Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

15.

„ Žijeme preto, aby sme stúpali a nie klesali"

Louis

Tak tohle jsem nečekal. Nezdá se mi to? Nezdá, vzlyky které se mi ozývají z pod rukou jsou pravdivé.
„ Shhh.. Neplakej. Už je dobře" hladím ji po zádech a vlasech, které voní po melounu.
„ Ty to nechápeš. Nic není dobře. T-ty jsi mi ji sebral! Ty jsi ji zabil!  Kdy-kdyby jste nezačali hrát t-tak by si ten debilní pás zapla! K-kdyby jste neexistovali byla by tu! Kdybych umřela radši já v tom autě" Dalo by se říct že skoro až hystericky brečí a mlátí mi do hrudi. Nechám ji, sám jsem v šoku. Vážně dokáží být naši fanoušci tak posedlí? Ona se kvůli mě přebarvila? To že jsem řekl že mám rád dívky co jí mrkev u ní vyvolalo pláč protože se do ní nezamiluji když je na mrkev alergická? Tohle kvůli nám?
„ To neříkej " řeknu do ticha, které ničí jen její vzlyky.
Neodpovídá pak ke mně vzhlédne svýma uslzenýma očima ,z nichž se pořád kutálý slzy.
„ Nechápeš to. Nenávidím tě za to. Nenávidím sebe. Ona si nezasloužila zemřít, to já. To já byla ta špatná co ji kazila. Pak jste ji zkazili vy, takže dalo by se říct že jsme spolupachatelé. Jsme spolupachatelé na její smrti. " Proč mi přijde že mele nesmysly? Protože je nejspíš mele.
„ No tak. To není pravda -"
„ Je to pravda! Před 2 měsíci tu ještě byla" opět se schoulí v mé náruči a já ji hladím a potichu si pobrukuji píseň.
„ Ne. Prosím ne. Tuto ne. Ne vaši. Ona mi je pořád pouštěla. " zamumlá a já tak přestanu v pobrukování Little Things a začnu jinou.

Ta písnička ji uspala. Nechtěl jsem ji nechávat spát na tom gauči, protože ráno by jí určitě bolely záda. Tak jsem ji odnesl do ložnice, kterou jsem trefil až na po třetí. Když ležela na té postely a její blonďaté vlasy v měsíčním svitu zářily, vypadala jako anděl. Tak zranitelná ,ale přitom silná. Ještě nějakou chvíli jsem ji pozoroval a pak odešel dolů na gauč, nechtěl jsem jít pryč od ní. A tak při usínání,na tom nepohodlném gauči, jsem myslel na ni, na anděla v měsíčním svitu.

Anna

Zdál se mi hrozný sen, všechno jsem mu řekla a plakala mu do hrudě. Bylo to tak reálné.
Šla jsem se radši umýt,vešla jsem do koupelny a uviděla se v zrcadle. Hrozně jsem se lekla ,protože jsem vypadala jako nějaké strašidlo,tváře a okolí očí černé od řasenky, taky trochu načervenalé oči,vlasy rozcuchané, nejspíš jsem se moc převalovala. Všechno jsem to ve sprše smyla a s ručníkem ,omotaným kolem pasu a turbanem na hlavě, jsem si šla udělat čaj ať ho mám dopředu připravený.

Přišla jsem do obýváku a na gauči viděla člověka. Vykřikla jsem a on se vymrštil do sedu a když jsem spatřila tvář, jenž obývala můj gauč, uvědomila jsem si že to nebyl sen. On si rozespale prohlížel okolí a jakmile spatřil co mám na sobě, jeho pohled ze mě nějakou tu chvíli nemohl pustit.
„ Co tu děláš? " zavrčím a tím ho proberu, bůh ví z jakých myšlenek.
„ C-co?  Jo, včera si usnula a tak jsem tu zůstal " usměje se a znovu si lehne.
„ Oh, proto si zůstal? Vždyť to není důvod aby si tu zůstal. A teď budu ráda kdyby jsi odešel " rukou ukážu ke dveřím a čekám až tu svou prdel zvedne a odejde. Překvapeně se na mě podívá a nakrčí obočí.
„ Odejdi" má ruka směřuje pořád ke dveřím. Zvedne se a přistoupí ke mě.
„ Včera jsi se chovala jinak, proč se teď chováš tak škaredě ke mě? Tak nepřístupně? "
„ Protože včera bylo včera a na to téma se nedokáži chovat jinak. Řekni jak by ses choval asi ty? Snažím se to přetrpět tu bolest v srdci z té ztráty, pak přijdeš ty a opět to začne bolet. Copak nechápeš že se s tebou nechci stýkat? " nějakou chvíli na mě kouká a pak se rozhodne promluvit ,ale já ho nenechám a opět ukážu ke dveřím.
„ Ale já nechci odejít " ruky zkříží na hrudi a moje nenávist k němu se opět začne probouzet.
„ Odejdeš! Jinak zavolám policii za vloupání a obtěžování -"
„ Pff ,myslíš že by ti věřili? Já jsem celosvětově známý zpěvák. Čemu by věřili víc? Že nějaká šílená fanynka se mi vloupala do bytu a chtěla mě znásilnit a já nemohl nic jiného dělat než zavolat policii. A nebo že neznámé holce se do bytu vloupal známý zpěvák s tím že ji obtěžuje. Čemu by jsi věřila víc ty? " zazubí se a mě se začne vařit krev v žilách. Ten jeden!  Samozřejmě že by nejspíše věřili té jeho teorii o fanynce. Když jsem pohledem zavadila o hodiny, zděsila jsem se, nestíhám! Bleskurychle jsem si udělala čaj a mířila do ložnice se převléct.
„ A mně čaj neuděláš? " vztyčený prostředníček jasně značil že ne.
Zašla jsem a rychle se převlékla do lehkého tílka, sportovní mikiny a legín. Dala jsem si jen řasenku a balzám a šla se obout.
„ Můžeš už odejít? Já taky odcházím. Takže nashledanou! " Ten jeho připitomělý úsměv mi už leze na nervy.
„ Nešla by jsi dneska na večeři?" To už vážně ztrácím nervy a vybouchnu.
„ Můžeš doprdele opustit můj byt?! Vůbec nemám ponětí proč za mnou chodíš a proč se o mě zajímáš! Co nechápeš na tom že nemám o tvou společnost zájem? Že jsem tě v životě nechtěla potkat? Zkazil si mi přátelství! Takže ne, nikam s tebou nepůjdu !" Vystrčila jsem ho ze dveří a zamkla. Schody jsem seběhla nadsvětelnou rychlostí a pak rychle utíkala do zbrojnice, s vědomím že jdu pozdě.

Otevřela jsem dveře a vběhla dovnitř, ale skončila jsem v něčí svalnaté náruči.

„ Ahoj Ann" řekne láskyplně Jeremy. Bože proč mám po ránu také štěstí na debily?

Ahoj! 😸 Mám tu další kapitolku. Co si myslíte o Anně? Nevím jestli tento týden něco ještě přidám, protože mám hrozně nabitý program na zbytek týdne. A o víkendu budu mít zase čas jen večer, ale to přijedu ze soutěže a budu unavená. Takže další kapitolu očekávejte asi v neděli nebo v pondělí. Zatím se mějte 😘👋