Mafia CZ

14. kapitola

„Myslel jsem to vážně. Buď moje přítelkyně" zašeptl Harry po chvíli ticha.

*Pohled Harryho*

„Myslel jsem to vážně. Buď moje přítelkyně" zašeptal jsem po chvilce ticha.

„Harry, já... Já tě miluji, udělala bych pro tebe všechno, ale nechci tě ohrozit. Tebe a tvou rodinu. Pochop, že kdyby se na to přišlo, tak budeš mrtvý. Už teď mě chce půlka světa zabít, a když budeš se mnou, tak se bojím toho nejhoršího. Že se ke mně budou chtít dostat přes tebe a tvou rodinu" povzdychla si.

„Tak to budeme držet v tajnosti. Já to řeknu jenom doma, klukům a managementu a ty můžeš Maxovi a kamarádům" navrhl jsem a ona ztuhla.

„Já nemám kamarády. Tedy kromě Maxe, ale on je pro mě něco jako brácha. Kvůli práci jsem neměla kamarády. Byla jsem spíš samotářka" odpověděla mi, ale její hlas se na konci zlomil. Přitáhl jsem si ji k sobě a pevně objal.

„Šššš... To bude dobrý. Máš mě a kluci si tě taky oblíbili a moje rodina si tě taky oblíbí. Budeš mít kamarády. Spoustu kamarádů" utěšoval jsem ji a ona se mi rozplakala v náručí. Nakonec si utřela slzy a šla se obléknout. Zopakoval jsem to po ní a nakonec po chvíli opustili střelnici. V autě jsme byli potichu. Bylo na ní vidět, že přemýšlí.

„Budu tvá přítelkyně, ale nesmí to nikdo vědět. Maximálně tvoje rodina, kluci a Max" oznámila mi, když zastavila na semaforech.

„A co management? Nechci, aby mě donutili do vztahu s někým, když mám tebe" zeptal jsem se jí. Zamyslela se, ale nakonec přikývla. Zpátky se rozjela a pokračovali jsme v cestě. Už jsme byli ticho, když jsem si v zrcátku všiml, černého auta s úplně tmavými skly.

„Emily?" zeptal jsem se.

„Vím o něm. Hlavně buď v klidu" odpověděla mi v klidu. Snažil jsem se ji poslechnout.

„Otevři úložný prostor a vytáhni mi zbraň" poručila a já dělal, co chtěla. Předal jsem jí zbraň, kterou si položila na stehna. Zrychlila a zajela na polní cestu, která vede na staveniště.

„Co chceš dělat?" zeptal jsem se jí.

„Vystup a schovej se. Nesmíš vylézt, jasný? Na, vezmi si mou zbraň. Já mám ještě jednu" přikázala. V rychlosti jsem vystoupil a schoval pod jeden bagr. Emily se rychle rozjela a otočila. Viděl jsem, jak se natáhla pro zbraň dozadu a otevřela si okýnko. Černé auto přijelo a zastavilo hned naproti Emily. Oba se rychle rozjeli a já viděl, jak Em rychle vytáhla zbraň a zamířila na něj, nebo na ni. Asi se trefila, protože auto trochu otočilo do strany. Otočili se, akorát že Emily už zbraň nevytáhla, ale zadkem auta narazila do toho druhého. Auto se odrazilo zátky do zadu a moje Emily ho zadkem pořád tlačila dolů. Všiml jsem si, že je tam propadlina. Černé auto do ní spadlo a Emily vystoupila ze svého auta. Vylezl jsem a utíkal za ní.

„Je..?" nedořekl jsem svou otázku.

„Mrtvý? Ano, je" odpověděla mi s přikývnutím. Otočila se a podívala na své auto.

„Budeme muset pěšky" zamračila se Emily a povzdechla si. Vzala si z auta zbraň, náboje a všechny ostatní věci. Společně jsme se vydali na cestu domů.

„Ukaž, vezmu ti tu tašku" pousmál jsem se. První odporovala, ale nakonec povolila.

„Mě už bolí nohy a mám hlad" zafňukala, když jsme byli skoro u silnice.

„Za chvíli budeme doma" usmál jsem se povzbudivě, ale věděl jsem, že tak brzo to nebude.

„Maxi! Okamžitě pro nás přijeď! A vezmi sebou jídlo nebo tě sežeru!" vyjekla do telefonu a sedla na nejbližší kámen. Popošel jsem k ní a svalil vedle ní.