Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

17.

„ Někdy zapomínáme na ty, kteří tu byli s námi když nám bylo nejhůř. "

Anna

Tak tohle bylo divný. Zatřásla jsem hlavou a vydala se za ostatníma. Ve společenské místnosti panovala úžasná atmosféra. Všichni se smáli a povídali si, pak pár z nich hrálo karty, no jo, už končíme tak si to zpříjemňujeme takhle.
„ Ann! Tady jsi, říkali jsme si, kde jsi." se smíchem na mě zavolá Derek. Dojdu za ním a sednu si vedle něj, mile se na mě usměje.
„ Ann, v sobotu mám narozeniny a budeme pořádat oslavu, tak, nechtěla by jsi přijít?" Míchá nervózně lžičkou v jeho hrnku a asi je ta káva zajímavější než já, protože jí věnuje větší pozornost.
„ Ale vždyť se známe pár dní, opravdu mě zveš? Není to pouze pro přátele a blízké? " ptám se s obavami. Konečně se na mě podívá, na rtech mu hraje úsměv.
„ Božíčku Anne,budou tam všichni z hasičů. Vždyť ty si moje kamarádka, no a co že se známé krátce, dokázala si mě pobavit tak, že jsem se málem počůral. Takže s tvojí účastí se počítá!" se smíchem se na něj podívám a nakonec souhlasím.

Já už můžu jít domů a tak se se všemi rozloučím. Nemůžu se dočkat na postel, jsem unavená a tak to dneska vidím že se budu válet u televize a pustím si nějaký film.

Už mířím k hlavním dveřím a vidím jak tam stojí postava.

„ Ahoj Ann" mile řekne Louis až mě z toho zamrazí v zádech. Je tohle karma? Nevím co jsem kdy provedla ,že mě takhle trestá. Vlastně možná vím, bylo to když jsem Katce roztrhala několik plakátů s ním? A nebo to jak jsem jí vymazala jejich písničky z jejího mobilu? Karma je fakt svině.

„ Co je Louisi? " Jsem unavená a tak doufám že to půjde nějak v klidu, nemám naladu se nějak hádat.
„ Vyslovuje se to Loui a né Louis. " Můžu vidět jak se zamračil. Vždy jsem to vyslovovala Louis, i Katka se zlobila když jsem to špatně řekla. Pořád nechápu jak nás tahleta hvězdička mohla rozdělit, proč se Káti líbil a proč jím byla posedlá?

„ To máš jedno, co chceš?" Unaveně se opřu o zeď a čekám co z něj vypadne, i když asi vím proč tu na mě čeká.

„ Jen jedna večeře. Prosím " Jo trefila jsem se. Mám chuť se smát, ale to počká. Nechápu proč tak moc chce jít se mnou na večeři.

„ Ne" řeknu klidně a začnu hledat klíčky v mé bezedné tašce. Někdy bych si nafackovala za to jak nepořádná jsem, v tom bordelu nemám šanci je najít, ale přesto to nevzdávám. Bingo! Mám je, až na samém dnu mezi drobkama.

„ Proč? Prosím, jen jedna večeře! Prosím " sepne ruce a klekne si a nasadí štěněčí oči, které na mě vykulí. Možná tohle působí na fanynky, ty by se hned roztekly a já bych možná taky povolila, ale vím co je on zač a jaký blázen byla Káťa. Já nejsem tak blbá a na tu jeho 'dokonalost' neskočím, nemám na očích růžové brýle, jež mají nejspíše všechny fanynky, já je nemám ,protože nejsem žádná fanynka. Chtěla jsem odpovědět ,ale můj vyzvánějící mobil se ozval. Skvělé teď najít v tom bordelu mobil.
Na displeji je 'Henry' hned to zvednu a ignoruji to tele co přede mnou klečí.
„ Ano Henry? " zeptám se a zpozoruji jak Louis zbystřil. Otočím se ať mám aspoň trochu soukromí.
„ Anno, rychle se musíš dostavit do zbrojnice. Poplach! Hoří! " Jakmile to vyslovil na nic jsem nečekala. Mobil letěl do tašky a já sprintovala do zbrojnice, Louise jsem tam nechala zmateného klečet.

Mohla jsem děkovat bohu ,že byt byl od zbrojnice kousek, celá zadýchaná jsem rozrazila dveře a běžela do šatny. převlékla jsem se do kombinézy a šla si sednou do Dotie. Naštěstí jsem nebyla poslední a tak když si Tim sedl ihned jsme vyjeli. Prý hoří někde v lesíku,jedna skupinka lidí tábořila a když odcházeli neuhasili to pořádně a jak zafoukal vítr,chytla okolní suchší tráva a už začalo hořet.

