Chyby své pozdě si uvědomila
Největší naděje jí opustila
Plakala celé noci
Ponechána bez její pomoci
Odevzdána na nemilost
Plakala dál
Vracet čas kež by měla moc
Modlila se v fiktivní chrám
Zůstala od sestry oddělená
v tomto světě sama
Roztřesená na kolenou
I když nezůstala samotnou
I když dostala ruku pomocnou
Nepřála si jinou
Odmítá realitu přijmout
Chce svou
Sestru, naději starou
Úsměv sesterský zase vidět
Obejmout ji smět
A tak čekala na sestru
Než žalem skočila z mostu
,,Mám Tě ráda"
Na sestru svou už nezvolala
Ale stejně jí nic nevyčítala
A tak vlny vodní
utrpení její
odplavily
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ČTEŠ
Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔
PoesíaPopadla jsem tužku, sešit, napila se čaje a začala psát. Ač se mé pokusy o poezii hrozné zdají, pořád nutí mě se usmívat. -- Nezařatitelné básně.
