Mafia CZ

12. kapitola

„Jsi si jistý, že tam chceš jít?" zeptala jsem se ho šeptem. Jenom přikývl a já si povzdechla. Vytáhla jsem ze zadní kapsy kraťas a pomalu odemykala kancelář. Naposled jsem se zhluboka nadechla a dveře otevřela. Jako první vešel Harry a koukl na zeď, kde mám pověšené fotky všech mafiánů, kteří původně zabili mou rodinu.

Většinu jsem jich už měla škrklou na důkaz, že jsou mrtví. Harry u toho pořád stál a díval na ně. Stála jsem kousek za ním a čekala na jeho reakci, která se mi nedostavovala.

„Harry, tohoto si nevšímej. To, proč jsem chtěl jít je za tebou" oznámila jsem mu.

„Jsou mrtví? Ti přeškrknutí?" zeptal se mě.

„Ano" odpověděla jsem mu ledovým hlasem. Otočil se na mě a hned na to na protější zeď, kde byly fotografie mě a mé rodiny. Popošel k nim blíž a prohlížel si je.

„Jsi strašně podobná na mámu. I John" šeptl.

„Jo, všichni říkají, že jsme podobní na mámu, ale já jsem povahově po tátovi" pousmála jsem se a stoupla vedle něj.

„Někdy si říkám, že kdybych nezačala pít a brát drogy, tak by ještě byli na živu. Je to moje vina" šeptla jsem po chvíli.

„Em, kdyby se to nestalo, tak bychom se nepotkali. Ve všem zlém je kousek dobra. I v tobě" oznámil mi.

„Jak to víš? Jak to můžeš vědět, že i ve mně je dobro?" zeptala jsem se ho.

„Em, kdybys v sobě neměla dobro, tak necháš, aby mě zastřelil. Neotevřela by ses mi. Vím, že mě chceš chránit" šeptl mi v odpověď.

„Kdo říkal, že tě chci chránit?" optala jsem se.

„Ty. To bylo jediné, co jsi mi ze spánku řekla, když jsi mi usnula na hrudi" odpověděl mi a přitáhl do polibku.

„Em? Můžeš na chvíli na tu prohlídku?" zeptal se Max, když vešel. Pomalu jsem se od Harryho odtáhla a odešla i s Maxem. Harrymu jsem ještě nakázala, aby zůstal sedět na gauči v kanceláři.

*Pohled Harryho*

Když Emily odešla, tak jsem si sedl na gauč. Po chvíli jsem si, ale stoupl a přešel k jejímu stolu. Jako první jsem si všiml několika složek, ale nejvíce mě zaujala ta, s nápisem „Harry Edward Styles". Opatrně jsem ji vzal, zpátky se posadil na gauč a složku otevřel. Měla tam můj životopis, moje fotky, kopii rodného listu, výpis z trestního rejstříku, číslo mého bankovního účtu...

„Co to máš?" zeptala se mě ode dveří a já leknutím trochu nadskočil. Přešla ke mně a podívala na složku v mých rukou.

„Ty mě sleduješ?" zeptal jsem se jí.

„Ne. Jsou to informace, které potřebuji, kvůli bezpečnosti tebe i tvé rodiny. Všech pět máte stejnou složku" odpověděla mi.

„Proč?" ptal jsem se dál.

„Harry, moje práce je velmi nebezpečná. Kolem sebe jsi měl pár tajných agentů, co tě měli hlídat, aby se ti nic nestalo. Nevím, kde se stala chyba, ale už se nesmí opakovat"

„Víš o tom, že jsi strašně velký bojovník?" zeptala se mě po chvíli.

„Nejsem, to spíš ty" pousmál jsem se.

„Harry, když mě poprvé postřelili, tak jsem byla v nemocnici. Byla jsem na tom stejně jako ty, ale mě trvalo týden, než jsem se probudila" oznámila mi.

„Nech mě cítit tu bolest, to pálení, pod mou kůží" pokračovala.

„Co mi tím chceš říct?" zeptal jsem se.