One Direction Bromances One Shots (cz)│SLOW UPDATE│

Bez křídel │LARRY│ #RIPJohannah

Pro tebe, Jay. Odpočívej v pokoji.

Nebe bylo jasné a bez mraků.

Proč zrovna v tak smutný den musí být nebe šťastné? pomyslel si Louis, když se díval nahoru.

Není to fér.

Louis zatlačil slzy a odtrhnul pohled od nebe.

Podíval se na vysokého muže, přicházejícího k němu.

"Byl jsi úžasný." řekl Harry a věnoval mu polibek na krk.

Louis věděl, že nemá na mysli jenom to vystoupení v X-factoru.

Stočil svůj pohled zpátky na nebe.

Z nějakého důvodu ho nesmírně přitahovalo.

Asi protože myslel na to, jak se tam jeho maminka má.

Představoval si její obličej, jak na něj kouká ze zhora.

"Proč musela odejít?" zeptal se mladšího.

Nevyřknuté otázky poletovaly kolem dvou mužů a ten vyšší zpevnil svůj stisk na pase toho menšího.

Proč nás tady nechala? Proč je život tak krutý?

Harry se zamyšleně podíval stejným směrem, jako Louis.

"Já si myslím, že bůh tam nahoře potřebuje dobré pomocníky, anděly. Bere si ty dobré protože jich je málo, ale svou dobročinností nakazují své okolí, a tak vzniká víc takových andělů. Věděl, že vy jste silná rodina a zvládnete to, proto vám ji vzal. Tady už udělala víc než dost, tam nahoře si teď určitě užívá." řekl hlubokým hlasem.

"V tom případě bych si přál, aby nebyla tak dobrá. Tak by mi ji bůh nevzal."

"Ne, to si teda nepřeješ. Jsi na ni stejně pyšný jako ona na tebe."

Louis byl ticho.

Harry měl pravdu.

Byl na ni velmi pyšný.

"Myslel jsem to vážně Lou. Stvořila nového anděla, a to tebe."

"V tom případě jsme oba andělé bez křídel, yeah?"

"Vy křídla nepotřebujete. Jste dokonalí i bez nich."

"Děkuju, že jsi sem přijel. I ostatní kluci. Anne a Gemma. Fanoušci...."

"Nikdy v tom nebudeš sám."

"Já vím, že ne."

"Tomlinsonovic mně vždy dokáží překvapit." uchechtnul se Harry.

"Viděl jsem holky. Jsou neskutečně silné. Člověk by čekal, že budou brečet každý krok, ale ony se drží. Navzájem se držíte."

"Můžu... můžu zapálit svíčku?" zeptal se nesměle Louis a vytáhl z kapsy svých tepláků malou čajovou svíčku a zapalovač.

"Na střeše arény?"

"Je to blíž k nebi než ze země."

Harrymu tím vyrazil dech.

S úsměvem sledoval, jak Louis kleká a pokládá svíčku s Jayinou nejoblíbenější vůní.

Přišel za ním a objal ho.

"Chci, aby to tolik nebolelo."

"Čas sice rány nezahojí, ale naučí tě, jak žít s tou bolestí."

"To je hezké."

"Našel jsem to na tumblr."

Louis se pousmál.

"Mám tě rád mami." podíval se naposledy na nebe a s Harrym po boku odešel, zanechávajíc za sebou malou svíčku.

*************************************

Jenom něco krátkého, protože jsem chtěla nějak uctít památku Jay kromě zapálení svíčky, psaní na asku, kreslení Jay a napsání #RIPJay na všechno, co vlastním.

Nedokážu si představit jít zítra do školy a předstírat, že se mi nechce brečet a že nedokážu myslet na nic jiného.

Mám pocit, že jsem za poslední tři dny brečela v kuse.

Můj život je teď dokonalým příkladem my life is a mess

Nezajímá mně budoucnost, ani nic jiného.

Mám na srdci strašně moc, ale těžce se to píše, když si po každé větě musím utřít oči a vysmrkat se.

Prostě, chybíš mi Jay ♥

Dee