13.

668 18 0
                                    

„Nikdy se neboj být odlišný. "

Louis

Byl to fakt náročný den a já ho naštěstí přežil ve zdraví. Doma jsem se nudil a tak mi nezbývalo než si jít zakopat na můj oblíbený stadion.

Otevřel jsem velkou bránu a následně ji zavřel. A uvidím mě dobře známou blondýnku. Rozešel jsem se k ní ,ale jak mě spatřila začala utíkat.

Je vážně rychlá a já jí už pomalu nemohu stačit. Nemůže mi utéct! Tak ještě za ní rychleji začnu běžet a doženu ji. Dalo by se říct že jsem po ní skočil,takže to nečekala a spadli jsme na trávu.

„ Pust mě, kruci! " začne se vztekat.
„ Nepustím!" řeknu a pevně ji chytím aby neutekla.
„ Arggh pust! " cuká sebou a snaží se mi nějak vytrhnout nebo mě uhodit.
Jelikož už vím jakou má sílu a co mi minule způsobila začnu se trochu bát o svoje zdraví. Když se uklidnila teprve teď jsem si všimnul jejích lehce rudých očí.
„ Tys brečela? " podivím se podezřívavým pohledem, při kterém nakloním hlavu blíž k té její.
„ C-co? Ne! A nech mě být! " opět se začne vztekat.
„ Uděláme kompromis, pokud mi řekneš jak se jmenuješ, pustím tě" jestli mi ho teď neřekne tak nevím jak ho už zjistit .
„ Fajn! Anna! Stačí?! A teď mě pust! " Anna, jak krásně se k ní hodí.
„ Dobře Annie-"
„ Tak mi už nikdy neříkej! " s těmito slovy se mi vytrhne a já můžu vidět jen její blonďaté vlasy,jak jí vlají za zády.

Anna

Dobře, mé plány nikdy ho už nevidět a neříct mu jak se jmenuji, nevyšly. Nic mě nevychází. Nevím co mě to napadlo, ale zašla jsem do nákupního centra. A mé kroky rovnou míří do hudebnin,protože potřebuji nové struny. Uviděla jsem úplně úžasnou kytaru, ihned jsem ji popadla a začla brnkat, postupně se to změnilo v hraní naší písničky.

Flashback

„ Hej! Mám to, přidáme C a teďka to zahrajeme s ním " nápady ze mě padaly, jako kapky deště z mraku při velké bouři.
„ JoJo. A ještě místo Amoll dáme jen A," taky má moc nápadů.
Sedíme na vinohradě mezi řádky na našem místě, deka pod námi má červenou barvu, takže s ní červené trsátko splyne.
„ Kde mám to trsátko? " začne ho hledat.
„ Tady ty trdlo! Jednou ztratíš i hlavu" se smíchem ho po ní hodím.
„ Haha. Pojď, sjedem to od začátku. A raz...dva..tři.. "
Když dohrajeme jsme spokojeny s písničkou.
„ Je to boží! Nahrajeme si ji? "
„ Jo" pyšně odpovím a obejmu ji.

End

Dohraju poslední akord a usměji se, i když se mi chce plakat. Probere mě silné tleskání.
„ Páni! To si vymyslela ty? " zeptá se mě australský přízvuk a já můžu spatřit roztomilého kluka s kudrnatými vlasy a s krásným úsměvem.
„ Jo, ale né sama. Ještě mi někdo pomáhal " odpovím a věnuji mu slabý úsměv.
„ Je to fakt super. Mimochodem jsem Ashton " podá mi jeho velkou ruku s dlouhými prsty. Moje malá dlaň se v té jeho úplně ztratí.
„ Anna." s úsměvem se představím a podrobně si ho prohlížím. Jeho oříškovozelené oči dělají to samé.
„ No Ann, smím tě pozvat na skleničku? " zazubí se a v očích mu plápolá plamínek radosti.
„ Já nevím. Měla bych?"
„ Měla " to už mi řekne ať ho následuji.

