Povolání hasiče je pro některé muže jedinou věcí, kterou chtějí v životě dělat, ale co když ji chce dělat i žena?
Hašení požárů, záchrana lidských životů,majetku.
Je to, ale taky povolání plné nebezpečí, smutku ,utrpení.
Láska k bližnímu stvořila...
Po příšerné noci se probudím do deštivého dne. Nechci vylézt z té vyhřáté postýlky, ale musím. „ Neboj večer si to vynahradíme " řeknu mé posteli a šnečím tempem jdu do koupelny. Tam ze sebe svléknu pyžamo s potiskem hasičů. Vlezu do sprchového koutu a nastavím si vodu na teplotu, jež mi vyhovuje. Do rukou vezmu sprchový gel, který voní po kokosu a začnu jej nanášet na mou pokožku. Poté ho smyji a užívám si jenom tu teplou vodu. Klidně bych tam strávila i celý den,co den i týden, ale to bych se asi nedoplatila za vodu. Vylezu ven a osuším se.
Normální lidi stojí před zrcadlem a v klidu si čistí zuby, jenže já asi nejsem normální, protože já si u toho musím tančit, zpívat a dělat kraviny.
Po nějakém tom tanečku a písničce se konečně odeberu do ložnice kde si musím vybrat outfit na dnešní, pohovor? Dalo by se tomu tak říkat. Vybrala jsem si lehčí modré tričko s dlouhým rukávem, černé rifle a ve stejné barvě kabelku a bundu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Malovat se nějak extra nepotřebuju, protože mi to moc nepomůže v tom jak vypadám. Takže řasenka a korektor bohatě postačí. Zkontroluju hodiny jestli stíhám, kurňa musím si pohnout abych stihla si udělat čaj, bez kterého nefunguju.
Jako vítr se dostanu do kuchyně a už stavím vodu na čaj. Šahám po pytlíčku sedmero bylin,není to ten klasický který koupíte v každém druhém obchodu.Je speciální už tím, že ho moje babička v Česku vyrobila. Hodím sáček do hrníčku a čekám. Jakmile varná konvice dá signál ,že voda má správnou teplotu, uchopím ji a pomalu nalévám do hrnku. Chvíli nechám vyluhovat a vychladnout. V mezičase stihnu ještě do něčeho zakousnout ať poté nemám hlad. Čaj po malých doušcích vypiji a dám do dřezu. Už se jenom obout. Všimnu si černých vyšších bot. Ihned je beru a pádím z bytu. Malém bych zapomněla na deštník. No snad to stihnu.
Procházím deštivým Londýnem a sluchátka mám v uších. Hledám budovu, kde hodlám vykonávat to, co mě baví. Hasiči. Přejdu ještě po téhle křižovatce a už bych tam měla být.
„Dobrý den" slušně pozdravím. „Eh dobrý, přejete si? " odpoví lechce už starší pán. Mohlo mu být tak něco okolo 50. ,, Přišla jsem na místo hasiče. Už jsem vám psala. " snad ví oč běží, protože se tváří že hodně přemýšlí. „ Ahá ,to jste vy! Říkal jsem si která bláznivá holka tu chce jít " zasměje se. Je velmi sympatický, připomíná mi dědu. „ Jmenuji se Anna Rose Vendell a ano chci tu jít. A jestli jsem bláznivá to nevím, ale mám opravdu velký zájem o to tady pracovat " „ Tak to mne těší. Jsem Henry Fettler. Vedoucí hasičů. Přišel mi váš email o tom že by jste tu nastoupila. Pojďme to probrat do mé kanceláře. "
Zavedl mě do kanceláře ,která byla ve starším stylu. Tmavě hnědý nábytek. Všude na políčkách trofeje,ocenění ,diplomy a fotky např.cisterny a sboru. Ta kancelář mě zaujala. Asi jsem byla s tím prohlížením moc nápadná „ Ehm, takže jestli chcete ,můžeme pokračovat" odkašlal si a usedl za jeho pracovní stůl. Nabídl mi ať se posadím na proti. „ Jistě" „ Takže. Váš email mě překvapil, protože ženy u nás ještě nepracují. Jste první. Jenže taky mi musíte dokázat že na to máte aby jste tu pracovala a zachraňovala životy. " Teď už mluví vážněji a pro efekt sepne ruce a lokty se opře o stůl. „ S tím počítám. Tady máte mou maturitu. A tady doporučení z Česka kde jsem pracovala a ještě můj rodný list" podám mu všechny důležité informace. Prohlíží si je a pozorně čte doporučení od mého strýce který, je u nás vedoucím. „ No vaše maturita je nádherná. Ale prý jste i studovala na vysoké škole tento obor" podívá se na mě tázavým pohled z pod obrouček svých brýlí. A čeká jestli mu to potvrdím. „ Ano, chvíli jsem studovala na vysoké. " potvrdím mu to. „ A smímli se zeptat, proč jste ji nedostudovala? " této otázky jsem se bála nejvíce.
Zdravím všechny! Zaprvé bych vám moc chtěla poděkovat za 100 přečtení. Páni, nečekala jsem že příběh spojený s tím co miluju,tím myslim 1D a hasiče,vůbec někdo přečte. Mám hroznou radost z toho. No každopádně to trochu protáhnu jak budou Annu přijímat do práce. Snad nevadí :)
