Darling, tvoje bublina praskla
a nechala ti rýhy na duši.
Stejně tak ti je tam nechal bublinovej kluk,
co pro tebe vždycky vytáhl bublifuk
a rozfoukával bubliny do vzduchu.
A stejně se rozfoukávaly tvý myšlenky,
když se na tebe usmívaly jeho oči.
Usmívaly se šibalsky a mile
a někdy trochu přiopile.
Byl přiopilý krabicákem
a trochu cigaretami.
A ty ses opíjela jeho sladkým tónem.
A teď se opíjíš jen vzpomínkami.
A svíráš jeho bublifuk. Je prázdnej.
(Snads ho taky nevypila.)
A on se opíjí s jinou a bez bublin.
Myslíš jen na mentolový cigarety, co vždycky kouřil
a co je kouřila ta víla vedle tebe,
a na trochu tý lásky, cos večer prožila
a co spí hned vedle.
A možná jí miluješ. Je krásná.
A nazývá tě múzou.
A píše pro tebe tak dekadentní verše.
A říká, že seš na svůj věk moc smutná.
A taky, že si zasloužíš nebejt pannou.
A taky večer konala.
A bublinovej kluk praskl,
jako praskla bublina,
ve kterýs vzpomínala
na něj a na bublifuk, co teď leží pod mostem.
A furt je prázdnej.
ČTEŠ
Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔
PoesíaPopadla jsem tužku, sešit, napila se čaje a začala psát. Ač se mé pokusy o poezii hrozné zdají, pořád nutí mě se usmívat. -- Nezařatitelné básně.
