Povolání hasiče je pro některé muže jedinou věcí, kterou chtějí v životě dělat, ale co když ji chce dělat i žena?
Hašení požárů, záchrana lidských životů,majetku.
Je to, ale taky povolání plné nebezpečí, smutku ,utrpení.
Láska k bližnímu stvořila...
V tu chvíli jsem si to ani neuvědomila, ale vlastně když jsem ho uhodila splnilo se mi to co jsem od té doby chtěla. Všechna ta nenávist se do mě zase vmísila. Bože jak já ho nenávidím, i když to možná není jeho chyba, přesto za to může! Zblbnul ji!
Flashback
„ Bože co to máš na hlavě?! " zděsím se jí. „ Co asi, vlasy? " řekne ironicky. Odkdy se tak chová?! Oh vlastně už vím. „ To vidím ,ale proč jé máš tmavě hnědé?!" zařvu na ni. „ Protože mu se líbí brunetky a né zrzky! " řekne. Můj pohled je plný zděšení. „ Neříkej mi že je to kvůli němu?! " zvyšuji hlas i když nechci. „ A kvůli komu jinému? Teď se do mě zamiluje." řekne a prohrábne si vlasy. „ Nenene. Úplně ses pomátla! Nezamiluje se do tebe jenom kvůli vlasům. Kolem něho plno jiných holek! Prober se do prdele!" řeknu jí trochu ostře pravdu. „ Ne! Ty lžeš! Zamiluje se do mě na první pohled a-a budem mít potom spolu rodinu. " řekne mi opět svou pohádku. Já jen zakroutím hlavou v nesouhlas a když nehodlám poslouchat další nesmysly jednoduše odejdu. Další hádka,další její nesmysly a lži. Zase jsme pohádáné. End
Mám slzy v očích ale úspěšně je držím. Unavená dojdu do koupelny, kde si dám dlouhou sprchu. A pak padnu do postele a usnu.
Ráno se vzbudím až s překvapivě dobrou náladou. Když provedu každodenní hygienický rituál jdu si připravit čaj ,ke kterému udělám ještě ovesnou kaši s ovocem. Mou snídani vyruší zvonící mobil a hlásí že mi někdo volá. „ Prosím? " je to Neznámé číslo. „Dobré ráno Anno, chtěl jsem se tě zeptat jestli náš zítřejší test, jenž rozhodne o tvojem přijetí k hasičům, nepřesunuli na dnešek. " Oh je to Henry, ale svou zprávou mě zaskočil. „ Dobré Henry. Překvapil jste mě, nečekala jsem to že mi budete volat o přesunutí testu" dodám. „ Omlouvám se že to musím přesunout, jenže mi něco do toho zítra přišlo. Takže dneska, dobře " Co mi zbývá? „ Dobře. V kolik hodin ?" „ V 1pm na zbrojnici. Víš co si máš vzít? " sdělil mi čas a já začala uklízet ze stolu mou snídani. „ Samozřejmě" řekla jsem. „ Skvělé. Tak nashledanou" rozloučila jsem se s ním pouhým Naschle .
Umyla jsem nádobí co jsem ráno zašpinila a šla si nachystat věci. Těmi věcmi byly sportovní legíny, tílko a pro případ thermo mikina. Nikdy nevíš co si připraví a jaké bude počasí. Skontroluji čas, který hlásí že bude za chvíli oběd. No po včerejšku mi zbylo ještě trochu číny ,tak jsem si ji dala ohřát. Čas utíká fakt rychle a tak se jdu převléct. Zvolím
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do batohu se sportovním oblečením přihodím láhev s pitím. Připravená odcházím z bytu a celá natěšená jdu na zbrojnici.
Vstoupím do vnitř budovy a rozhlédnu se jestli tu není Henry. Uvidím jen pohledného kluka ,který se rozcvičuje a já mám tak výhled na jeho božský zadek. Skousnu si ret a ještě ho chvíli pozoruji, ale pak mě napadne, co když to je konkurence? Konkurence se sexy zadkem, ale mé myšlenky přeruší hlas Henryho. „ Anno. Tady jsi a koukám že si přišla včas. Mimochodem tohle je Jeremy, můj syn. Taky je hasič a dnes mi pomůže s testem pro tebe" řekne a toho kluka veme kolem ramen. „ Těší mě Anna. " napřáhnu k němu ruku a on si se mnou hned potřese. „ Jeremy" řekne se sexy úsměvem. „ No tak aby jsme se do toho pustili. An jdi se převléct a my tě tu počkáme." rozkáže Henry a já ho poslechnu.
