Písnička a obrázek ZDE :) --------------------------------->>
,,Liame řekni něco !'' zakřičela jsem na něho a v zápětí jsem vylétla z postele. Bezhybně seděl na posteli a neustále koukal na displej telefonu. Začala jsem panikařit a chodit z rohu do rohu, rvala jsem si vlasy a mnula si stále dokola oči. ,,Tak řekni sakra něco ! Jak můžeš takhle mlčet, co budeme dělat ! Co s námi bude !'' Zakřičela jsem po druhé a poté jsem se sesypala k zemi. ,,Bože proč ! Proč !'' Vstal najednou Liam a začal schazovat všechno, co mu přišlo do cesty. V tuhle chvíli jsem nemohla dělat nic, jen spustit moje slzy, které se chtěly odkutálet pryč.
Liam:
Viděl jsem Alex jak se rozbrečela, a tak jsem svůj vztek trochu potlačil a šel jsem k ní. Klekl jsem si před ní silně ji objal. ,,Všechno bude v pořádku.'' Po chvilce neúspěšného utěšování jsem se odhodlal na vyslovení mého plánu, který mi už delší dobu běhal v hlavě, ale myslel jsem si, že ho nikdy potřebovat nebudu. ,,Alex, musíš odjet, teď hned.''
Alex se na mě podívala zoufalým pohledem a zakroutila hlavou. ,,Nikam bez tebe nepojedu.''
,,Ale ty musíš Alex, musíš se zachránit !''
Alex:
,,Ale já bez tebe nikam nepojedu ! Neopustím tě, už ne !'' Liam vstal ze země a šel ke skříním, vyházel všechny moje věci na postel a pak je začal házet do kufru, které byly vedle postele. ,,Hned přijdu.'' Oznámil mi když naházelvšechno na hromadu do kufru a zmizel. Já jsem mezitím šla do koupelny abych zabalila drogerii, která byla na umyvadlu a následně to všechno nacpala do kufru. Byl mi jasný jeho plán, prostě odjedeme. ,,Oblékni se, máš dole taxika.'' oznámil mi Liam, když vešel do pokoje. ,,Ale já nikam bez tebe nepojedu !'' okřikla jsem ho a na truc jsem si sedla na postel. Liam mě chytnul za ruku a táhnul mě ke dveřím i s kufrem. Potom otevřel dveře a za zápěstí mě táhl dál k výtahu, potom se vrátil pro kufr a zavřel za sebou dveře. Když přijel výtah nastoupili jsme. Liam vytáhl z kapsy tužku a papír na který rychle něco napsal, potom mi papírek podal, bylo tam: Pojedeš na letiště, tam tě bude čekat chlápek, který ti předá obálku, na nic se neptej, slyší nás. Jakej chlápek ? A proč obálku ? Výtah dojel do přízemí a my jsme vystoupili, šli jsme rovnou před hotel, kde už stál objednaný taxi. Liam pozdravil řidiče a potom mi dal tašku do kufru. ,,Neopoutěj mě prosím.'' zašeptala jsem tak, že to bylo sotva slyšet, ale věděla jsem, že on to slyšel. ,,Neopouštím tě, věř mi.'' odpověděl a silně mě objal. ,,Miluju tě,'' zašeptal mi do ucha a odešel, aniž by se na mě alespoň jednou otočil při cestě zpět. Bez života jsem nasedla do auta na zadní sedadlo a opřela se o dveře, měl to být dokonalý večer s dokonalým koncem, ale teď...Byla jsem bezbranná, bez člověka, o kterého jsem se mohla kdykoliv opřít.
Liam:
Šel jsem zpět do pokoje, abych si promyslel co dál, věděl jsem, že to co jsem udělal bylo špatný, ale jinak to nešlo. Chtěl jsem jí říct můj plán, ale věděl jsem, že nás Zayn odposlouchává, je toho schopný, sice jsem to nevěděl na sto procent, ale jistota je jistota. Chci aby byla v bezpečí, a tam kam pojede, tam v bezpečí bude, tedy zatím. Na letišti ji bude čekat můj strej známej, kterýmu jsem před malou chvilkou volal, všechno zařídil, letenku, pas a místo, kde bude žít.
Alex:
Po hodině a půl, jsme dorazili na letiště, vzala jsem si kufr a zaplatila jsem. Ani jsem nevěděla kam mam jít, a tak jsem si šla sednou do čekárny, zabrala jsem si hned první lavičku, která byla u automatů. Byla půlnoc a na letišti se moc lidí nepohybovalo, nakonec jsem dospěla k závěru, že si dám kufr pod hlavu a nachvilku se prospím.
Moc dlouho jsem nespala, protože pochvilce jsem slyšela hlas neznáměho muže. Otevřela jsem oči a trochu se polekala. ,,Alex Carter ?'' položil mi otázku muž, který byl v černém kabátě s klobouke na hlavě. ,,Ano.''
,,Pojďte se mnou,'' vstala jsem z lavičky a do ruky jsem si vzala menší kufr. Muž mě dovedl k bráně na odbavení, potom mi podal velkou obálku. ,,Tady máte tu obálku, všechny informace máte uvnitř, tak hodně štěstí.'' S těmito slovy zase odešel a já jsem stála s obálkou v ruce. Otevřela jsem ji a vyndala jsem letenku, pas,klíče, balík pěněz a papír, který byl z obou stran popsaný. K čemu klíče ? Nejprve jsem se koukla na letenku, letenka byla do Melbourne v Austrálii, všechno jsem nacpala zpět do obálky a šla jsem se zařadit do fronty k odbavení.
Letadlo se už konečně chystlo vzlétnout a já jsem si konečně vzala do ruky papír, kde bylo více infromací, bylo tam napsaný, že po přistání v Melbourne na mě bude čekat někdo, kdo mě odveze do domu, kde budu dočastně bydlet, s penězmi a se vším ostatním je vystaráno. Bylo tam toho mnohem víc, ale nemohla jsem se na to soustředit, musela jsem pořád myslet jen na něho. Co tam asi dělá ? Doufám, že neudělá něco, co by ho mohlo ohrozit.
Liam:
Měl jsem plán že utečeme, nebo spíš ona, ale nevěděl jsem, jestli mam jít proti němu, proti Zaynovi, věděl jsem ale, že před ním nemůžu utíkat navždy.
Celou noc jsem nespal, slunce se už pomalu objevovalo na nebi a já jsem si byl čím dál tím víc nejistější, pořád jsem o tom všem musel přemýšlet. Co když Zayn chtěl, aby to tak bylo. Aby jsme šli každý svou cestou ? Určitě to byla chyba ji takhle pustit někam samotnou. Rychle jsem vylétl z postele a šel se obléct, naházel jsem si zbytek věcí do mého kufru a vyrazil jsem na recepci. Všechny účty jsem zaplatil a potom jsem si odchytnul taxíka, který mě odvezl na letiště.
___
Co myslíte že bude dál ? A jak si myslíte, že to skončí ? :) Přeji pěkný zbytek dne a ať přežijete 'poslední' týdny školy :D:)). Děkuju za VOTES a komentíky:).
