Písnička a obrázek zde :) --------------------------------->>>>
Alex:
Po přistání v Melberoune jsem si šla pro kufr, který ležel na jezdícím pásu. Rychle jsem ho chytla a pak se rozhédla kolem, něvěděla jsem kam jít, a tak jsem následovala červené šipky, které nejspíš vedly k východu. A přesně tak se stalo, dovedly mě ven před halu letiště, u dveří stáli nějací muži, kteří drželi cedulky s jmény, ale ani jedno jméno nebylo moje, až po pár vteřinách mi došlo, že cedulka se jménem Jess Clark patří mě. Jasně mělo mi to dojít, jiná identita... Sebrala jsem kufr ze země a mávla jsem na týpka který se na mě usmál. ,,Ahoj, jsem Danny, doufám, že jsi měla dobrý let.'' neodpověděla jsem, jen jsem kývla hlavou a naznačila malý úsměv, který mi ihned spadl z tváře...Asi se snažil být milý, ups, asi jsem mu to zkazil. Nastoupila jsem do červeného mitsubishi, Danny mi dal tašku do kufru a pak si přisedl vedle mě. Zapnul motor a rozjel se. ,,Čekal jsem, že mě zahrneš otázkama.,'' řekl Danny do ticha, které nás obklopovalo. ,,No.'' Super odpověď ne ?
,,Aha, jasně nechceš si povídat, promiň.'' omluvil se, a sledoval dál cestu před ním. ,,Dobře,'' koukla jsem na něho a pak zase zpět před sebe. ,,Kam jedeme a kdo jsi ? Co je s Liamem ?'' Zahrnula jsem ho otázkami, aniž by čekal, že se vůbec na něco zeptám. ,,Oh, to jsem nečekal,'' usmál se a pokračoval...,,Vezu tě na jedno bezpečné místo, takže se nemusíš ničeho bát, ani mě. Liam je určitě v pořádku, dokáže se o sebe bravurně postarat. No a jsem Danny.'' Zasmál se nad jeho poslední větou. ,,To už vím taky, ale.'' Nenechal mě domuvit a pokračoval za mě. ,,Jsem Liamův brácha.''
,,Cože ?!'' vytřešila jsem oči. ,,Brácha ?!'' zopakovala jsem to, co před vteřinou vyslovil. ,,Říkal mi že nemá bráchu ! Zase mi lhal ?'' povzdechla jsem si nad svými hlasitými myšlenkami. ,,Tak to se omlouvám jestli jsi to nevěděla. Asi si to neměla slyšet ode mně... Víš, mi jsme spolu do včerejška nemluvili, tak proto se asi o mně asi nezmiňoval.'' Odpověděl a zapnul rádio. ,,Proč ?'' Zeptala jsem se a čekala co mi odpoví... Jen se na mě kouknul a dál se věnoval řízení. Takže bez vysvětlení ? Tak díky... Po hodině jízdy jsme se dostali do obydlenější části, na jedné straně byly rodinné baráčky a na druhé straně byl rozléhající se modrý oceán. Úžasný místo. ,,Jsme tady.'' Ohlásil Danny, když jsme zastavili na tak trochu odlehlém, ale za to kouzelném místě, stáli jsme na příjezdové cestě a před námi byl jednopatrový domek se zahradou, nebo spíš pláží u baráku. ,,Co ?'' Nechápavě jsem sa ně něho koukla. ,, No, jsi doma.'' Usmál se a pak mi šel otevřít dveře. Otevřel je a já jsem ještě chvilku seděla a koukala před sebe. Jak moc mi chybí.
,,Chceš ještě s něčím pomoct ?'' zeptal se mě už po několikáté a já jsem jako obvykle odmítla. ,,Ty tu se mnou budeš ?'' Zeptala jsem se ho, když se usadil na černém koženém křesle. ,,No já nevím, jak budeš chtít.'' Odpověděl s neutrálním výrazem v obličeji. Měl by tu zůstat ? Přeci jen, byla bych tu sama a může se toho tolik stát... ,,Dobře.'' Rychle jsem to slovo vypustila z pusy a začla se věnovat dál svý práci. Myslím tím prohlížením časopisu o módě, který jsem tu našla. ,,Můžu mu zavolat ?'' Nahodila jsem smutný obličej se psíma očima a čekala jak zareaguje. ,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad... Promiň, ale radši ne.'' ,,Děláš si srandu, bylo by to je chvilka !'' odpověděla jsem, ale už to ve mně začínalo vřít. ,,Bože, to je jak ve vězení !'' Nedalo mi to, a odešla jsem do pokoje, abych tomu dodala efekt, bouchla jsem hlasitě dveřmi a plácla sebou na postel. Opravdu jsem byla naštvná, tahle hra na schovávanou mě opravdu začíná unavovat. Jak dlouho to ještě dokážu snášet ? Nakonec jsem zavřela oči a usnula jsem.
