Mafia CZ

2. kapitola

„Už není čas. Za chvíli tady jsou ti mí idioti, ale stihneme sex na rozloučenou. Taková rychlovka. Co ty na to?" zeptala se toho muže. Nic neodpověděl, ale určitě souhlasil, když jsme slyšeli, jak oba vzdychli jména toho druhého. Ale popravdě? Ani já bych neodmítnul.

*pohled Emily*

Uff... Jsem totálně vyčerpaná... Když se Racer X rozjede, tak ho nic nezastaví... Dvě hodiny jsme šukali a ještě dali dvě rychlovky na rozloučenou. Příští týden jedu já a k němu a vezme mě do své herny. Už se tam těším! Vždycky jeden z nás vyžene své mafiány z vily, abychom si pořádně užili.

Šla jsem k sobě do ložnice. První jsem se osprchovala. Oblékla jsem si bílé spodní prádlo, černé kraťase a černé tílko. Vlasy jsem si rozčesala a zapletla do copu na stranu. Ještě jsem si trochu poupravila make-up a přešla do kuchyně. Tam jsem si uvařila čaj a přešla na dvorek za vilou, kde u plotu byla houpačka.

„Ahoj Emily" pozdravil mě něčí chraplavý hlas za mými zády.

„No nazdar" odpověděla jsem, když jsem se otočila. Byl to ten nový soused. Harry se myslím jmenuje, ale já mu budu říkat Kudrlinka.

„Slyšeli jsme tebe a toho tvého přítele" promluvil po chvíli.

„On není můj přítel. Vlastně, nemám přítele. Při mém povolání to je nebezpečné" zasmála jsem se.

„Aha... A co vlastně děláš za práci?" zeptal se mě zvědavě.

„Víš... Je to trochu složitější... Ale cestuji, za necelý měsíc letím do New Yorku" odpověděla jsem a vytáčela číslo na Maxe.

„Kde jste?! Už máte pět minut zpoždění!" vykřikla jsem na něj, když mi to zvedl.

„Chytili jsme Williama, ale už jedeme" odpověděl mi v klidu. Už byl zvyklý na mé výbuchy hněvu a ví, kdy se mi má klidit z cesty.

„Skvěle. Budu v kanceláři. Až přijedete, tak ho ke mně přivedete. Ať mu nezkřiví ani jeden vlásek. Ještě ho budu potřebovat" přikázala jsem.

„Chceš ho zabít?" zeptal se.

„Ne, prozatím. První mi musí všechno říct. Potom ho už možná nebudu potřebovat, tak ho zabiju. A pohněte si!" odpověděla jsem a zavěsila.

„Ráda jsem pokecala, cukroušci, ale práce čeká" usmála jsem se a zalezla do mé kanceláře. Sedla jsem si za stůl a spustila můj laptop. Do pěti minut se ozvalo klepání na mé dveře a na mé pozvání vstoupili. Otočila jsem se jim zády a dívala se z dveří na balkón.

„Slečno Emily? Dopadli jsme Williama" ozval se James a Jim to potvrdil.

„Výborně. Jamesi, sepište mi seznam, kdo všechno pomáhal, ať dostanete odměnu. Jime, ty tady zůstaň" přikázala jsem a oni poslechli. Otočila jsem se na křesle a podívala na spoutaného Williama, který klečel před stolem na zemi, se skloněnou hlavou. Trochu jsem se pousmála, vstala, přešla před stůl a opřela se o něj.

„Tak Williame. První otázka. Pro koho děláš?" zeptala jsem se ho. Nic, žádná odpověď. Koukla jsem na Jima a ten mu dal pěstí. William jenom zakňučel, ale mlčel dál. Tak to šlo ještě dalších pár minut.

„Hele, vím, že máš rodinu. Těhotnou manželku a dvouletého syna. Určitě by chtěli, aby ses jim vrátil. Takže, když budeš spolupracovat, vrátíš se a já tě nechám na pokoji. Souhlasíš?" zeptala jsem se ho. Bylo na něm vidět, že se trochu zarazil.

„To by od Vás bylo velmi milé. Pracuji pro mafii, kterou vede Josh Parker. Ta mafie sídlí v Bostonu. Je malá a Josh si myslí, že je několik kroků před Vámi, ale plete se. Ještě vím, že Josh pomáhal s vraždou Vaší rodiny. Patřil do toho gangu" odpověděl mi po chvíli.

„A nechceš přejít ke mně?" zeptala jsem se ho.

„To bych se musel vzdát rodiny" odpověděl.

„Nemusel. Jim má taky manželku a dvě děti. Vím to jen já a náš doktor Max, a taky jeho rodinu hlídám, aby se jim nic nestalo" oznámila jsem mu.

„Je to pravda. Slečna mi dává často dovolenou, abych mohl být s rodinou, a nebere mě na žádné nebezpečnější akce. Když mě před měsícem chtěli zastřelit, tak se postavila přede mě. Vzala si kulku, která měla být pro mě, a jsem jí za to strašně vděčný. Říkají, že nemá srdce, ale není to pravda. Jen je schované pod tou ledovou vrstvou pomsty" potvrdil mu to, a když mluvil o mém srdci, tak jsem se lehce pousmála. Možná tam ještě pořád je, ale pod hodně velkou ledovou vrstvou pomsty.

„Tak to bych přešel strašně rád. Mohl bych?" zeptal se.

„To je samozřejmost. Max Vám ošetří rány a Jim ukáže Váš pokoj a seznámí, jak to tady chodí. Pár dní tady zůstanete, ať se Vás doma neleknou a klidně jim napište, že jste v pořádku" pousmála jsem se a oba odešli. William mi ještě věnoval děkovný úsměv, na který jsem pouze přikývla. Po chvíli jsem i s pár dokumenty přešla na balkón a pročítala si je.

„Jé, my na sebe, ale máme štěstí, že?" zeptal se Harry. Už ho poznám podle hlasu, protože si pořád chce povídat.

„Hm... To teda jo" protočila jsem oči a dál se věnovala své práci.

„Harry, nevidíš, že si nechce povídat? Omlouvám se za něj. Někdy dokáže být velmi otravný" pronesl nějaký kluk. Zvedla jsem hlavu a všimla si pěti kluků. Povzdechla jsem si a řekla: „To je v pohodě. Už jsem si zvykla. Jenom si zanesu tyhle papíry do kanceláře"

Když jsem se vrátila zpátky na balkón, tak mi řekli, že jsou zpěváci skupiny One Direction. Dřív jsem je poslouchala, ale jinak mi nic neříkají. Povyprávěli mi o sobě snad všechno, ale já jim řekla pouze jméno a věk. Víc vědět nepotřebují.

„Emi? Jedu do města nakoupit, chceš něco?" zeptal se Max, když přišel za mnou na balkón.

„Jo, pár věcí by se mi hodilo. Seznam máš na papíře, který je na stole v kanceláři. A neříkej mi Emi, už mi není 5" usmála jsem se.

„Ale pro mě budeš vždycky malá. Ten seznam si vezmu. Jak se vrátím, tak uděláme tu prohlídku. Jo, a abych nezapomněl, poslal jsem ti přihlášku na místní univerzitu. Chodila jsi tam rok a uznají ti ho. Řekl jsem jim, že jsi odešla z rodinných důvodů" oznámil mi.