Bylo nebylo,
za osmero drogeriemi
a za šestero lahváči,
jeden chlapec a jedna holka.
Chlapci na holce záleželo
a holka ho měla ráda.
A taky byla kráva.
A chlapec jí psal básně.
A v jejích očích vypadaly krásně.
Ale holka byla hlupačka
a soupeřila se štěstím.
A podlejhala neřestím,
který se nazejvaj lži.
A chlapec byl pořád hodný
a pořád ji měl rád.
Ale její chování bylo podlý
a pořád se učili milovat.
Ale holka byla sice blbka a kráva,
ale taky nešťastná, přímečná potulovačka.
Chtěla jen zapomenout a taky si trochu užít
s cigaretami a jím a múzama.
A taky přežít
její smrt, co už vlastně nastala,
když jednoho dne potkala,
to jí bylo šest,
jednoho hrdlořeza s múzama kolem.
A on z ní dělal hrací múzu,
kostku a spálenýho vojáčka.
Nechal jí až moc vzduchu
a její srdce rozmáčk jako chrobáka.
A ona pořád plakala, přímovala a duševně kouřila.
To jí zůstalo do 13, dál se zatim nedostala.
A on (asi) vyčkával na její city,
který nikdy/zatim nepropukly.
A stejně měla chlapce ráda.
I když trochu jinak než se snažila.
Mít rád
a milovat
v čem je rozdíl?
Řekla si.
A chlapec jí měl rád dlouho.
Ale ona měla hrdlořeza ráda dýl,
skoro celý život.
A pořád má.
I když jí už tolikrát zabil.
Chlapec jí asi nemiloval tolik
jako holka hrdlořeza,
ale miloval ji
a ona toho zoufale zneužila.
A on se to dozvěděl,
řekla mu to touhle básní
plnou pravdy a snahy,
slz a něhy.
A chlapec jí měl stejně rád,
i když trošku zlomeně.
A ona zas plakala
a měla ho rufurt ráda. Stejně.
A nebyla to pohádka,
ale realita potřená metaforou.
Jenže zazvonil zvonec
a radostnejm lžím bylo konec.
ČTEŠ
Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔
PoesiePopadla jsem tužku, sešit, napila se čaje a začala psát. Ač se mé pokusy o poezii hrozné zdají, pořád nutí mě se usmívat. -- Nezařatitelné básně.
