Ty dětský chvíle slepený růžovou vatou
a snědeny cukrovejma láskama.
Vždycky jsme koukali tmou
na světelný paprsky lamp.V ulicích voněly camelky jako žvejkačky.
A všechno bylo v pohodě.
Hráli jsme si s vojáčky
a byli dětští vojáci.Vojáci cukrovejch lásek.
Stříleli jsme šiškama,
krabice byla tank
a pak jsme jedli vatu.Všechno bylo v pohodě.
Byli jsme děcka a teď jsme taky.
Náctiletý princezny a banditi.
Všichni ale furt vzpomínáme, jak jsme kradli cukrový lásky.
ČTEŠ
Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔
PoetryPopadla jsem tužku, sešit, napila se čaje a začala psát. Ač se mé pokusy o poezii hrozné zdají, pořád nutí mě se usmívat. -- Nezařatitelné básně.