Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

6.

„Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi "

Anna

Domů jsem utíkala jak smyslů zbavená. Několikrát jsem do někoho vrazila. Na můj účet přišla vždy peprnná nadávka, ale to mě bylo, jak se říká u prdele.

Jakmile klaply vchodové dveře svezla jsem se po nich a začala brečet. Jako bych to znovu slyšela a viděla.

„Nenávidím tě!"  ,,Nech toho prosím!" ,,Prosím Anno už toho nech!" „ Přestaň! " „ Co jsem ti udělala?! " „ Anno, ne nech už toho! " „ Prosím "

„ Nenene nechte mě být!" křičím a zacpávám si uši aby ten hlas nebyl už slyšet. Schoulím se do klubíčka a kolebám se, jako nějaký blázen. To vlastně už jsem. Jsem monstrum. Proč se to stalo? Za co? Proč ona? Proč? Tolik otázek a zatím žádná odpověď.

Do ruky vezmu mobil a projíždím kontakty. Tak strašně se mi klepou ruce že vždycky najedu na něco jiného. Když jsem to konečně našla, zmáčknu zelené okénko. Chvíli to zvoní, ale pak uslyším ten hlas, od něhož potřebuji pomoc.

„ Anno. Co se děje? " nic neříkám a slyšet jsou pouze mé vzlyky.

„ Ann, si tam? "

„ T-Tome j-já, už zase,ty h-hlasy..." opět sklouzne další slaná slza ,za kterou se valí její sestřičky.

„ Ale ne. V klidu. Dýchej, hlavně se uklidni. Pojď se mnou nádech, výdech, nádech, výdech... " dýchám s ním po chvíli to začne působit..

„ Všechno je v pohodě. Už se neboj.Teď mi řekni proč se ti zase ozývají?"

„ Nevím" ale vím..

„ Anno víš to! Řekni proč je zase slyšíš? " protože jsem neměla potkat ho.

„Už jsem v pohodě. Jenom to prostě přišlo a-a zítra chci jít na ten pohovor k hasičům, jsem vážně už v pohodě. Zase jsi mi pomohl" snažím se znít normálně, doufám že mi uvěří. Protože úplně v pohodě se necítím.

„ Dobře. Kdyby zase něco tak zavolej!"

„ Jo, zavolám. Pa,mám tě ráda bráško" sdělím mu jako vždy tuhle informaci.

„Já tebe taky sestřičko" a s těmito slovy to zavěsí.

Někde to tu musí být. Vím že to tu někde děda měl. Bingo. Našla jsem kytaru. Musím se z toho vyhrát.

Vemu ji do ruky a začnu hrát.
Už je to asi 5.písnička ,ale já hraju dál a dál. Je mi jedno že mě už bolí prsty. Musím hrát dál. Hraji hlasitě a rychle. Když na mě začne ale někdo ťukat, radši přestanu. Trochu to pomohlo.

Odejdu do ložnice. Tam skočím do postele a pěřinu si přetáhnu přes hlavu. Tak jsem to dělala když jsem byla malá. Chránilo mě to před bubáky. Potíž byla teď v tom, že ten bubák byl v mé hlavě a ne venku. A jak se chcete schovat před svou hlavou? Nijak.

Jak jsem slíbila, je tu další část. Opět krátká, ale snad vám to nevadí.No, co si myslíte že Ann udělala? Chtěla bych už v další kapitole dát hasiče. Myslela jsem že je dám už tady, ale nakonec ne. Btw. Slyšely jste tu Niallovu novou písničku? Awww umírám ,je DOKONALÁ!