Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

1.

„Každá slza má svůj příběh."

Anna

Vážně se to stalo? Opouštím mou milovanou zemi kvůli jedné chybě?

Nasedla jsem rychle do letadla a minulost se rozhodla nechat za sebou. Opouštím svou rodinu, hasiče. A proč? Ta chyba to způsobila a já se nemohla dívat do tváří mích blízkých, které byli plné lítosti. Ale byly tu taky tváře, jež se na mě koukaly s nenávistí a opovržením.

Moji milovaní hasiči díky kterým jsem se naučila nikdy nevzdávat a jít si za svým snem a cílem. A tak jsem se stala profesionální hasič, který zachraňuje lidské životy.

Jenže teď jako zbabělec utíkám do Anglie před svou chybou. Do uší si dám sluchátka a hudba začne nahlas hrát. Čeká mě dlouhá cesta. Naposledy se podívám na mou nádhernou zemi. Ta příroda, ty lesy, louky a vinohrady. Všechno mi bude chybět.Poslední zamávání a už se jen opřu o sedadlo a usínám.

„ Slečno, letadlo bude přistávat " Probudila mě milá letuška. Radši jsem se upravila a zapla si pás. Tak a je to tu. Londýn. Vystoupila jsem z letadla, počkala na můj kufr a šla si chytnout taxi.

Dojela jsem na místo kousek za centrem. A tady bude moje bydliště. Bydlím v posledním patře. Byt je útulný,ale moderní. Je tu menší chodba ta vede do kuchyně ,která je propojená s obývakem. Kuchyň je černobílá a obývák šedočernobílý. Vlastně celý byt je do černobílé. Miluji černou a modrou barvu. Dále je tu chodba vedoucí do koupelny, naproti ní je záchod. Pak ložnice, mé království s velkou šatnou. Už teď jsem si to tu zamilovala. Dědův náhradní byt je prostě úžasný. Dneska ještě vybalím věci a zítra půjdu koupit jídlo a nějaké domácí potřeby.

Jdu se tedy osprchovat. Potřebuji sprchu. Horké kapičky stékají po mém lechce opáleném těle. Pohlédnu na své zápěstí kde je do kůže vmalovaná vzpomínka.

              ~Flashback~

„ Zachránila si mě" oddechnu si.
„ Přece jsem tvůj anděl, tak tě musím chránit" začne mávat rukama jako by měla křídla.
„ A já jsem tvůj. Letíme! " zvolám se smíchem a rozeběhnu se k jezeru.

„ Mám nápad! " vyhrkne rychle.
„ Jaký " zeptám se.
Když mi sdělí co ji napadlo ihned souhlasím.

„ Dobře, jdeme do toho. Ale co si dáme? " začnu přemýšlet jaké tetování vybrat.
„ Už vím, co třeba tohle. Bude to znamení že k sobě patříme! "

„ Je to boží. " řeknu a s úžasem se dívám na své zápěstí.
„ Ták a teď patříme k sobě! Navždy! "se smíchem mě obejme a odejdeme z testovacího salónu.

Schoulená v koutě pláču a vzpomínám. Proč se to muselo stát? Né už nesmím brečet, slz bylo dost.

Když jsem se tedy uklidnila a osušila, pohled mi zakotví na zrcadle před sprchovým koutem a podívám se na mé nahé,atleticky vysportované tělo, které by mi mohlo několik žen závidět. Několik let dřiny,cvičení, sportování a trénování v hasičích jde na mě vidět.

Teď už mířím k ložnici a ulehám do té měkoučké továrny na sny. Po chvíli začnu pomalu usínat. Ale není mi dopřáno. Někdo mi volá a tak vezmu svůj zlatý iPhone a zamžourám na displej. Jack. Hned to příjmu. „ Nazdar kočko tak jak se máš? " zasmála jsem se „ Nazdar Jacku, povídej! Co je u vás nového? " vyzvídala jsem, protože mě to hodně zajímalo „ Co ti budu říkat, bez tebe je to tu pěkně na nic,nuda a nejsi tu ty aby si nám vždy zpříjemnila den a zásah" Povzdechnu si.
„ Jacku přece víš proč jsem odjela. Nemohla jsem tam zůstat pochop to. Ale určitě jste rádi ze jste se mě mohli zbavit " „ Ne to není pravda." „ Dobře. Promiň ale už budu muset končit chce se mi spát. Navíc ten posun... " „ Chápu ,šak si ještě zavoláme. Hezky se vyspi. Milujeme tě! " „ Já vás taky. " Típla jsem to. A radši jsem šla spát. Víčka klesla a já se dostala do země snů . S myšlenkami nad mou hasičskou rodinou, kterou jsem opustila. Možná jsem to neměla dělat. Neměla jsem je opustit.

Toto je můj první příběh. Berte na mě prosím ohledy jak s chybami tak s vyjadřováním. Vím že je to strašné ale snad se budu zlepšovat. Děj bude možná chaotický ale doufám že to pochopíte. A ty tučně napsané texty nad každou kapitolou jsou takové citáty co se hodí ke kapitole. Budou nad každou kapitolou. Budu ráda za kazde komenty, hvězdičky a přečtení :)