Písnička zde ------------->
Naše setkání byl osud, stání se tvým přítelem byl výběr, ale zamilování se do tebe bylo mimo mou kontrolu.
Ráno mě probudil tón vycházejíc z mého mobilu. Koukla jsem se na displej kde blikalo Jerremyho jmého, ihned jsem to zvedla. ,,Alex ? Kde jsi ?'' zeptal se se strachem v hlase. ,,Narazila jsem na kamarádku kterou jsem dlouho neviděla, neboj jsem v pořádku, brzo dorazím. Pa.'' Rozloučila jsem se a pak jsem se otočila tam, kde ležel Liam, koukal na mě a nic neříkal, ale vzhůru byl. ,, Kdo to byl ?'' zeptal se překvapeně. ,,Kamarád u kterého momentálně bydlím. On se usmál a zakýval hlavou. Potom se rychlostí blesku zvednul a hodil po mě polštář se slovy ,,tak už vstávej.''
*
,,Tak co na to říkal Jerremy ?''
,,Celkem nic, prý si to máme užít,'' zasmála jsem se a zapla si pás. ,,To si teda užijeme,'' prohlásil Liam, a sáhl do kaslíku pro žvýkačky. ,,Kam jedeme, už mi to prozradíš ?'' Podíva se na mě váhavím pohledem a pak to konečně prozradil. ,,Máme zamířeno do Disneylandu v Paříži.''
,,A teď tu o Karkolce jo ?'' zasmála jsem se a cvrnkla ho do nosu. ,,Ne, myslím to vážně,'' odpověděl a sáhl do kaslíku pro obálku, kterou mi předal . Se zvědavosí jsem jí otevřela, no vlasně skoro roztrhala. ,,Cože !'' zařvala jsem, a s otevřenou pusou jsem se na něho podívala. Aniž by odtrhl obličej z cesty, usmál se a zakýval hlavou. ,,Takže směr letiště,'' řekla jsem a hodila jsem prázdnou obálku prudce za sebe.
*
,,Let do Paříže číslo 0A827, se za pár minut chystá k odletu, prosíme poslední pasažéry, aby se dostavili k odbavení.''
Koukla jsem se na Liama, a ten se zase zmateně kouknul na letenky, které vyndal z kapsy. ,,Sakra.'' Zašeptal a do toho se zasmál. ,,Co?'' zeptala jsem se. Místo odpovědi mě chytnul za ruku, utíkali jsme někam na druhý konec haly, nejspíš k odbavení. ,,Že je to náš let ?'' Položila jsem mu ještě jednu otázku. ,,Jo, musíme se jít rychle odbavit,'' zadýchaně odpověděl. Doběhli jsme k volné přepážce, kde jsme odevzdali dva kufry a letenky pro kontrolu. Pak jsme se znovu rozeběhli k bráně, kde nás měli zkontrolovat, než vstoupíme na palubu letadla.
*
,,Vybrali jste si něco z naší nabídky ?'' Zeptal se steward, který před sebou tlačil velký vozík s různými sušenkami a suvenýry. Já sem zakroutila hlavou, ale Liam ho poprosil o lahev šampaňského a dvě skleničky, a ještě aby toho nebylo málo, vzal si velký sáček bramburků. Když otevřel sáček, vzal do ruky šampáňo a rozlil ho do skleniček. ,,Tak na nás,'' prohlásil a podal mi skleničku. ,,Na nás,'' zopakovala jsem, a pak jsem si usrkla perlivého nápoje. ,,Jak si vlastně vůběc věděl, že s tebou někam pojedu ?''
,,No, bylo to buď a nebo...Nakonec to vyšlo.'' usmál se a zvedl skleničku do výšky, mělo to znamenat něco jako imaginární přípitek sám se sebou. Začla jsem se smát, při každým pohledu na něho jsem se smála čím dál víc. Snobové, kteří s námi seděli v první třídě se na nás otáčeli, ale i tak jsme se chovali, jako kdyby tam vůbec nebyli. Forever young.
