Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

22.

(Hudbu si pusťte až vám to napíšu)

„ Nejsou žádné nehody... Všechno má nějaký účel, který jsme zatím nepochopili"

Šel jsem domů a připadl jsem si úplně mimo. Zabouchl jsem dveře od pokoje a přemýšlel, co dělat. Chci aby byla se mnou šťastná a né s ním. Musím něco udělat, jenže nevím co. Zbývá pouze jediné.

Anna

Procházeli jsme se, povídali si a mně víc docházelo, že Jeremy je skvělý člověk. Povídala jsem mu o tom, že bych chtěla nějak navštívit Miu, prostě ji vidět, souhlasil s tím že by mi v tom pomohl.
Dále jsme se bavili o hasičích, mé začátky, kdy už od plenek jsem se o ně zajímala a on vlastně také, neskutečné jak si jsme podobní. On začínal taky ve sboru a jezdil na soutěže, taky byl na rozdělovači, hodně jsme toho měli stejného.

A pak mě z znenadání políbil, ten polibek už za střízliva jsem si užívala. A když skončil, v dálce jsem uviděla toho bruneta s modrýma očima. Hlavou jsem zakroutila v nesouhlasu, sice pro sebe, ale to nevadí.

Pak mě už Jeremy odprovodil domů a zase mě políbil. Nevím jestli jsme spolu chodili, ale já byla šťastná.

Ráno jsem šla opět do práce, ale tentokrát se zvláštním pocit.

„ Ahoj krásko " jakmile jsem vstoupila do šatny už byl u mě a dožadoval se polibku.

„ Nazdar krasavče " ušklíbnu se a polibek mu s radostí dám.

„ Copak to mé oči vidí? Že by nový páreček? "

Ozve se ode dveří a my se tam podíváme.
Ve dveřích se šklebí Derek.

„ Možná už to tak bude"

Když oba dva odejdou, můžu se převléct. Dnes jsem si dala v posilovně pořádně do těla, celá spocená a vyčerpaná jsem se šla osprchovat a pak za doprovodu Jeremyho došla domů. Procpal se ke mně do bytu a o pár minut později naše oblečení leželo na zemi a my skončili v ložnici.

„ Musím jít. Táta chce se mnou chce něco urgentně probrat" řekne a mobil hodí na noční stolek a s povzdechem si zajede do vlasů.

„ Dobře." pousměju se.

„ Promiň. Chtěl jsem zůstat s tebou. "

„ Nevadí. Šak se uvidíme zítra " políbím ho.

Jeremy se obleče a pak s omluvou obchází. Zavřela jsem za ním dveře a pustila se do uklízení. Stihla jsem jen donést mé věci do koupelny a už se ozval zvonek. Šla jsem otevřít a na chodbě stál Louis. Povzdech, co mi vyšel z úst u něj vyvolal smutek, jeho oči jsou jako otevřená kniha.
Nakonec jsem ho pozvala dál a čelila jeho vážnému pohledu hned po tom co jsem si sedla na gauč.

„ Já-á musím s tebou mluvit. Musím ti něco říct "

„ Dobře. Poslouchám " přehodila jsem nohu na nohu a obrátila se na něho.

(Teď)

„ Už od té doby co jsem ti vylil na hlavu v zoo tříšť mě k tobě něco táhne. Nechápu proč. Je to uhozené na hlavu. Ale po tom co jsem tě viděl s tím klukem, to-o už nejde. Ann já-já-já t-"

Hlasité zvonění ohlašovalo, že se něco stalo a já musím ihned na stanici.

„ Hele, řekneš mi to někdy jindy" dostrkala jsem ho ke dveřím a popadla svou bundu.

Rychle jsem utíkala na stanici a když jsem tam doběhla už jsem se převlékala do obleku. Jakmile jsem seděla připravená v zasahovém autě, ptala jsem se o co jde. Prý někde začal hořet dům a rychle se oheň rozrůstá.
Byla to vážně rychlovka a mi přijeli k hořícímu domu. Vyběhli jsme z auta a Sam s Timem a ostatními začali hasit. Já s Jeremym a Derek jsme šli dovnitř. Dostali jsme se až do ložnice, kde v posteli seděli vystrašení manželé. Vyvedli jsme je ven a oni se z toho šoku až teď vzpamatovali.

