Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔

Usmívající se lháři

Oči pozorují,
slzy proudem stékaly
by,
kdyby
to ještě nevydželi
lidi smutní.

Usmívaj se,
i když úsměv bolí je
uvnitř.

Ostatní říkají,
že v očích jim
jiskry září,
ale jsou to slzy
potlačovaný.

Nevypadaj na to,
že by jim bylo
smutno.

Pořád se snaží
a nepláčí.
Společnosti nepřitěžují
nebo se spíš ochraňují?

Nenechaj se načapat,
když slzy začnou kapat.

Vypadaj tak bezstarostně.
Jako kdyby žili šťastně.

Ty
momenty,
když si při smíchu
zakrývaj tváře,
to jim je nejvíc do breku.
Ale nepokládají je
za lháře.

Vždyť tak krásně lžou...

Kdo schovává se v okolí,
se šťastnými tvářemi,
jsou to ti lháři
nebo opravdu nejsou nešťastní?

A prý,
že lhát je nemožný.
Prý,
že vás vždycky chytí.

Kolik lhářů
proklouzlo pravdě mezi prsty?
Kolik nářků
už nikdo neuslyší?