dobře, takže kam chceš jít? "ptá se mě Molly. „ Neznám to tu moc. Takže je to na tobě. " odpovím a Molly dělá že přemýšlí a po chvíli se usměje jako měsíček na hnoji a vykřikne „ Mám to! Už vím kam půjdem "
„Kam? " ptám se „ Do Zoo" pyšně se usměje a mně se rozzáří oči.

Fotka podobná Anně,ale ty vlasy má víc blonďaté. Omlouvám se, chtěla jsem přidat část včera, ale byla jsem na soutěži a přijela jsem až večer. Navíc jak jsem běžela pokus tak jsem spadla z kladiny. Každopádně, jak se vám líbí kapitola? Pomalu se nám to začíná rozjíždět :)