Only Hope In The Fire ( Louis Tomlinson Cz)

20.

„Svá rozhodnutí nemusíte nikomu vysvětlovat ani je před nikým obhajovat. Je to váš život. Žijte ho bez omluv. "

„ Ann. Kam jsi včera zmizela? "

Hned jak jsem prošla dveřmi do šatny se ke přiřítil Jeremy. Musela jsem vypadat strašně, moc jsem toho nenaspala, protože jsem furt přemýšlela nad Miou.

„ S Miou jsem jela do nemocnice" řeknu a dám věci do skříňky. Pak se na něho otočím.

„Chtěl jsem být ještě s tebou. Je to hrozné že jsme ho nestihli zachránit " projede si prsty vlasy a přistoupí blíž ke mně.

„ Ani mně nemluv. Kvůli mně nemá Mia tátu, je už sirotek. Kvůli mně! Mohla jsem ho zachránit, kdyby-kdyby-" začnou se mi lesknout oči.

Jeremy ke mně rychle přijde a vezme mou hlavu do svých rukou. Dívá se mi zpříma do očí. Jeho vypracovaná hruď se zvedá v pravidelných intervalech.

„ Ann. Co to plácáš? Není to tvoje vina. Nemůžeš za to. Byl tam úplně zaseklý, nedostali by jsme ho z tama bez nářadí."

Vím, že má pravdu, několikrát jsme se učili nedávat si za vinu, když někoho nestihneme zachránit a on proto umře. Jenže přijdu si jako bych připravila Miu o otce. Nevím co dělám, obejmu Jeremyho kolem krku. Objetí, to je teď to co potřebuji. Ztuhnul, ale pak se uvolnil a objetí opětoval, ale mnohem silněji.

„ Proč to klukům tak trvalo? Kdyby přijeli dřív, zachránili by ho"

„ To nevím. Myslím že byl problém někde na silnici" vysvětlí mi.

Po nějaké chvíli se odtáhnou a usměju sa na něho.

„ Tam pojď. Dnes budeme v posilce a budeme cvičit. "

Už převlečená jdu společně s Jeremym do naší 'posilovny' a připravuji se na těžký den.

Po těžkém cvičení máme přestávku a povídáme si. Jen já jsem mimo a přemýšlím nad Miou. Chtěla bych ji navštívit, jenže nevím kde je. Možná bych mohla jít na policejní stanici a poptat se tam nebo jít do nějakého dětského domova a nebo co když má nějaké příbuzné?

„ Ann. Posloucháš? O dnes mám tu oslavu. Přijdeš teda? "

„ Co? Jo-jo" zmateně kývnu.

„ Super, můžu tě vyzvednout?" zeptá se mě Jeremy a já s lehkým úsměvem přikývnu.

Po práci, kdy jsme měli výjezd zachránit kočky, které byly na jednom vysokém stromě, jsem šla domů. Když jsem mířila k bytovce uviděla jsem Louise. S povzdechem a protočením oči jsem k němu došla.

„ Louisi, co tu děláš a co chceš?" zavrčím. Pořád jsem nezapomněla jak se na mě vybodl.

„ Co třeba říct 'Ahoj Louisi' "

„ Na nějaké 'Ahoj' ti seru. Co chceš? " přísně se na něho podívám.

„ Navštívit tě a omluvit se ti" podrbe se na zátylku.

„ Ahh nech mě už být. Chtěl si jít se mnou ven, měl si možnost, ale vykašlal si se na mě a šel si radši s někým jiným ven, takže už mě neotravuj. Copak nechápeš, že se s tebou nechci bavit?"

„ Ale to bylo jinak! Přijela mi na návštěvu sestra. A nemohl jsem ji nechat s klukama, protože měli svůj program, mrzí mě to. " Tak sestra, no jasně. Je mi to ale už jedno.

„ Lousi, prosím už toho nechme. Jsi slavný, tak se jdi bavit s někým slavným a nechoď za mnou. Za obyčejným člověkem, který o tvou společnost nestojí. Tak si nebudeme hrát na nějaké kamarádství. Prostě mě už nech být a zapomeň že někdo jako já existuje" řeknu a zajdu do bytovky. Zhluboka vydechnu a po chvíli jdu do mého bytu.