„ Pověz mi něco o sobě. " sepne ruce a lokty se opře o stůl.
„ Nejsem nijak zajímavá. Co bys chtěl vědět? "
„ Určitě si. No já nevím, třeba, máš kluka? " trochu nervózně se zeptá a pousměje se.
„ Ne nemám, " jeho tvář se rozzářila „a ty máš nějakou svou princeznu? "
„ Nemám, jsem zasnoubený s mými bubny. " začne se smát, čímž mi ukáže své bílé zuby. Já se taky směju.
„ Hraješ? " zeptám se věnuji mu významný pohled.
„ Jo, hraju v kapele"
„ Počkat, ty si v kapele? " a mě přišlo že jsem ho už někde viděla.
Pobaveně se usměje.
„ Jsem, 5 second of summer. Neznáš nás? " Překvapeně se na mě podívá, ale přitom usměje.
„ Promiň, něco mi to říká, ale neznám" omluvně se na něj podívám a číšník nám přinese víno. Nechala jsem na Ashovi ať vybere, no jsem zvědavá co vybral. Mm, ujde, ale čekala jsem víc. Mohlo by být trochu sladší, něco tomu chybí.
Až teď si uvědomím že mě pobaveně sleduje.
„ Ty se v tom vyznáš? " ukáže na víno.
„ Ano. Ale počkej, povídej mi něco o své kapele."
Jsem hrozně zvědavý člověk, vím to o sobě.
„ Jsme 4 člená kapela, 3 z nás hrají na kytaru a jen já na bubny. Ale na kytaru umím taky. Taky umím hrát na piano a na saxofon- „
„ Počkat počkat. Ty umíš na saxofon? A na piano a bubny a kytaru? Bože ty si úžasný " zasněně se na něj podívám.
„ Jo umím. Jsem a vím to o sobě" směje se.
„ Egoisto"bouchnu ho se smíchem. V jeho společnosti se bavím a bolí mě už pusa jak se pořád usmívám. Do rukou vezmu sklenku a napiju se, při čemž se dívám skrz sklo ven.
„ Budu pokračovat jo? Takže, teď jsme na turné jako předskokani One Direction-,, když to řekl zakuckala jsem se.
„ Ježiš, si v pohodě? " polekaně se na mě podívá.
„ J-jo v poho. No pokračuj " pokývám hlavou na znamení ať pokračuje. Začal zase vyprávět, ale já byla myšlenkami jinde, protože oni jsou snad všude a musí mi vše kazit.

„ Halooo!? Je princezna kytar se mnou? " začne mi luskat prsty před obličejem a já se tak proberu.
„ Jojo. Jak si mi to řekl?" vyprsknu smíchem.
„ Princezna kytar. Ale spíš královna, protože úplně nádherně hraješ na kytaru" vymplázne jazyk a zase se začne smát tím jeho roztomilým smíchem. Nechápu to, pořád se směje. Když dopijeme víno, odejdem a on se mi nabídne že mě odoprovodí. S radostí příjmu a jdeme k mému bytu.

„ Uvidíme se ještě někdy?" zeptá se a skousne si ret. Bože, tak tohle je hodně sexy.
„ Můžem " usměji se a taky si skousnu ret.
„ Šla by jsi když tak se na mě podívat jak budem hrát? " přiblíží se.
„ Možnááá" protáhnu a začnu ze srandy utíkat. Nevím co mě to napadlo.
„ Hej! No počkej ty opičko" se smíchem utíká za mnou. Jeho svalnaté ruce mě chytí a přehodí si mě přes ramena.
„ Aaa Ashi pust mě. Jsem těžká "
„ Kecy. " donese mě k bytu.

„ Půjdeš se na nás podívat. Přinesu ti lístek. " a zase začíná.
„ No dobře. " nakonec svolím a on mě vítězně obejme.
„ Děkuju. Uvidíme se ještě. Tak ahoj " řekne ,dá mi pramínek co mi spadl do tváře za ucho a jemně mě políbil.
„ Ahoj" v šoku nemůžu uvěřit že mě políbil.

„ Ann! Počkej " no nazdar. Tohohle bruneta znám. Když mu chci zabouchnout hlavní dveře, pohotově strčí nohu mezi ně.
„ Agrhh co potřebuješ Tomlinsone? " zavrčím. Nechápu proč jsem na něho nepříjemná, vlastně chápu.
„ Odpovědi " podívá se mi do tváře.
„ Jaké odpovědi? Co to meleš? Nech mě být " chci zavřít dveře ,ale zase mu nechci rozdrtit nohu.
„ Odpovědi na to, proč se ke mě chováš jako bych ti někoho zabil,a"
„ Přesně tak Louisi, zabil" zašeptám..

Vážně se vám omlouvám že vůbec nepřidávám. Ale teď si opravuju známky a úplně na vás zapomínám. Ještě jednou omlouvám se. Pěkné čtení a užijte si zbytek večera :)

Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat