Mafia CZ

7. kapitola

Oblékla jsem ji do jejího nového pyžamka s Minnie Mouse a uložila do mé postele. Lehla jsem si vedle ní a vyprávěla jí pohádku o Sněhurce. V půlce usnula a já chvíli po ní.

„Slečno Emily? Já se bojím" šeptala mi El do ucha. Rozsvítila jsem lampičku a otočila na ni. Seděla na posteli a plakala.

„Říkej mi jenom Emily nebo Em. A čeho se bojíš?" zeptala jsem se jí a přitáhla do mého náručí. Najednou se ozvala strašná rána z venku a já pochopila. Venku je bouřka, proto se bojí.

„Bojíš se bouřky? Neboj. Jsem tady s tebou a povím ti tajemství, chceš?" pousmála jsem se. Když přikývla, tak jsem jí šeptla do ouška: „Taky se bojím bouřek"

„Opravdu?" zeptala se a já přikývla. Jakmile se nám zhasla lampička, tak začala brečet. Rychle jsem se natáhla pro mobil a rozsvítila jej. Zapnula jsem tam baterku a přitiskla si ji k sobě.

„Pojď, jdeme za tím strejdou, co byl s námi nakupovat, jo?" zeptala jsem se jí. Po jejím souhlasu jsme vstaly z postele a šli za Maxem.

„Čekal jsem, kdy se otevřou dveře" ozval se hned, když jsme vešly. El si lehla doprostřed a já na druhý kraj. Přitulila se ke mně a já jí zase říkala pohádku. Okamžitě usnula. Pohlédla jsem na Maxe, který se na mě usmíval. Trochu víc se přiblížil a pohladil po vlasech.

„Jednou z tebe bude skvělá máma" šeptl a já se na něj usmála. Pořád mě hladil po vlasech. Tedy, dokud jsem neusnula.

***

„Emily. Tatínek přijel" budila mě ráno El. Pomalu jsem otevřela oči a vstala. El mě popoháněla, tak jsem se zvedla z postele, poupravila si noční košilku, která mi byla skoro do půlky stehen, vzala El za ruku a spolu jsme šli dolů. Jim stál u dveří na chodbě a sundával si boty.

„Tatínku!" vypískla El a rozutíkala se za ním. Hned si sundal poslední botu a rozevřel pro ni svou náruč. Skočila mu do ní a hned se začali objímat.

„Jak jsou na tom?" zeptala jsem se ho, když se pomalu odtahovali.

„Syn má jenom zlomenou ruku a manželka se dneska ráno probrala z kómatu. Má naražené žebra, zlomenou ruku a lehký otřes mozku" odpověděl mi. Bylo na něm vidět, že ho to bolí. Společně jsme přešli do kuchyně. Jim s El si sedl za stůl a já hledala něco k snídani.

„El? Co bys chtěla k snídani? Tousty, lupínky s mlékem, vajíčka, párky nebo jogurt?" zeptala jsem se jí a otočila na ni.

„Slečno Emily, děkuji, že jste ji pohlídala, ale už si nedělejte starosti. Něco jí připravím" zasáhl do toho Jim.

„Ne, vy se půjdete vyspat. Celou noc jste nespal. Nedělá mi problém ji hlídat" odpověděla jsem mu na to.

„Emily, já bych si dala vajíčka a tatínkovi taky. A děkuji ti, za včerejšek" usmála se na mě El.

„Elizabeth! Říkej jí slečno a netykej jí" pokáral ji její otec.

„To je v pořádku. Řekla jsem jí, aby mi říkala jen Emily, a rozhodně mi nevadí, když mi tyká. Aspoň si nepřipadám tak staře" pousmála jsem se.

„A nezapomeň, El, že máme naše malé tajemství" mrkla jsem na ní a ona si jakože zamkla pusu. Zasmála jsem se tomu a začala dělat snídani. Nakonec jsem jim udělala míchané vajíčka a sobě čokoládové lupínky s mlékem.

„Elis? Kde jsi nabrala tohle pyžamko?" zeptal se Jim El, zatímco jsme snídali.

„Ode mě. Když jste odešel, tak začala strašně brečet, tak jsme si s Maxem zašli na nákupy. El má vážně skvělý vkus. Dokonce i mě schvalovala všechny kousky. Max z nás byl na nervy, protože jsme prolezli všechny obchody. Od Adidas po hračkárnu" odpověděla jsem mu.