SNARRY CZ

17.díl - Vzpomínky

Ahojky :)
Já vím, že mi to dlouho trvalo (zase). Prostě v poslední době nemám moc nápady :(
Moc bych vám chtěla poděkovat za 3k shlédnutí a 258 hvězdiček.
Užijte si kapitolu :)

❤adelka159

***

Hermiona odešla z Ronova pokoje a zamířila ke dveřím, které patřily Ginny. Zaklepala, počkala na vyzvání a když se ho dočkala, vešla dovnitř.

Ginny seděla na parapetu od okna a dívala se na své dva bratry Freda a George, jak loví zahradní trpaslíky.

,,Ginny? Můžeme si prosím promluvit?" zeptala se Hermiona opatrně své nejlepší kamarádky a brzy i švagrové.

,,Jasně," Ginny seskočila z parapetu a posadila se na postel vedle Hermiony. ,,O čem chceš mluvit?" zeptala se s hraným zájmem.

,,Chtěla bych si s tebou popovídat o Harrym" pronesla v klidu.

Když Ginny nepromluvila, rozhodla se pokračovat.

,,Víš... moc ho ranilo, jak jsme se k němu zachovali a mys-"

,,Jeho ranilo, jak jsme se zachovali k němu?! To on! ON! Přede všema mě ponížil tím, že mě odkopnul jako kus hadru! Nechal mě tam jen tak stát, poté co mě odstrčil a radši si upaloval za tím slizákem Snapem! Tušíš Hermiono, jak mi pak bylo? Jak moc mě to bolelo? Tušíš vůbec, jaké to je, když někdo koho miluješ tě nechce?" Ginny už nekřičela. Křik teď nahradil pláč. Hermiona Ginny objala okolo ramen a snažila se ji uklidnit.

Po chvíli přestala brečet a podívala se na Hermionu uslzenýma očima. ,,Já ho miluju Hermi," zašeptala. ,,Proč je se Snapem a ne se mnou? Proč je s tím umaštěným odporným slizounem?"

Hermiona se na ni smutně podívala a odpověděla. ,,Víš, láska je nevyzpytatelná. Někdy to člověk ani nedokáže ovlivnit. Zkus na něj zapomenout. No ták, Ginny. To bude dobré, neboj se. Najdeš si někoho jiného. Harry není poslední kluk na světě. Ještě to bude nějaký čas bolet, ale přejde to. Musíš akceptovat jeho rozhodnutí. Vybral si a ty to musíš respektovat."

,,Když ono to je strašně těžké!"

,,Já ví, ale nemáš na výběr. Jsi mladá, ještě se zamiluješ tolikrát.."

Ginny znova propukla v pláč a Hermiona ji útěšně objala.

Druhý den na Snape Manoru

,,Dělej Severusi.." popoháněl ho Harry a netrpělivě podupával jednou nohou.

,,Kam ten spěch? Máme celý den," prohlásil v klidu.

,,Tak dělej. Tu košili si dopneš po cestě!"

,,Tady je někdo netrpělivý," poškárlil ho, ale poslušně se vydal za Harrym.

Procházeli Snape Manorem a když vyšli ven, octli se na sluncem prosluněné nádvoří. Když jím prošli, dostali se do zahrad, a poté se vydali po cestičce kolem jezera ke stájím, ve kterých bylo přes sto závodních koní.

Celou cestu Harry nenápadně pobíhal, aby byli u svého cíle co nejdříve.

Severus se nesmírně bavil Harryho nedočkavostí.

Zanedlouho už byli před vstupem do stájí.

Harry už chtěl vstoupit, když ho zastavil Severus. Tázavě zvedl obočí a Severus mu řekl, aby na něj chviličku počkal venku, že se hned vrátí. I když nerad, poslechl ho. Jeho manžel vešel dovnitř a Harry zatím netrpělivě čekal venku. Už se nemohl dočkat, až se bude učit jezdit a pečovat o koně.