Dojeli jsme k lesu a já mohla vidět několik stromů v plamenech. Peter šel na střechu Dotie ,kde byla stříkačka ( snad víte jakou myslím) a začal z vrchu hasit. My ostatní jsme popadli hadice a už taky hasili. Nastal menší zmatek když z Dotie ,špatně utáhlá koncovka vyletěla a tak se voda valila ven a vytvářela velkou kaluž, byla to z Mattové hadice koncovka. Rychle jsem přiběhla a koncovku zapojovala zpátky, Matt naštěstí vodu zastavil, jakmile jsem to zapojila tak jsem mávla na Matta a on mohl zase hasit. Já si od Marka převzala hadici a pustila se taky do hašení. Uběhla asi půl hodina a my už uhasili poslední plamínek,věci sbalili a nechali policajty tam samotné.

Jakmile Jeremy Dotie zaparkoval všichni vyskočili z auta a šli se převléct. Vyslékla jsem se z toho mokrého a špinavého obleku. V normálním oblečení jsem se s ostatníma rozloučila a odcházela totálně strhaná domů.

Blížila jsem se dnes už po druhé k hlavním dveřím a doufala že tu Louis není, přišla jsem blíž a zjistila že tu není, jupí. Opět jsem hledala klíče, tentokrát jsem je nenašla, prosím bože že jsem je nestratila. Bohužel stratila, co budu dělat? Jak se dostanu domů? Nemám náhodou náhradní klíč? Máš, ale doma! Sakra! Někdy bych si za to svoje zapomínání nafackovala. Nezbývalo mi než zazvonit na správcovou, protože ona má klíč od mého bytu pro případ nouze.

Přisla mi otevřít postarší paní v noční košili s natáčkami na hlavě.

,, Dobrý večer paní Hall ,umh víte já jsem jaksi stratila klíče od mého bytu. A tak bych vás chtěla poprosit jestli by jste mi nepůjčila ten klíč pro případ nouze." řeknu a nervózně žmoulám moji mikinu. ,, Oh dobrý. Vždyť ty jsi ale dostala náhradní,ne?" zeptá se mě.
,, No víte, ale já ho mám ve vnitř bytu na poličce." ted jsem si připadala trochu trapně. Vůbec jsem ji nechtěla otravovat, nebyla to ta protivná stará správcová, tahleta paní byla moc ochotná a milá, ale prostě nechtěla jsem ji tak večer vyrušit.
,, Aha. No tak počkej hned ti ten klíč donesu." řekne mile a já jdu za ní ke dveřím jejího bytu, který je hned v přízemí. Donese mi ten klíč, poděkuji a už můžu jít konečně domů.

Unavená skopnu boty a jdu do obyváku ,rozplácnu se na gauči a se zavřenýma očima v tichosti ležím.

,, Konečně si tady" řekně někdo z křesla,jež stojí vedle gauče. Zapištím a zakřičím zděšením. Bože tak jsem se snad v životě nelekla, moje srdce bije tak rychle že čekám až mi vyskočí. Celá vyděšená se podívam na osobu sedící v křesle. Ten jeden vypatlanej debil! Sedí si v mojem křesle a usmívá se na mě. Mám chuť po něm skočit a něco mu udělat.

,, Jak. Ses. Sem. Dostal" naštvaně se na něj dívám a ruky zatínám v pěst. Už mi tak neskutečně leze krkem.
,, Víš, jak jsi tak náhle utekla tak ti vypadly klíče," zvedne je do vzduchu ,, a já je sebral a venku se mi nechtělo na tebe čekat a tak jsem šel dovnitř" usměje se. Bože on je nakažený nějakou nemocí ,která způsobuje že se furt usmívá.
,, A tobě asi nedošlo ,že když odejdeš ke mě do bytu tak se já nedostanu domů!"

,, Jé tak to mě nedošlo" podrbe se na hlavě a já zaúpím. ,, Eeh máš něco na tváři" řekne a já se bežím podívat co. Nekecal měla jsem na tváři šmouhu , vypadalo to jakoby od sazí ,ale to nevím jak bych k tomu přišla. Jdu si to umýt, ten pošuk mě následuje.

,, Řekneš mi kam si utíkala?" opře se ramenem o futro a já si umývám mé líco. ,, Proč bych ti to jako měla říkat?"

Takže ahoj všichni. Jak se máte? Asi už víte o tom že 7.12.2016 nás opustila jedna úžasná a neuvěřitelná žena, maminka, manželka a babička. Mluvím o Jay, Louiho mámě,která podlehla leukémii. Je to strašná zpráva a pořád tomu nemůžu uvěřit 💔😔 Chudák Loui a celá jeho rodina. Nechápu proč tento svět opouští tak hodní a skvělí lidé. Nechápu to 😢 Tak zase příště u další kapitoly💕

#RIPJay 💔