„ Rachel! Naše dítě!" ta žena se rozbrečela a ukazuje na hořící dům.
„ Jdu pro ni " sdělím, ale Jeremy mě zastaví.
„ Ne Anno, nikam nechoď. Nezvládneš to. Půjde někdo jiný" se strachem v očích mi chytne ruku.
„ Zvládnu. Miluju tě " dám si pusu na ruku a tu ruku položím na jeho ochranné sklo na přilbě.

Vběhla jsem do toho hořícího domu, Jeremy běžel za mnou, ale oheň mu nedovolil jít dál. Já však to stihla a po schodech běžela nahoru najít ji.
„ Je tu někdo? " volala jsem. Z jedné místnost se ozýval dětský pláč. Všude byly plameny ohně a já vběhla do místnosti. V rohu seděla malá holčička, kolem ní ještě oheň nebyl, ale pomalu se dostával k ní. Rychle jsem si ji vzala do náruče a běžela s ní pryč.

U okna bylo přistavené rameno a v něm čekal Derek. Přiběhla jsem tam a holčičku mu podala. Už jsem se taky chystala nastoupit, ale podlaha pode mnou se stratila a já se řítila dolů.

„ Anno!! " ještě zakřičel Derek.

Dopadnu na tvrdou zem a střecha se na mě zřítí. Necítím pravou nohu a třeští mi hlava. Cítím jak mi něco teplého teče po noze. Ty cihly mi nějak odtrhly kyslíkovou bombu, začala jsem se dusit. Kouř se mi dostával do plic a helma nepomohla kouři zabránit. Snažila jsem se nějak dostat ven, ale nemohla jsem. Byla jsem slabá a když se na mě sesypala druhá část střechy, ostrá bolest mi pronikla do celého těla, slábla jsem. Už jsem přestávala vidět, všude byl kouř a oheň. Doufala jsem, že kluci přiběhnou mi pomoct, ale oheň nešel uhasit. Tohle je asi můj konec. Nic už nevidím, nemám sílu dále bojovat, už je konec.

Vím, že jsem umřela pro dobrou věc, holčičku jsem zachránila. Takové je už povolání hasiče. Nastavují život za život ostatních. A já ten život položila za jiný život.

Pohled 3.osoby

Dům se konečně povedlo uhasit, ale pozdě. Zřítil se a zasypal už mrtvou dívku. Jeremy hystericky zakřičel a běžel hledat dívku. Ta bohužel ležela pod troskami a cihlami domu.

„ Ne Ann, ne, ne, ne! Nemůžeš. Nemůžeš mě tu nechat. Ne, proč? Proč? Proč jsem v tom domě neumřel já? Proč jsi do něho vběhla. Nestihl jsem tě zastavit. Ann já tě miluju! "

Křičí a snaží se dostat k tělu dívky. I když se znali krátce, on ji miloval a udělal by pro ni cokoliv.
Několik trosek odcházel pryč a uviděl dívčinu kombinézu, další nával pláče. O pár cihel dál už viděl i její helmu, v návalu pláče vytáhl mrtvé tělo ven a když uviděl zavřené oči dívky, neudržel se a zhroutil se. Ostatní kluci přiběhli k němu a taky se rozbrečeli. Přišli přeci o člena rodiny, hasiči jsou jako rodina a ztráta Anny je zasáhla. Jeremy objímal tělo Anny a šeptal nesmyslné slova, přímo její tělo drtil v náručí. Nedokázal se smířit s tím, že už není.

Když se tuhle smutnou zprávu dozvěděl Louis, svůj smutek utápěl v alkoholu a cigaretách. Brečel a naříkal, Annu totiž miloval, i když ona jeho ne.

Ale takový je už život. Lidé odchází a přichází. Každý má svůj osud a svou svíčku, bohužel ta Anny už zhasla.

The end..

Tak, tohle je konec. Takový konec jsem chtěla už od začátku, i když jsem trochu pochybovala a nechtěla to tak udělat, ale tenhle konec je nejlepší. Je mi sice líto Jeremyho a Louiho 😟😥 Ale musela jsem to už ukončit. Příběh jsem chtěla aby vypadal jinak, ale nějak se mi to nepovedlo. Upřímně se mi vůbec už nelíbí. Přemýšlím, že ho smažu, ale zase se mi ho nechce mazat zkrz to že je můj první příběh a taky zkrt to že příběhů s hasičemi je málo. No takže tak no..

Vážně děkuju moc moc všem co tenhle příběh přečetli do konce a dali mu votes a nějaký komentář😊