„Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.“
Od odeslání smsky uběhl celý měsíc, a zatím se nic nestalo, ale to neznamenalo, že se nic nestane.
Byl krásný jarní den a sluneční paprsky svítily k nám do pokoje. ,,Dobré ráno.'' pozdravila jsem Liama, který koukal do stropu. ,,Dobrý ráno sluníčko.'' Usmála jsem se a vstala jsem z postele, abych se převlékla. Otevřela jsem skříň a vzala jsem si adidas tepláky a černé tílko. ,,Máme dneska něco v plánu?'' zeptal se zvědavě Liam, který se zachumlal ještě víc do peřiny. ,,No, myslím že ne. Takže můžeš dál spát.'' zasmála jsem se pokračovala jsem dolů do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a vzala jsem si poslední porci zeleninového salátu, který jsem si položila na stůl k televizi. Když jsem dojídala poslední sousto, někdo zaklepal. Kdo to zase je ? Odložila jsem misku a šla jsem otevřít. Ve dveřích stál nějaký potetovaný muž. ,,Ehm, dobrý den, přejete si ?''
,,Dobrý den, je něco, o čem by jste měla vědět. Mohu jít dál ?''
,,No, tak prosím, pojďte.''řekla jsem a on mě následoval až do obýváku, kde si také sedl. ,, Tak proč jste tu ?'' zeptala jsem se znovu a on začal. ,, Asi by jsi ráda věděla, kdo tě tehdy postřelil.'' Když to dořekl, cítila jsem, jak mi na chvíli přestala kolovat krev v žilách. Nic jsem neříkala a čekala jsem, co řekne dál. ,, Určitě znáš Liama že?'' zeptal se . ,,A co je s ním ? Jak víte že ho znám !''
,,On ti to neřekl ?!'' řekl klidným hlasem potetovaný muž. ,,Co by mi měl říct ! A kdo vlastně jste !''
,,Sorry, jsem Zayn, ještě jsem ti zapomněl říct, že to všechno je jen hra. On k tobě nic necítí. Nic !'' zákeřně se zasmál a odešel, jen jsem se ohlédla, a uviděla jsem stejné tetování, jako má Liam. A to byla ta chvíle, kdy mi to všechno došlo.
*
(Z pohledu Alex): Seděla jsem na gauči a celá se klepala, netušila jsem co mam dělat, natož co si mám myslet, nakonec jsem se prostě rozbrečela. Vzala jsem si bundu z věšáku a šla jsem ven, na čerství vzduch abych se trochu uklidnila. Dospěla jsem k závěru, že se o tom Liamovi nezmíním, že tu byl. Tedy že se o tom nezmíním dneska. Řeknu mu ať pro něco dojede do města a až sem zase přijede, tak mu neotevřu a... Po téhle myšlence jsem se zase složila na zem a začala jsem brečet jako malé dítě, nakonec jsem skousla zuby, sebrala jsem se, utřela jsem slzy a šla jsem dovnitř. Liam stál v kuchyni, ale nemohla jsem se na něho ani podívat. ,,Co se stalo Alex ?'' zeptal se ustaraně Liam. ,,Nic, jen mi není dobře. Půjdu si lehnout.''
,,Dobře, mam ti něco donést ?''
,,Ne, díky. Možná...Vlastně nic.'' řekla jsem a šla jsem nahoru, napustit si horkou vanu.
(Z pohledu Liama):
Zajímalo by mě, co jí je. Asi snědla něco špatnýho. Možná si dneska zajedu domů, pro pár věcí, a mohl bych navštívit rodiče, možná bych mohl jet už teď. Alespoň nechám Alex odpočívat. Vyběhl jsem nahoru po schodech, abych jí řekl o mém plánu. ,,Alex, zlatíčko, mam ti něco přivést z města, jedu domů pro pár věcí a napadlo mě, že bych i mohl jet navštívit rodiče. Už jsem tam dlouho nebyl, příště bys tam mohla letět se mnou.''
,,Ne nic nepotřebuju, jo to je fajn nápad, za rodičema jsi už dlouho nebyl, budou mít radost. Tak už jdi ať stihneš nějaký nejbližší let.''
,,Opravdu ti to nevadí ? Je to přece jen rychlí rozhodnutí.''
,,Ne, v pořádku, že je moc pozdravuju.''
,,Vyřídím,'' otevřel jsem dveře a šel jsem jí dát pusu na rozloučenou. ,,Miluju tě, brzy se uvidíme.'' Jen zakývala hlavou a pak se ponořila do vody.
*
Tak a co teď, pomyslela jsem si, když jsem se na sebe koukal do zrcadla. Život se mi hroutí před očima. Moje srdce bylo roztříštěno na miliony kousíčků, které se už nikdy nedají dohromady, tedy, alespoň tak jsem to v tu chvíli cítila.
Uběhly dva dny a Liam byl pořád pryč, už mi několikrát volal, ale neměla jsem sílu to zvednou. Podle mě už něco musí tušit. Přišlo mi i několik hlasových zpráv, ale ani ty jsem si neposlechla. Jediné čím jsem si byla jistá byl strach, který jsem měla z jeho příjezdu.
,, Začínáme nenávidět teprve tehdy, když nás někdo srazí v naší lásce na kolena.“
___
Tadáá, no vím že to teď není nic extra, všimla jsem si to i u minulých votes :D :/ . Ale nebojte, ono se to ještě rozjede ! ;) :) , jen jsem neměla náladu na rozepisování děje atd...A jak se jinak máte ? Co vysvědčení hmm ? :D :) . Děkuji čtěnářům, kteří zůstali věrní tomuhle příběhu :) ! Love ya :* .
