Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

18.

Anna

„ Řekneš mi to teda? " zeptá se mě a já se na něj podívám. Je opřený a sleduje mě, čeká co odpovím.

„ Byla jsem v práci " Velmi dobrá odpověď Ann, uvnitř si tleskám.
„ Aha a nešla jsi náhodou z práce? Řekni mi pravdu " Myslím, že se Káťa zapomněla někdy zmínit o tom, jak je otravný. Byl mi pořád za zadkem a pořád se ptal, vyzvídal.

Přešla jsem do kuchyně, protože už jsem to hladové břicho nehodlala dále poslouchat. Rozhoduji se co uvařit, myslím že by zapékané brambory nebyly na škodu. Pustila jsem se do vaření a na odpověď čekajícího Louise jsem nechala sedět na židličce.

Moje vášeň k vaření, kterou jsem nejspíše zdědila po mámě, se projevila. A myslím že jsem po ní zdědila i tu pohostinnost, protože jsem opět nenechala Louise o hladu.
Poděkoval a pustili jsme se do jídla.

„ Páni, bylo to vážně výborné, lepší jsem nejedl" poděkuje a napije se vody. Umyji nádobí, které následně i uklidím. Přesuneme se do obýváku a začne panovat to trapné ticho.
Teď si uvědomuju, proč jsem ho tu nechala? Proč jsem ho třeba neposlala pryč?

„ Řekneš mi kde jsi doopravdy byla? " Tok mých myšlenek přeruší jeho otázka, na niž jsem už odpovídala.
„ Jak už jsem řekla, v práci " Pravdivá odpověď. Zapnu televizi a pustím MTV, na kterém zrovna hrají oni. Znechuceně to přepnu na nějaký seriál a ignoruji jeho pohled, který je do mě zabodnutý. Radši začnu vnímat ten seriál, ale opět mě vyruší.

„ Proč jsi to přepla?" Zamyšleně na mě hledí a já mám co dělat abych nezačala křičet. Tohle na sobě nemám ráda, jsem totiž až moc hlasitá a hlučná.
„ Je jasné že nebudu poslouchat někoho kdo mi zblbl nejlepší kamarádku, kterou šikanovali kvůli vám. A že mi vaše písničky pořád pouštěla" naštvaně řeknu a rozhodím rukama. Podívám se na něho, jen se na mě kouká a nic neříká. Hodlám ještě něco říct, ale přeruší mě můj mobil. Máma.

„ Ahoj mami" začnu mluvit radostí česky a Louis se na mne nechápavě a s otázkou v očích podívá.
„ Aničko, Matěj...on, nepřišel ještě domů"
Řekne a můžu slyšet jak popotáhla hlasitě nosem. Jakmile to vyslovila, vystřelila jsem do stoje a začala neklidně přecházet po pokoji. Louis se mě lekl a sklouzl se sedačky. Nevěnuji mu pozornost a začnu mluvit s mamkou.

„ Mami, cože? Do kdy má školu?" rozrušeně se zeptám, protože mám o svého malého brášku strach. Začnu si kousat z vnitřní strany líco, vždy to dělám když jsem nějak rozrušená, nebo mám strach a jsem nervózní. Právě teď je to všechno dohromady.
„ Školu měl dnes do 2 a je už 10 hodin večer. Aničko já mám o něho strach." řekne a já nervózně přecházím po obýváku a ignoruji Louise, který se na mě pořád nechápavě dívá.

„ Mami, neboj. Znáš ho, bez tak bude u nějakého kamaráda." řeknu a střelím pohledem po Louisovi, jenž se ke mě přibližuje. Proto se od něj vzdálím.
„ Já nevím, nemám na ně číslo abych jim mohla zavolat a zeptat se jestli u nich Matěj není."
„ Je už přeci docela velký a navíc je v pubertě, určitě je někde s kámošema." řeknu mou teorii, o které doufám že bude pravdivá. Moc se to Matějovi nepodobá, ale tak je mu 13, to dělají děti v jeho letech? Kladu si otázky.

„ Znáš nějakého jeho kamaráda? " zamyslím se. Jeden by tu byl, sice je nejspíše o něco starší od něho, ale pamatuji si ho. Byl u nás doma a když jsem kolem něho prošla hlasitě hvízdl a pokýval hlavou. Kam ta mládež spěje, doufám že Maťa taký není.
Ten kluk, myslím že se jmenoval Marek, mi dal ještě jeho číslo tehdá.

Mámě jsem ho nadiktovala a pak hovor ukončila s tím ať mi napíše potom SMS.

„ Ehmm můžu se zeptat. Ty nejsi odsud? " vyruší mě anglický hlas. No jo, on je tu vlastně i Louis.
„ Ne nejsem" začnu se opět věnovat seriálu. Čas ubíhal a my jsme mlčeli. Poté opět zase promluvil.

„ Ann, moc prosím pojď se mnou na večeři, do kina, to je jedno, hlavně někam. " smutně se na mě koukne. Svýma modrýma očima mě prosí a já mám chuť opět odmítnout, ale pak jsem se podívala na ten jeho výraz. Změnilo to moji odpověď a já doufala, že jí nebudu litovat.

„ Dobře, půjdu " tyto 2 slova mu způsobila nehoráznou radost. Vyskočil ze sedačky a začal se šťastně radovat. Podivila jsem se, proč se tak moc raduje?

„Ó děkuju! " děkuje a klekne si na kolena. Vyvolá to u mě salvu smíchu.
Usmívá se a já nad jeho osobou kroutím hlavou. Je vážně hodně zvláštní, no spíše divný.

„ Dobře,dobře tak v pátek v 6pm čekej." říká to s radostí v hlase a já se jen ušklíbnu.

Když už odcházel nezapomněl se při tom usmívat. Jakmile se za ním zaklaply dveře oddechla jsem si.

Ahoj! Máme tu konečně Vánoce! Proto přeji všem Veselé Vánoce a hodně štěstí do Nového roku!🌲 Neskutečně mám tento den ráda. Už jen z toho důvodu, že dnes má narozeniny jeden úžasný, dobrosrdečný a milující muž! Ano náš praštěný Loui 💕 Nemůžu uvěřit že mu je už 25 let. Přeji mu vše nejlepší! 🎉🎁( samozřejmě vím že si to nepřečte 😂)