Desire /Niall Horan FF/

34.+35.díl

34. HOROR MŮŽE BÝT I STYL ŽIVOTA

Schoulila jsem se do sebe už s úvodními titulky. Tušila jsem, že se ten večer nezapíše na seznam zážitků, na něž budu vzpomínat do konce života. Tedy, rozhodně ne v dobrém. Právě naopak. Sečtu-li všechny faktory, jako je děsuplný film, mé tajemství a blonďáka, je naprosto jasné, jak jsem se musela cítit.

"Já se tak ráda bojím!" šeptla Bella.

Nenápadně jsem se vyklonila. Tiskla se Niallovi k boku, zatímco on ji objímal kolem ramen.

Hrudí mi projela tupá bolest. Vždyť jsem tušila, co se mnou takový obrázek udělá. O to spíš jsem se měla z tohohle dvojitého rande nějak vykroutit! Já jsem taková husa hloupá...

Risk není vždycky zisk. Nespoléhejte na tohle nesmyslné rčení.

"Docela se divím," ozval se Zayn, "žes vybrala zrovna tento film. Je dost drsný."

Otřásla jsem se. Nemohlo by mi právě tohle posloužit jako výmluva, abych se sebrala a zavřela v soukromí své ložnice? Třeba mám až tak útlocitnou povahu...

Střelila jsem pohledem ke své pravici. Zaynovi seděla na obličeji kamenná maska, nebylo by ode mě fér nechat ho tu, když jsem ho do Bellina šíleného plánu navezla.

Tak jsem se smířila s nevyhnutelným, uvolnila napjatá ramena a přestala se připravovat k útěku.

...

Celé dvě hodiny jsem střídavě rudla a zelenala, to podle toho, jaké scény se na obrazovce odehrávaly. Žaludek nebyl na takové výjevy zvyklý, nepracovala jsem jako forenzní antropoložka. Vždycky jsem měla k věcem, jako jsou duchové a posmrtný život, velkou úctu. Kupříkladu k vyvolávání zemřelých by mě nikdy nikdo nedonutil.

Když nástěnné hodiny nad televizí odbily desátou, dovolila jsem si úlevně vydechnout. Film skončil, už žádné trýznění!

Ovšem jako bych neznala svou sestru.

"Co si takhle zahrát flašku?" navrhla rozjařeně. Ani horor jí nevzal nic z jejího bohorovného klidu. Na jednu stranu jsem jí pořád záviděla. Ale na tu druhou mi už slušně pila krev.

"Do toho já tedy nejdu," založila jsem trucovitě paže na prsou. "Zapomeň. Je to dětinské a hloupé."

"No tak Lin!" vyklonila se a přes Nialla se Zaynem se na mě nespokojeně zahleděla. "Proč jsi taková? Zkazíš každou legraci!"

"Jo?" naježila jsem se, ignorujíc pálení v hrdle. "Zkazím? Tak víš co, užijte si tu zbytek večera, já jdu spát!" S tím jsem vyskočila na nohy a zamířila do ložnice. Dotklo se mě to, budu upřímná. Má sestra mě znala jako nikdo jiný, proč tedy z úst vypustila něco takového?

"Počkej!" křičel Zayn. V tempu jsem nepolevila, jen jsem křikla přes rameno: "Promiň, Zayne, ale nějak mě přešla chuť na přátelský pokec!"

Práskla jsem za sebou dveřmi tak hlasitě, až se zvuk rozlehl celou místností a rezonoval v okenních tabulkách.

Zhroutila jsem se v slzách v nohách postele. A nemohla za to jen Bella, její rýpnutí bylo pouhou třešničkou na dortu. To spíš napětí za celý večer udělalo své. Jak jsem předpokládala. Zůstal ze mě uzlíček nervů. Malý, zamotaný uzlíček plný frustrace, pocitu zrady a plíživé bolesti.

Vtom vrzly dveře. Nezvedla jsem hlavu, nechala jsem slzy dopadat na koberec, odplavovaly veškeré nepříjemné pocity.

"Lin, můžu dál?"