Mafia CZ

20. kapitola

„Emily!" křikl na mě Max. Už jsem nasedala do auta, tak jsem se na něj rychle podívala. Za ním stáli ostatní kluci. Když viděl mé oči, tak je co nejrychleji skoval za zeď. Zabouchla jsem dveře od mého Lamborgini a rychle se rozjela ke střelnici. Snad se tam uklidním...

*pohled Maxe*

Když jsem viděl její černé oči, tak jsem rychle kluky schoval za zeď. Emily už dlouho neměla tak tmavé oči. Když se to stalo naposled, tak zabila dvacet lidí.

„Maxi, kam jela?" zeptal se mě Harry.

„Já nevím. Snad na střelnici, protože když jí takhle ztmavly oči posledně, tak zabila dvacet lidí" odpověděl jsem mu. Snad neudělá žádnou hloupost.

*pohled Emily*

Už jsem vystřílela dvacátý zásobník a konečně jsem se trochu uvolnila. Jenom ta myšlenka, že bych mohla zabít Harryho, mě děsila. Přešla jsem do mé kanceláře ve střelnici a čistila si tam zbraň. Na stole jsem měla dopis. Otevřela jsem ho tedy a vytáhla z něj rudý papír.

„Drahá Emily, víš, strašně moc mě štveš. Ale ještě víc mě štve Harry Styles. Co bys řekla na to, kdybych ho zabil? Líbilo by se ti to? Harry patří mě, tak ho nech na pokoji, než se něco stane tobě, Maxovi nebo dokonce Harrymu... Rozmysli si, co chceš. Nemůžeš mít všechno... S láskou Fred" četla jsem polohlasem. Rychle jsem si našla jeho adresu a vydala se za ním. Vyrazila jsem dveře od jeho domu a vešla do jeho obýváku. Seděl tam na gauči a psal další dopis pro mě.

„Trošku ti to nevyšlo" usmála jsem se a střelila ho do ruky.

„Nezabíjej mě, prosím, já to musím psát, jinak by mi zabili dceru" vzlykl Fred. Nevěřila jsem mu, ale naznačila jsem mu, aby pokračoval.

„Před dvěma lety se mi narodila dcera. Matka jí umřela při porodu. Celé dva roky se o ni starám. Neměli jsme peníze, tak jsem začal shánět peníze, kdekoliv se dalo. Jednou jsem potkal Racera X. Půjčil mi peníze. Říkal, že mu je někdy v budoucnu vrátím. Ale teď mě nutí, abych ti psal tyhle dopisy. Chce Vás zabít, zničit. A to, že jste mu řekla, že jste těhotná, tak chce testy otcovství" když domluvil, tak se podíval do země. Celou dobu se mi díval do očí. Nevím, jestli mu mám věřit.

„Jak se jmenuje tvoje dcera?" zeptala jsem se ho.

„Emily, tak jako vy" odpověděl mi.

„Chci ji vidět" přikázala jsem mu. Přikývl a vedl mě nahoru. Z venku tento dům působil jako ve výborném stavu, ale uvnitř chátral. Pomalu jsem mu začala věřit.

„Je nádherná" vydechla jsem, když jsem přišla do pokoje, kde si hrála malá holčička se zlatými vlásky.

„Doblý den" pozdravila mě, když si mě všimla.

„Ahoj, Em" oplatila jsem jí pozdrav a klekla si k ní. Hrála si s velmi starou panenkou. Chvíli jsem si tam s ní hrála a nakonec přešla k Fredovi, který nás celou dobu pozoroval.

„Racerovi nic neříkejte. Hrajte, že mi pořád posíláte ty dopisy. Dám Vám oběma nějaké peníze, ať to splatíte. Někdy zase přijdu" pousmála jsem se na něj a odešla z domu. Nasedla jsem do auta a jela k sobě domů. Sotva jsem vstoupila do vily, tak na mě skočil Max a skenoval mě očima.

„Dvacet zásobníků ze střelnice a jedna kulka do ruky. Koho jsi střelila?" zeptal se mě hned.

„Freda, napsal mi výhružný dopis a ty máš tu strašně velkou sportovní tašku, že?" zeptala jsem se ho na oplátku. Jenom přikývl a šel pro ni.