Už jsem byla na konci mostu, kde byla tam velká zamrzlá louže, mysela jsem si že to přeskočím, ale natáhla jsem se tam. Snažila jsem se zvednou, ale nemohla jsem, neskutečně mě bolel kotník, dostala jsem do něj křeč. Otočila jsem hlavu, jestli je někdo v mojí blízkosti, ale nikdo tam nebyl. Když už jsem se nějak vyšplhala nahoru, zastavilo u mě opět to samé auto. ,,Co po mě chcete !'' zakřičela jsem na kluka za volantem. Vylezl z jeho naleštěnýho, červenýho ferrari a posadil mě do auta. Abych pravdu řekla, už mi to bylo všechno jedno, kde jsem a s kým jsem. ,,Tak co po mě chcete.'' zeptala jsem se znovu. Buď nic neříkal, nebo jsem asi hluchá. Asi ani nemá cenu se ptát, kam jedeme. Dojeli jsme až ke mě před barák. Koukla jsem se na něj, pak zpět na pravou stranu. Tohle se opakovalo asi tak třikrát, pak jsem otevřela dveře, abych mohla vystoupit. Když už jsem měla jednu nohu venku, chytl mě za ruku a řekl:,,Odstěhuj se odtud.'' ,,Tak to jsi byl ty dneska v noci u mě doma ?'' Když jsem to dořekla, ruku mi pustil a zavřel dveře.
*
Přišla jsem domů, a hned jsem šla do postele. Musela jsem pořád dokola přemýšet o tom, co se dneska stalo. Proč mi pomohl ? Proč mě hodil až domů ? A co ta poslední věta: ,,Odstěhuj se odtuď.'' No, ale má pravdu, měla bych odtud zmizet co nejdřív, ráno zavolám tomu chlápkovi co prodává dům na pobřeží a ještě ten den tam pojedu, pokud to půjde. Koukla jsem se na mobil, abych zjistila kolik je hodin, bylo půl čtvrtý ráno, a tak jsem vstala z postele, abych si vzala prášek na spaní, který mi doktor předepsal. Šla jsem do kuchyně a napustila si sklenku vody, pak jsem si vzala prášek do dlaně a s nechutí jsem ho hodila do pusy, poté ho zapila vodou. Koukla jsem se z okna ven, všude byla tma, padal sníh a v dálce svítila pouliční lampa. Mohla bych se nadýchat trochu ,,čerstvého'' vzduchu. Vešla jsem na balkón a prohlížela si naší ulici. Vše je při starém, až na toho chlapa, který stál nedaleko mého balkonu, koukal se mi přímo do obličeje, hned jsem zalezla zpět do bytu, kde jsem zhasla všechny světla, ihned jsem se vrátila k balkonovému oknu, stoupla jsem si za záclonu a pozorovala podivného muže. Co to blbnu, už podezřívám nějaký bězďáky, asi bych si už měla jít lehnout.
*
,,Dobrý den, u telefonu Alex Carter, Tom Johnas mi říkal, že prodáváte dům.''
,,Dobrý den, ano provádám, mimochodem, nejste ta Alex, která se stala mistriní v běhu na 150 m ?''
,,Ehm, ano jsem. Bylo by možné se na ten dům přiject podívat ?''
,,Tak to je skvělý, jsem váš velký fanoušek a ano, je to možné, kdy se vám to hodí ? Ještě dnes ?''
,,Dneska by se mi to hodilo, cesta mi bude trvat asi dvě hodiny tak do tří hodin bych tam byla, hodí se vám to ?'',,Ano,, to by šlo, tak už sem těším, zatím.''
Tak to byla rychlá domluva. Teď už jen zbývá si umýt hlavu a trochu doma uklidit. Vytáhla jsem si čístý ručník ze skříně a šla do koupelny. Když mi hlava uschla, vzala jsem si žehličku na vlasy vyžehlila, měla jsem dobrou náladu, tak jsem se po dlouhý době nalíčila.
*
,,Idiote ! Ani předjíždět neumíš !'' To jsou dneska lidi, skoro napálil do auta, který jelo naproti němu. Koukla jsem se do zpětnýho zrdcátka abych zkontrolovala moje vlasy, když v tom jsem si všimla červeného ferarri s černými skly. To je zase On ? Proč mě sleduje ? Přidala jsem plyn abych se ztratila v davu, ale jel za mnou, pokoušela jsem se ho setřást, ale marně. Když jsem vjela na dálnici, přejel do vejdlejšího pruhu, vedle mě. Ten blázen se mě snaží vytlačit ze silnice ?!
___
Tak co na to říkáte ? :) ...Děkuju za každý vote ! :) Další díl přidám 21.12. .
