Oh, kam zmizely
moje múzy?
(Nebyly vyhnány?)
Snad umrzly
ve spárech zimy?
(To se stává..)
Nebo utekly
do Afriky
ke Slunci?
(Divíš se?)
Naleznu je
někdy?
(Kdo ví?)
Možná odešly
po datu expirace?
(I to je možný.)
Hrajou
na schovávanou?
(Proč by ne?)
Viděl jsem
jednu promrzlou.
Byla jen
v mikině s pandou.
Chtěl jsem jí zahřát
a pár
cigaret dát.
Ona se zvedla,
prý
že jí
není
zima.
A pak utekla.
(To víš, múzy..)
Vítr zašeptal,
že je krásný den.
Já se smál.
(To neodfoukne.)
Už ho prý
nebaví
rozfoukávání
vlasů holky
v mikině s pandou.
(Tvá slova mi začínaj padnout..)
A pak si odfičel.
I s mými
múzami.
Unesl je na svých zádech.
(A co ta holka s pandou na mikině?)
Tak jsem jednou šel
po ulici.
A viděl jsem
tu holku sedící.
(Tu s pandou na mikině?)
Seděla v mikině s pandou,
ale neklepala se zimou.
Smála se.
Prý je to vtipné,
jak jí vítr pročechrává vlasy.
(Byly zlaté jako klasy?)
A pak se rozehnal
kouř z cigaret.
A já plakal.
(To ti padla do oka smeť.)
Má múza zmizela
ve vzduchu.
(Takže vítr jí vážně unesl.)
Má
inspirace klesla.
(15°C pod nulou.)
A tak jsem si
znovu zapálil.
Abych
ji
zas spatřil.
(Jak banální.)
Kdy již přejde zima
a vítr ji zpět přinese?
Kdy se mi vrátí má múza?
A zase
se
zasměje.
(Zima je krutá společnice.)
ČTEŠ
Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔
PoesíaPopadla jsem tužku, sešit, napila se čaje a začala psát. Ač se mé pokusy o poezii hrozné zdají, pořád nutí mě se usmívat. -- Nezařatitelné básně.
