Je to jak paví peří.
Jak anilinkovej sen.
Brečelas duhový duny.
A všechno bylo černobílý.
Tvoje voči jsou jak modrý růže.
A víš, že to on tady lže.
A tvoje rty jsou jak rudý tulipány.
A takový jsou i tvoje ruce. Máš tam přímky.
Ale to přece nevadí,
jsou tak sladce barevný,
bolestivě pravdivý.
Honey, pověz, to mi nevěříš?
Já v tobě tu bolest vidim.
Proč se mnou nemluvíš?
Honey, radši nebuď tak barevná.
Nechci, aby sis furt ubližovala.
ČTEŠ
Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔
PoésiePopadla jsem tužku, sešit, napila se čaje a začala psát. Ač se mé pokusy o poezii hrozné zdají, pořád nutí mě se usmívat. -- Nezařatitelné básně.
