Pobaveně jsem odvrátila pohled od Denise a koukal jsem ven, viděla jsem obrys nějakého vysokého muže, který stál naproti mně. Mysl mi říkala, že nemam odvracet pohled, a tak jsem pořádně zaostřila očima. Stál tam...Stál tam Liam a pomalu pokládal ruku na sklo. Byl tak blízko. Cítila jsem, jak se mi vlhčí oči. Koukala jsem na něho s pootevřenou pusou, po chvíli jsem se zvedla ze židle a pomalu jsem položila mojí ruku na sklo, tam kde jí měl položenou on.
.
.
.
.
Po půl roce jsem mu zase koukala do tváře, ale po pár vteřinách jsem sklopila oči a ruku jsem odendala pryč z okna. Začala jsem se třást a panika se mě začala zmocňovat, a tak jsem se ve zmatku koukla na Denise, který na mě nechápavě koukal. Rychle jsem z peněženky vytáhla peníze a položila jsem mu je na stůl, pak jsem si vzala kabát do ruky a ve spěchu jsem ho pozdravila. Cestou jsem nechtělě 'porazila' čišníka, ktererýmu z rukou vylítl jídelní lístek na zem, a tak jsem přidala na chůzy ještě víc. Nasadila jsem si kabát a vyběhla jsem z restaurace. Před dveřmi jsem se zestavila, abych se podívala tam, kde předtím stál Liam. Stál tam i teď, na tom samém místě. Koukla jsem se mu do očí, chtěla jsem něco říct, ale nic jsem neřekla. Jako vždy, místo toho mě zaplavily pocity i vzpomínky, který se v nedávné době odehrály. A i to byl možná důvod, proč jsem nic neřekla. Moje vnitří tmavá stránka mi říkala ať jdu pryč, a tak jsem také udělala. Otočil jsem se a klusem jsem vyběhla k autu. Neotáčela jsem se. Ani jednou jsem se za cestu neotočila, ale věděla jsem, že jde za mnou. Proč ses vrátil Liame ? Chceš mi ublížit ?
(Z pohledu Liama):
Stál jsem několik metrů od ní. Koukala na mě, ale pak svůj zrak zase odvrátila na druhou stranu. Viděl jsem, že chce něco říct, ale nic neřekla. Odešla pryč a tudíž já jsem šel za ní. Nevolal jsem na ni, jen jsem jí sledoval, kam mě zavede.
(Z pohledu Alex):
Už jsem byla u auta, rychle jsem odemkla a nasedla jsem dovnitř, kde jsem se také zamkla. Hned jak zacvakl zámek se u mého okna objevil... Napětí stoupalo, a tím stoupal počet mých slz, které se mi kutálely z tváře. Mluvil na mě, ale já ho ignorovala. Podívala jsem se na něho a pak zase zpět před sebe... Vzteky jsem buchla do volantu, který následně vydal nepříjemný hlasitý tón.
(Z pohledu Liama):
Říkal jsem jí, ať otevře dveře, ale neposlouchala mě...Jako tehdy u ní. Chtěl jsem jí všecho říct, jak to doopravdy bylo a je. Ale ona to slyšet nechtěla. Viděl jsem, jak se jí slzy kutálejí z tváře, a to mě sráželo na kolena ještě víc. Upřeně jsem se na ní koukal, nevím jestli se mi to zdálo, ale usmála se. Ale byla to nejspíš moje vize, kterou sem chtěl vidět.
Pak se na mě otočila, odemkla auto. Překvapeně jsem se podíval a potom jsem sáhl na kliku od dveří, a pomalu jsem je otevřel. Když jsem dveře otevřel úplně, Alex nejistě vystoupila z auta. ,,Nečekal jsem, že bych tě ještě někdy mohl vidět,''řekl jsem tichým hlasem a položil jí ruku na tvář, ale ona ucukla. ,,Vím jak jsem ti ublížil, ale můžu ti všechno vystvětlit. Jen... Musíš věřit.'' Aniž bych to čekal, zakývala hlavou. Následně řekla, že bychom měli jít do auta.
(Z pohledu Alex):
Řekla jsem mu, že půjdeme do auta. Když jsme oba sedli do auta, nastalo hrobové ticho, člověk mohl slyšet i tlukoucí srdce. Byl to zvláštní pocit být znovu v jeho přítomnost. Byl to pocit, který se nedal nějak popsat, nebo k něčemu přirovnat, ale jediné co jsem věděla na milion procent bylo to, že ho pořád miluju. I za to všechno... V ten moment jsem si uvědomila, že koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil.
____________
Jo vím, je to krátký, ale jak jsem už řekla, pár dílů mám předepsaných a už nevím co bych tam měla dopisovat :) , snad se vám tenhle díl líbil jako ostatní. A jestli jsem vás zklamala, že moc dlouho nebyli od sebe, tak se ještě jednou omlouvám :D... Ještě vás v tomhle příběhu čeká hodně :) . Děkuji za každý votes a komentář :) . Love ya :*