Probudilo mě až bouchánín dveří, které se ozývalo z obýváku. Nechěla jsem se zvedat, ale nedalo mi to a šla jsem se podívat co se děje. Otevřela jsem dveře od pokoje a rozhlédla se po Dannym. Nikde ale nebyl, ani po hlasitém volání se neozval. Nechala jsem to být a podívala jsem se z otevřeného okna. Bylo tma a obloha byla černá, nejspíš se blížila pořádná bouře. Zvedal se i silný vítr a já měla co dělat, abych dozavřela okna, které byly otevřené, kvůli nesnesitelnému vedru, které tu bylo. Když jsem všechno zavřela, lehla jsem si do klubíčka na gauč a čekala, až ta bouřka přejde, lhala bych kdybych řekla, že mě to neděsí. Opravdu úžasná první noc. Jsem na druhým konci světa, sama, někde, kde to ani neznám. Může to být ještě horší ?
Liam:
,,Připoutejte se prosím, za okmažik budeme přistávat.'' Ozval se lutušky hlas a všichny udělali to, co řekla. Po přistání v Melberoune jsem si šel vyzvednou kufr, měl jsem opravdu velký štěstí že jsem chytil tenhle let, nejspíš bych se sem dlouho nedostal, protože se sem blížil hurikán. Teď mi ještě zbývalo najít nějakýho ochotnýho taxikáře, který by mě i přes tohle počasí odvezl na místo, kde je Alex.
,,Mohl by jste mě prosím odvést na tohle místo ?'' Zeptal jsem se řidiče, který seděl za volentem svého auto. ,,Jste blázen ? Blíží se hurikán a je po půlnoci. Promiňte, ale to opravdu nepůjde.'' Odpověděl a pak mi zabouchnul dveře před nosem. ,,Skvělí !'' Zakřičel jsem a pak jsem šel zpět do haly. Došel jsem k prvnímu telefonu a vytočil jsem jedno číslo, které bylo moje poslední naděje. ,,Danny ?'' řekl jsem do sluchátka. ,,Kdo tam je ?'' zeptal se někdo na druhé straně, Danny to určitě nebyl. ,,Liam, je tam Danny ?'' Nevózně jsem přešlapoval z jedné nohy na druhou a čekal, co se bude dít. ,,Liame ?'' Ozvalo se konečně a mě spadl kámen ze srdce. ,,Danny, přijeď pro mě ?'' Musel jsem znít opravdu zoufale. ,,Jsi blázen ? Blíží se hurikán, je to nebezpečný. Počkej, ty jsi v Melberoune ?'' Nejspíš byl zaskočený mou otázkou. ,,Jo ! Přijeď !'' Zakřičel jsem do telefonu, až se po mě otáčeli lidi, kteří šli kolem. ,,Přijedu, ale ne teď, jasný ?!'' Věděl jsem, že to prostě nevyhraju a tak jsem musel souhlasit. ,,Fajn ! Co Alex ?''
,,Je určitě je v pohodě ?'' Odpověděl klidným hlasem. ,,Dej mi jí k telefonu,'' poprosil jsem ho a už jsem byl natěšený, až uslyším její dokonalý hlas. ,,No, víš, já jsem pryč.''
,,Pryč ? Blíží se hurikán a ty jsi pryč ? Nechal si ji tam samotnou !''
Odpovědi jsem se už nedočkal, telefon se vypnul a já jsem neměl dostatek drobáků, abych zavolal ještě jednou. Vždycky všechno podělá ! Vyběhnul jsem znovu ven a poptával se taxikářů, jestli by mě odvezli, všichni mi odpověděli stejně, až na jednoho. Konečně jsem měl šanci dostat se za Alex.
____
Konečně jsem se sem dostala abyh napsala další díl, pff :D :), tenhe měsíc nemám vůbec čas, v květnu to už snad bude lepší, na školách budou maturity a já budu mít víc času když nám bude všechno odpadat O:) . Jinak co říkáte na tenhle díl ? Skoro o ničem, ale aspoň něco. Co se asi tak bude dít ? Bude to lážo plážo nebo bude trochu drama :P ?
