Písnička - Breathe me - Sia (Jestli se vám ta písniča k tomu nelíbí, tak si jí nepouštějte :D, byl to výběr narychlo :P :) )
„Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.“
,,Tak povídej,'' vybídla mě, a já začal. Nevěděl jsem, odkud mám začít, a tak jsem to prostě vzal od začátku. ,,Řeknu ti všechno, i to, co si někdy vědět neměla. A vím, že potom všem, co ti řeknu, se mnou už nikdy nepromluvíš, ale já jsem si toho vědom. Všechno má svoje následky.'' Kouknul jsem se ní a ona se koukala ven z okna, nic nedávala najevo, žádný pocity, emoce, prostě nic a tak jsem pokračoval.,,Všechno to začalo už před šesti lety. Ve škole jsem se dal dohromady se Zaynem a se zbytkem jeho party. Začali jsme být hrozný bastardi...Nejdřív to byly krádeže, pak jsme se začali vydávat do pouličních rvaček. Nakonec to vyústilo dál, než jen na rvačky. Začali jsme prodávat drogy, ale já jsem se jich nikdy ani nedotkl. Někdy jsme prodávali na černo i zbraně. Když nás někdo podfoukl, zbavili jsme se ho. A tak je to do dnes. Ale to není to hlavní, co ti chci říct. Před třemi lety jsme se seznámili se Sethem,''když jsem vyslovil to jméno, otočila se na mě, ale to mě neodradilo od toho, abych pokračoval dál.,,Seth nám dlužil velký peníze, byl to nehoráznej balík, ale nějak se mu to vyvrtlo z rukou. Ani přesně nevím proč, ale bylo mi řečeno, že se ho mam zbavit. A tak jsem taky udělal.'' Dořekl jsem větu a Alex se začaly kutálet slzy z tváře, rukama objala volant a opřela se o něj. Bylo mi z toho špatně, chytnul jsem si obličej do dlaní, abych skryl těch pár slz, které se snažily dostat pryč z mého obličeje. ,,Alex, je mi to tak líto !'' zavzlykal jsem a silně ji nachvilku objal. Potom jsem otevřel dveře ven a vystoupil jsem z auta, dveře jsem zase za sebou zavřel. Musel jsem odejít.
Liam se zvedl a odešel, do zpětného zrdcátka jsem se koukala kam jde. Šel několik metrů od mého auta a sedl si na lavičku. Která byla před Next obchodem. I přes tu bolest jsem se zvedla, a šla jsem za ním.
Sedla jsem si těsně vedle něho, ruku jsem mu položila na záda a hlavou jsem se opřela o jeho rameno. ,,Jen jsem se tě snažil chránit.''
,,Před čím Liame ?'' zeptala jsem. ,, Před Zaynem a před ostatníma.'' No jasně. Proč mi to nedošlo... ,,Pojď, půjdeme, odejdeme,'' řekl a vstal z lavičky. ,,A kam ?'' zmateně jsem se zeptala. ,,Někam pryč, kde budeme jen spolu.''
,,Ale já, já nemůžu.'' odpověděla jsem s neutrálním výrezem v tváři.
,,Proč ?'' zeptal se ....
,,Není to tak lehký víš ? Jsem z toho všeho zmatená, a...'' Aniž bych dořekla větu, utišil mě polibkem. ,,Prosím,'' opakoval stále dokola, dokud jsem nesouhlasila. ,,Tak tedy pojďme,'' chytla jsem ho za ruku a vedla ho zpět k autu. ,,Můžu řídit ?'' zeptal se a já souhlasila.
*
Dojeli jsme do čtvrti, která byla nedalako Jerremyho bytu. ,,A co teď ?'' vypadla ze mě otázka, na kterou jsem neznala odpověď. ,,Teď tě vezmu nahoru.'' Přikývla jsem a poprvé jsem se na něho usmála. Jeli jsme výtahem až do dvanáctého patra. Liam vyndal z kapsy klíče a odemknul, vešel dovnitř a já za ním. ,,Je to tu krásný,'' pochválila jsem mu jeho byt a šla jsem zkoumat co mě čeká dál. Od hlavních dveří vedla dlouhá chodba, po stranách bylo pár dveří, šla jsem dál a došla jsem k točeným schodům, které vedly do někam do neznáma. Rukou jsem se chytla o zábradlí a otočila jsem se na Liama. Ruku měl položenou na zapínačích světla. Hned jak jsem se koukla zpět na schody zhasnul. Strašně moc mě to vylekalo a začla jsem si být nejistá, v té tmě jsem neviděla ani svojí vlastní ruku před obličejem. Srdce mi začalo tlouc když jsem uslyšela jeho kroky blížící se ke mně. Když kroky ustaly, cítila jsem jeho teplý dech za mými zády. Omotal si ruku kolem mého pasu a naznačoval mi, abych šla nahoru po schodech...A tak jsem šla, s ním. Když jsem vyšlápla poslední schod, ohromilo mě světlo, které se odráželo za jeho okny, byl to krásný výhled na Londýn. Liam mě zezadu pevně objal, a já jsem ohromeně sledovala osvětlené město.
Za malou chvilku jsem si na tu menší tmu zvykla, a tak jsem se mohla lépe orientovat v místnosti. Otočila jsem hlavu na pravou stranu, byly tam otevřené dveře, kde byla koupelna.
,,A tady je poslední místnost,'' aniž by mě pustil, pokračoval se mnou v objetí dál, musela jsem se smát, vypadalo to vtipně, šli jsme jako tučňáci. ,,Tak teda... Já spím na posteli a ty na zemi. Co na to říkáš ?'' On se zasmál a zavrtěl hlavou.
*
,,Dorou noc Alex, ani nevíš jak moc si mi chyběla.''
,,Dobrou noc, ty mě taky. Byly to jedny z nejhorších chvílích v životě,'' odpověděla jsem skleslým hlasem. ,,Já vím, ale už je to pryč. Slibuju, že už všechno bude dobrý. A ještě jsem ti to všechno nedopověděl.''
,,Víš co se říká, sliby chyby... A ne, nechci vědět co bylo dál, věřím ti, že kdybys mohl vráti čas, nikdy by se to nestalo. Ale musíme to brát s optimisticky, kdyby se nic takovýho nestalo, nikdy by jsme se nepoznali. Osud nás svedl dohromady... Víš, všechno ti odpouštím, ale odpustit neznamená zapomenout.''Na to už jsem jí neodpověděl, uvnitř jsem si ale říkal, že ta holka má sakra pravdu. ,,Alex ? Zítra pojedeme pryč, mám pro tebe vymyšlený překvapení, zbalíme si kufry, a odejdeme někam na druhý konec světa, kde budeme jen a jen spolu !''
,,Jen spolu,''zopakovala jsem.
________
Olalá :D, doufám, že jsem vás nějak nezklamala že mu to Alex odpustila :P . .Tenhle díl má o 300 slov víc jak minule, už se lepším :D . Děkuju za vaše názory :) a za votes, moc to pro mě znamená :). Další díl za týden, pokusím se dát do nejbližšho dílu nějakou zápletku nebo něco takovýho, možná že je to teď nudný, ale mějte chvilku strpení. :). Musím to nějak natahovat aby tenhle příběh neskončil ve 20. dílu :D:) . Mějte se sweeties :*
