You Are My World [CZ] ✓

•První setkání•

Pohled Kathrin

Nová škola, noví lidi, nový život..
To všechno se mi honilo v hlavě, když jsem vystupovala z autobusu rovnou do nové školy. Bála jsem se reakce lidí. Přece jenom začátek roku byl už dávno a nikdo určitě nečeká novou studentku. Na své bývalé škole jsem měla vážně hodně kamarádů, ale odstěhovat jsme se museli. Nemohla jsem tam žít v klidu potom všem, co se stalo.
Šla jsem po mokré trávě se sluchátkami v uších. Hlavou jsem různě kroutila do rytmu písničky a pro sebe se usmívala, než jsem zahlédla siluetu člověka sedící na lavičce. Hlavu měl ve svých dlaní a potichu vzlykal. Byla jsem od něho jen pár kroků, ale nemohla jsem se přimět k pohybu. Jako bych byla zmražená na místě a žádný sval v těle mě neposlouchal.
Nevšiml sis mě.
Měl si blonďaté vlasy, které ti zpadali do obličeje. Rozeplou košili, protože v tomhle ročním období bývá vážně teplo. A potichu si vzlykal od zraků všech ostatních. Nachvíli jsme upřela zrak na budovu přede mnou a přemýšlela.
Mám jít za ním? Nebo radši jít a stihnout hodinu?
Nakonec jsem se rozhodla jít za tebou, ale už si tam nebyl.
Nikde nikdo nebyl a já stála zmatená před budovou školy. Rozhlížela jsem se na všechny strany s záměrem najít toho chlapce, ale byl si pryč.

Povzdechla jsem si a usoudila, že bude lepší, když půjdu a stihnu to aspoň k řediteli.
Škola byla v různých barvách. Hlavně v žluté a červené. U školy byl menší park asi pro malé děti, žáky základní školy, pro které byla škola hned vedle. Otevřela jsem s velkým zavrzáním dveře a vešla. Po chodbách se toulalo mnoho studentů. Někteří pospíchali, aby stihli hodinu. A byli tu i případy, kdy po sobě jen lezli a neměli problém se oblizovat před zraky všech okolo. To tady už nemá nikdo aspoň trochu úcty? Ušklíbla jsem se vydala se hledat ředitelnu, abych se mohla nahlásit a možná by se mi mohlo podařit stihnout ještě první hodinu. Bohužel mi to nevyšlo a já narazila do něčí hrudi a spadla jsem s vysokým nárazem na zem.
,,Áu" Vykřikla jsem a hladila si místo na ruce kam jsem dopadla. Sešity se mi vysypali všude okolo a kousek ode mně někdo stál. Viděla jsem jen nohy té postavy, ale poznala jsem, že to bude osoba mužského pohlaví.
,,Co děláš?!" Zařval kluk, který stál nade mnou s znechuceným úšklebkem. Proč to vždy schytám já?
Rychle jsme se zvedla a zadívala se mu pozorně do očí, ale hned jsem pohled zase odvrátila. Měl červené oči od pláče, blonďaté vlasy, které mu zpadali do očí a rozeplou košili.
,,Já do tebe nevrazila, takže mi dej pokoj" řekla jsem klidným hlasem a pořád pozorně pozorovala svoje špičky bot. Chtěla jsem jít už pryč
,,Omluv se mi a já tě nechám být, zlato" uchechtl se. Já se přestala přestala dívat na svoje boty a pohled jsem zaměřila na něho. Co je to za kluka?
,,Nebudu se ti omlouvat za něco, co jsem neudělala! Takže mi uhni z cesty" odstrčila jsem ho od sebe, ale dělat jsem to neměla. Onen kluk se zamračil a rozešel se rychlým krokem ke mně. Já automaticky začala couvat až jsem narazila do skříňek. Sykla jsem, protože jsem byla natlačená zrovna na zámek a nebylo to nic příjemného. Rychle jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla.
To se všichni najednou vypařili?

Modroočko byl už u mě, tak blízko, že jsem cítila jeho dech na tom mým a naše nosy se dotýkaly. Udělal ke mně ještě jeden menší krok, takže jsme se dotýkali i hrudi. Jeho dech páchnul po cigaretách. ,,Hej!" Zakřičel někdo za námi a já si oddechla.
,,Nech tu nevinnou dívku na pokoji a radši pojď semnou do kabinetu, Luku Hemmingsne!" Zařval na něj jeden z učitelů a mě věnoval vřelý úsměv.

*******
,,Radši se mu omluv.." Zaslechla jsem za sebou holčičí hlas. Otočila jsem se a spatřila menší blondýnku s zářivým úsměvem. Na sobě měla červenou sukni do pasu a bílé tričko. Byla krásná.
Nechápavě jsem se na ní podívala.
,,Je to nejoblíbenější kluk na škole. Jestli se mu neomluvíš, poštve proti tobě celou školu.." Dodala, protože si všimla mého pohledu. Takže nejoblíbenější kluk na škole jménem Luke. Zajímalo by mě, proč vzlykal na té lavičce. Musel k tomu mít nějaký důvod..
Pokývala jsem chápavě hlavou.
,,Jinak jsem Lilly. Tebe jsem tu ještě nikdy neviděla, jsi nová viď?" Usmála se. Hodně ukecaná.
,,Jsem nová a jmenuju se Kathrin, ale pro kamarády jen Kat" pokusila jsem se taky usmát, ale moc mi to v tuhle chvíli nešlo.
,,Dobře Kat. Jestli chceš mužů ti ukázat ředitelnu" zamrkala očima a já úlevně vydechla a začala rychle kývat hlavou. Aspoň, že se dostanu do ředitelny ještě dneska. Teda doufám.

*****
,,Jestli něco budeš potřebovat, jsem v učebně 13"
,,Dobře a díky!" Zakřičela jsem na ní ještě předtím, než zalezla do dveří od nějaké třídy. Pousmála jsme se nad tím, že už jsem konečně tady. Zhluboka jsem se nadechla.
Nic to není. Jen zaťukáš vejdeš a hotovo. Zaťukala jsem a s tichým dále jsem vešla do tmavé místnosti. Za stolem seděl celkem mladý, pohledný muž v saku. ,,Jdete pozdě.."
,,Omlouvám se, ale nemohla jsem najít ředitelnu. Až potom mi pomohla jedna milá dívka" usmála jsem se a prohlédla si to tu. Měl to tu malé, ale útulné. Velký stůl, na kterém leželi buď samé zbytečné kraviny, například různé barevné, malé a umělé rostliny či nějaké postavičky z filmů. Nad ním měl velkou skříň, ve které měl asi oblečení. Co já vím.
,,Posaď se" pokynul mi rukou k židli naproti němu a já tak uposlechla.

******
,,Nashledanou!"
,,Nashle a nedějte potíže!" Zakřičel zamnou ještě předtím, než jsem zavřela dveře. Ředitel byl celkem milý, sympatický muž. Mohli jste se s ním bavit, jako by to byl Váš nejlepší kamarád. Teď bych měla najít učebnu číslo 15, ve které bych teď měla mít fyziku.
,,12,13.." mrmlala jsem si pro sebe a snažila se najít učebnu, ve které bych měla mít hodinu.
,,15!" Vypískla jsem potichu a přistoupila k dveřím učebny.
Takže nádech, výdech. Nic to přece není. Jen noví žáci, nová škola..
Zaklepala jsem na dveře a když se ozvalo tiché dále, vstoupila jsem vstříc své nové třídě..

______________________________________

První opravená kapitola!👻

Comment&Votes