Převlečená a připravená jdu k nim. A teď začíná můj test. Dělala jsem všechno možné, třeba jsem musela Jeremyho zapřáhnout za lano na hasičský oblek a vytáhnout ho po schodech do 5.patra a pak jsem běžela asi 10km. Dále jestli se stihnu rychle převléct do obleku, pak byli nějaké ty kliky, sklapovačky, sedy lehy atd.
Celá vyčerpaná a převlečená jdu za Henrym se zeptat jak jsem obstála. V jeho kanceláři sedí i Jeremy. „ No překvapila jsi mě. Jsi vážně dobrá a tak nebude asi problém když zítra nastoupíš"moje oči se rozzáří štěstím a já ho běžím obejmout. Je velmi zaskočený ,ale já mám takou radost! „ Děkuju, děkuju! Ani nevíte jak moc to pro mě znamená" říkám. „ Zasloužila sis to. A teď jen toto podepiš a zítra přijď, naučíš se jak to tu chodí a šak to znáš. " zasměje se a podá mi nějaký papír a já ho hned podepíšu. „ Takže zítra Anno v 6am" řekne a já odejdu z jeho kanceláře, ale v patách mám ještě Jeremyho.
„ Potřebuješ něco? " zavřu dveře Henryho kanceláře a s úsměvem se na něho otočím. „ Vlastně ano. Potřebuji tvoji odpověď na mou otázku. " řekne se šibalským úsměvem. „ A ta zní? " pořád mi na tváři hraje úsměv. „ Půjdeš se mnou na rande? " jeho ruka se objeví u mé hlavy. „ Mmmm můžu o tom uvažovat, ale má odpověď je ne" olíznu si rty a s těmito slovy odcházím od jeho překvapeného pohledy. Jo hochu mě jen tak nedostaneš.
Domů se dostanu až večer. Dnes to bylo náročné a myslím že sprcha by byl dobrý nápad, páč smrdím. A to hodně. Lýtka mě bolí, ale jsem zvyklá. Po sprše si lehnu na gauč a projíždím na svém mobilu facebook. Popíšu si s nějakýma lidma z Česka, většina z toho jsou hasiči a vzpomínáme na naše zážitky. Směji se jak pominutá když mi Adam napíše že se včera všichni ožrali a dělali striptýz na silnici,zpívali Karla Gotta nahatí na cistereně. Achjo chybí mi to všechno. Známá melogie hlásí že mi volá máma. „ Ahoj mami! Tak moc mi chybíš. Jak se má táta, Matěj a Tom? Co je nového? " vybalím na ni a jsem hrozně šťastná že volá. „ Ahoj zlatíčko. Všichni se mají fajn, no jen Matěj vystrkuje růžky a Tom si našel holku. Věřila bys tomu? Byla tu na oběd a táta má jen teďka starosti, protože nad vinohradem začali létat špačci a jíst víno. Tak přemýšlí jak se jich zase zbavit. A znáš tu paní co bývalá na tom kopečku? Tak včera umřela. Jinak nic nového není. Hrozně nám chybíš " řekne máma a já se nestačím divit. „ Cože, on má holku a nic mi neřekne. To se nedělá neříct to sestře. To je normální v Matějovém věku. No jo ti špačci to je zlo, nedivím se že má starosti. Je mi jí líto, ta paní byla hodná. Božíčku jak mi chybí ta naše vesnice."
Ještě nějakou chvíli si povídáme, ale jakmile už z posledních sil držím oči otevřené, rozhodnu se hovor ukončit s tím ať všechny pozdravuje. Nevím jak jsem to dokázala, ale usla jsem na gauči.
Moc se všem omlouvám že dlouho nevyšla část, ale prostě jsem neměla náladu a nápad jak dál rozvíjet příběh. Příde mi nudný, nevím jak vám , uvažuju jestli má cenu dál psát. V médiích máte Jeremyho. Teď mě brzy čeká soutěž ,na kterou pojedem do Prahy a já tak trénuju a pomalu chytám nervy, páč mě zlobí rozdělovač. Užijte si zbytek večera :)
