,,Připravte se.''
,,Pozor.''
,,Teď !''
Zazněl výstřel, který mi dodal další dávku adrenalinu a já se rozeběhla co nejvíc jsem mohla. Cíl byl tak blízko, zbývalo předběhnout jednoho člověka. V hlavě jsem si pořád opakovala: Poď Alex ! Pojď to dáš ! Předběhni ji, máš na to ! Když jsem doběhla do cíle, ozval se hlasitý potlesk. ,,Alex Carter se stává novou mistriní světa v běhu na 100 m !''
Opravdu jsem doběhla první ? ,,Bože, já to dokázala !'' V dálce jsem zahlédla tréra, který za mnou pyšně běžel. V okamžiku kdy ke mně doběhl, mi podal vlajku našeho státu, kterou jsem si následně uvázala kolem krku jako superman a obýhala jsem kolem diváků, kteří po mě házeli kytky a všechno možný, tedy kromě pet lahví, ohryzků od jablek a rajčat. Na malou chvilku jsem se zastavila abych nabrala trochu kyslíku. Nadšeně jsem se ohládla k jevišti, všechno bylo tak dokonalé a tak spomalené, přála jsem si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Když náhle... Muž nedaleko mě na mne namířil zbraní. V ten moment jsem si nic neuvědomila, až pak, kdy jsem ucítila ránu, která se mnou škubla. Cítila jsem jak mi kulka proletěla břichem na druhou stranu. Pak přišla další ráno, do kolena. A to jsem se už skácela k zemi. Ale i když to bolelo, snažila jsem se trochu zvednou abych se mu podívala do tváře. Už byl příliš daleko, zahlédla jsem jen jeho obrys těla a tetování na jeho levé ruce.
