Čaj, večerní déšť a jeden poetik ✔

Věděl jsi?

Věděl jsi, že jsem lhářka, co lhala i tobě?
A že toho pořád lituju?
Ale já tě mám ráda fakt hodně.
Ale to je všechno. Já tě nemiluju.

Věděl jsi, že mě nepřebere tamten ale jinej?
Protože kdyby přece jen chtěl, nechala bych se.
Protože miluju jeho a ty jsi ten zapomnětlivej.
Zapomínáš na to, že se mnou tě čeká jen falešný nebe.

Věděl jsi, že jsem se chtěla zabít?
Abych ti už nikdy neublížila a abych be něho dál žila.
I když já už dlouho nejsem živá.
A za mou lásku může jen von platit.

Věděl jsi, proč se chci zabít i teď?
Protože jsem prolhaná zlodějka.
Ukradla jsem tvoje srdce a dělám z něho jen nicotnou smeť.
Ale moje duše je ještě větší rozbitá děvka.

Věděl jsi, proč jsem umřela?
Protože on mě zabil a dělá jako nic.
Víš, miluju jen jeho už sedm let a dávno jsem prozřela,
že cigára a on mi škodí a za chvilku udělám do mý hlavy pic.

A věděl jsi, že mě vlastně nemiluješ a jen si to nalháváš?
A nalháváš to i mně, ale lhář lži pozná. Ty to taky poznáš.
Prosim, vzdej se mě a neříkej, že mě máš rád.
Sice jsem tě už zničila, ale furt se o tvý bezpečí budu prát.

Prostě sorry, sweetheart.
Moje (a vlastně i teď tvoje) rozlitý srdce.