Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

21.

„ V životě nevěř tomu, kdo tě klame, ale nezklam toho kdo ti věří "

Probudila jsem se a jako by mi někdo bodal vidličkou do hlavy. V Česku jsem byla zvyklá pít mnohem tvrdší pití, takže naštěstí mám jen menší kocovinu, ale i tak mě bolí zvednout hlavu. Jakmile se zvednu, peřina ze mě trochu sklouzla a odhalí se můj nahý hrudník. Domyslím si, co vše se včera,ne-li dnes muselo stát. Pohnutí a odhalený zadek vedle mě, mě v tom ještě více utvrdí. Rozhlédnu se kolem sebe, kde to jsem a když zjistím, že to je mně naprosto cizí pokoj, se zamručením dopadnu do peřin, jenže to nebyl moc dobrý nápad, páč se hned ozve můj bolestný vzdech a zakňučení.

Hrouda vedle mě se znovu pohne a tím se setkám s obličejem Jeremyho.

„ No nazdar" vydechnu a s vykulenýma očima se na něho dívám.

„ Mm-hm dobré ráno " řekne svým ranním chraplákem a otevře své modrozelené oči.

„ Páni, je vážně dobré " zašklebí se a tak ho bouchnu do odhaleného ramena.

„ Ah, buď zticha. Kolik je? " zeptám se a pomocí rukou snažím skrotit mé vlasy trčící do všech světových stran.
Zatímco on se nahýbá k nočnímu stolku.

„ Bude půl 11, dnes jsem si teda pospal. Ještě, že nemusíme do práce " řekne a dá ruky za hlavu.
S protočením očí se zase zahrabu do voňavých peřin, protože vážně dnes do práce nemusíme, opravdu miluji neděle.

„ Skvělá noc to byla, že? " z ničeho nic promluví a tak musím otevřít oči.

„ Jo, to byla" potichu mu přiznám za pravdu. Sama jsem překvapená, ale je tomu tak, ta noc a hlavně s ním byla skvělá. Proto se trochu můj názor na Jeremyho změnil.

„ Dáme repete? " se svůdným pohledem si mě přitáhne k sobě a svou hlavu položí na má prsa.
Povzdechnu si a své prsty zabořím do jeho vlasů.

„ Spi, prosimtě " začnu ho vískat ve vlasech a on s hlavou na mých ňadrech vytuhne.

Nějakou chvíli jsem v té pozici vydržela, ale pak jsem musela vylézt. Věděla jsem, že spí a tak jsem si nahá běžela pro své spodní prádlo, které bylo od postele vážně daleko. Vlezla jsem mu do skříně a vytáhla černé triko, vonící po něm. Už jsem se zmínila jak moc miluju klučičí oblečení?

Došla jsem do menší, pěkně zařízené kuchyně a hned se ve mně probudilo mé kuchařské já. Obhlédla jsem co vše tu má a v hlavě jsem už měla jasno.

Vůně se linula přes celou kuchyň, ne-li byt a možná pro to se ten ospalec vykutal z postele. Jeho velké ruce mě obejmuly kolem pasu a já se nesmírně lekla, rukou jsem drcla do pánvičky a se zasyčením běžela to schladit pod studenou vodu.

„ Promiň, to jsem nechtěl " s lítosti se na mě podívá.

„ Dobrý, to nic není " mávnu nad tím rukou a jdu pokračovat v přípravě snídaně, která se začala už připalovat.

                      ◈◈◈

„ Můžu dostat přidáno? " s pohled raněného štěněte se na mě podívá a já se začnu smát.

„ Mělo by tam ještě být " mrknu na něho a on peláší si přidat.

Naše rodinné palačinky se nezapřou.

„ Žekni mi, jak to děláš že šou tak dobrý " huhle s plnou pusou a já se zase zasměju.

„ Rodinné tajemství " mrknu na něho a jdu sklidit nádobí, protože ty palačinky jí už normálně z rukou.

Nádobí dám do dřezu, ale umýt ho v plánu nemám, no co nejsem sluška.

„ Co budeme dneska dělat? " zeptám se a usměju se.

„ No já bych věděl co by jsme mohli dělat"

Olízne si rty a pomalým tempem jde směrem ke mně. Jo v tom klubu se něco změnilo, možná že už i před ním. Zkousnu si ret a pozoruji ho.

„ Co kdyby jsi mi ukázal město, hmm?" dám mu ruky za hlavu. Opravdu jsem se chtěla podívat po městě, třeba i na nákupy zajít.

„Můžeme. Tak se stavíme k tobě a pak půjdem" zazubí se.

Běžela jsem se převléct do věcí, ve kterých jsem byla na párty a když jsem byla připravena, mohli jsme vyrazit ke mně.
Jeremy bydlel poměrně kousek ode mně ani ne za 10 minut jsme byli u mě doma a já mu už nabízela pití.

Osprchovaná, převlečená jsem s Jeremym odcházela z bytu, nechala jsem se vést jím, protože přeci jen to tu zná lépe. Po pár metrech to už nevydržel a propletl si se mnou prsty.

Louis

Dnem i nocí jsem na ni myslel, nic nepomáhalo abych se cítil líp. Nechápal jsem to. Nahrávali jsme písničky a já měl chuť psát píseň o ní, to jakou má pevnou zeď a mě nepustí za ni, protože mě nemá ráda.
Furt jsem měl potřebu se zvednout a jít k ní a žadonit o to, aby mi si o mně nemyslela ty věci a aby mi dala ještě jednu šanci.

A tak jsem k ní dnes zašel, musel jsem, určitě nejsem jediný, který pořád myslí na jednoho člověka a ani ho vůbec pořádně nezná, ale ví co se mu stalo a i přes to k němu něco cítíte. Ano, cítím k ní něco, jenže vím že ona ke mně jedině odpor.

Všechno se ve mně sevřelo, když jsem ji uviděl kráčet po ulici s nádherným úsměvem a držet se za ruku s nějakým klukem. Ten upřímný úsměv s ďolíčky, který kvůli mně nikdy nevytvořila, tak šťastná po boku někoho jiného, cítil jsem jak se v mém srdci nějaký kousíček odštípl.
Srdce mi vynechalo jeden úder a následně se splašeně rozbušilo, když se políbili.

Vím, že část měla být včera, jak jsem jedné holčině v komentářích psala, ale něco mi do toho přišlo a já neměla čas ji dopsat, proto se omlouvám. Jo části nemám předepsané, uh 😅
Někdy je pro mě těžší najít nějakou vystihující fotku a citát, než skomolit a dát dohromady kapitolu. Přesto doufám, že se vám část líbí 😊 ♥