,,Děkujeme, že jsme si vybrali naší společnost.'' Hlásil záznam v letadle, když jsme přistáli. S Liamem jsme počkali, až všichni opustí palubu, teprve pak jsme vystoupili my. Šli pro kufry, ale cesta do té haly trvala věčnost, za každým rohem jsme si mysleli, že jsme na místě, ale pokaždé jsme se spletli, ale když jsme sešli schody, byli vidět přepážky, které nás dělily od našich kufrů. Až když jsme předložili pas, pusitli nás dál. Vypadalo to tam ale docela děsivě, všimla jsem si, že i Liam je neklidný...Všude stáli policajti se psy a když se člověk podíval o pár metrů výš, byly vidět černé okna, za kterými seděli letišťní pracovníci a ochranka. ,,Tam jsou naše kufry !'' Liam ukázal rukou na černý pás, na kterém se vezly naše tašky. Já jsem nadskočila radostí a rozeběhla jsem se pro ně, Liam mi šel na pomoc, s úsměvem na tváři. Liam mi s tím pomohl, a tak jsem měla prázdné ruce, tedy když nepočítám kabelku. Vyšli jsme ven z haly a zastavili jsme si taxika. ,,Bonne journée,'' pozdravili jsme pána za volentem a on nás pozdravil též. Pak mu Liam podal papír, na kterém jsem zahlédla adresu. Aniž bych se nadechla, Liam mi odpověděl na to na co jsem se chtěla zeptat. ,,Ubytujeme se v hotelu, pak se můžeme jít projít, kousek od nás je totiž eifellovka, večer je nádherná, můžeme se podívat. A zítra pojedeme do toho Disneylandu. Ano ?''
,,Ano,'' odpověděla jsem mu, a on mě políbil na rty. Potom jsme se spokojeně opřela o jeho ramena a zavřela jsem oči.
,,Alex, už jsme tady,'' řekl Liam jemným hlasem a rukou mi prohrábl vlasy. Otevřela jsem oči a trochu se z auta porozhlédla. Liam mezitím vystoupil a otevřel mi dveře. ,,To si nemusel,''začervenala jsem se a vystoupila jsem. Před hotelem nás už očekávali dva muži, který měli tu věc na tašky. Taxiář tašky vyndal z kufry a předal je nosičům v uniformách. Vytáhla jsem z tašky peněženky že zaplatím za odvoz, ale Liam mě předběhl. Jako vždy. Jeden z nosičů nás anglicky přivítal a řekl nám ať ho následujeme. Dovedl nás k recepci, kde seděla žena s černým kostýmkem. Přivítala nás a pak dala Liamovi papíry, které následně podepsal, pak se domluvili jak to bude s jídlem. Nakonec recepční vyndala kartu a předala nám jí. Nosiči na nás čekali u přivolaného výtahu, nastoupili jsme, a jeli jsme s nimi až do posledního patra. Šli jsme delší chodbou až k posledním dvoum dveřím, Liam odemknul kartou dveře a nosiči nám vyndali kufry do předsíně, ještě něž odešli, Liam jim dal dýško a pak se rozloučili. Rozsvítila jsem, a nestačila jsem žasnout. ,,Nevím proč, ale jsem hrozně ulítlá na styly pokojů, tenhle je nejvíc dokonalej !'' Spustila jsem smích a začala jsem po apartmánu pobýhat jak malý dítě. Připadala jsem si, jako by mi bylo znovu sedmnáct. Nakoc jsem skončila na měkké posteli, dost dobře se na ní skákalo, a tak mi nahradila trampolínu.,,Miluju to tady !'' Liam ke mě došel se založenýma rukama, a s takovým úsměvem, který jsem ještě nikdy neviděla. Sundal si boty a začal blbnout se mnou. ,,Už jsem si myslela, že budu jediná NEnormální.'' Řekla jsem s důrazem na slovo nenormální, když mě po 'blbnutí' svalil na postel. ,,To se neboj ty můj blázne. Vítej v Paříži.'' Zašeptal mi do ucha a pak se jeho rty octly na těch mých.
_______
To jsem vás překvapila co ? :D :) ... Musela jsem přidat díl, protože už mě napadlo, o čem by mohl být další příběh O:) , ale ještě musím počkat až mi ta myšlenka víc 'uzraje' :D , snad se vám tenhle -dlouhej- díl líbil. :) Další v pátek, jestli ho napíšu :) ....
