You Are My World [CZ] ✓

•Zábavní park•

předchozí část
U východu stála Lily.. její pusa byla do písmena O a nevěřícně se na mě dívala.

Pohled Kathrin
,,Nemám vůbec nic na sebe, Pete!" Brácha jen zakroutil nevěřícně hlavou a spadl únavou do postele.
,,Vypadáš dobře, Kathrin!" Už skoro vykřikl. Zrovna se chystáme s bráchou a Lilly na pouť. Říkala, že nás tady provede, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší si trochu užít. První den v novém městě, přece potřebuje nějakou menší oslavu. Popravdě jsem si ještě pořádně nezvykla ani na svůj nový pokoj.
Na jedné straně mám velkou postel a naproti dvě skříně v černé barvě. Stěny mám v krémové barvě a někde mám polepené plakáty mých oblíbenců.
Pete má podobný pokoj, jako já až na to, že úplně v jiných barvách. Hodně tmavý. A stěny polepené různými plakáty všeho možného i nemožného.

S bráchou jsme se vydali pěšky směrem k parku, kde máme sraz s Lilly. Po cestě jsem kopala do kamínků a pobrukovala si různé písničky. Pete mě napodoboval.
Bylo vážně krásně. Rozkvetlé květy provoněly celou ulici a já po dlouhé době, chodila s úsměvem na tváři.
Brácha vedle mě pozoroval venek s znechuceným úšklebkem.
,,V Kanadě nám bylo líp.." Řekl, ale já věděla, jak to myslel. Odstěhovat jsme se museli kvůli problémům, abysme zapomněli na naší minulost, která se na nás až moc podepsala. Ale pořád to byl dům, ve kterém jsem vyrůstala a žila od dětství s celou rodinou, než se začaly dít problémy.
Na to, co před chvílí řekl jsem mu neodpověděla a radši se s širokým úsměvem, rozeběhla k Lilly, která nás neviděla a zmateně se rozhlížela na všechny strany.
,,Ahoj" -letmo jsem ji obejmula- ,,Můžeme jít?" Dodala jsem s úsměvem a Pete nás mezitím dohnal. Vydýchal se a pak se narovnal s velkým úsměvem, jako vyměněný. No jo. Brácha.
,,Jsem Pete, brácha Kathrin, jak už nejspíš víš" Řekl a pousmál se svým úsměvem, kterým oslní snad každou dívku.
,,Jsem Lilly"
,,Super, můžeme jít?" Nedočkavě jsem se usmála a Lilly se dala do smíchu.

Po cestě bylo hrobové ticho až mi to začínalo lézt na nervy. Lilly s Petem po sobě tak nenápadně pokukovali a já šla v tichosti vedle nich. Sluchátka na uších mi aspoň trochu zpříjemňovaly situaci. Vnímala jsem jen tóny hudby, které se ozývaly z mého mobilu. Okolí jsem přestala vnímat. Ráda jsem se ponořila do svých myšlenek a aspoň na chvíli vypnula vnímání. Nakračovala jsem na mokrou trávu s úsměvem, ale zkazil mi to hlasitý výkřik.
,,Kathrin Pricová! Vnímej nás!"- zamávala mi před obličejem a když uviděla, že se na ní dívám, přestala.
,,Už jsme tady.." Řekl Pete pobaveným hlasem, když uviděl, jak mě Lilly drží za zátylek trička a ze zhora se na mě dívá. Lilly byla o trochu menší, než já a to je, co říct, protože já byla vážně hodně malého vzrůstu.
Lilly mě pustila a okamžitě se rozeběhla k první skupince lidí, kterou jsem zahlédla.
,,Ahoj, kluci.." Pozdravila je a já se uchechtla. Pete začal okamžitě utíkat, když uviděl, jak na něho kluci vrhají vražedné pohledy. Že by se znali?

Postupně se mi všichni představili.
Tobias, Justin, Tom..
Opakovala jsem si pro sebe a doufala, že s mými schopnostmi nezapomenu jména hned na první atrakci, na kterou půjdeme.
,,Kam půjdeme první?" Zeptal se Tom a nadzvedl jedno obočí. Vypadal jako malý kluk, který se těší na Vánoce. Pořád se usmíval a nevypadalo to, že by měl v plánu přestat.
,,Já bych šel na..-"
,,Horskou dráhu!" Vypískl Justin, který byl narozdíl od Tobiho velmi hlasitý a řekla bych do něj, že se až moc lepil na Toma. ,,Klid..-" Nestihla jsem to ani doříct, protože na mě začaly dopadat malé krystalky deště.
Kapičky vody mi stékali po tvářích až na tričko, které bylo za chvíli úplně mokré. Kluci a Lilly na tom byli velmi podobně. Kulily oči překvapením a kroutili nad tímto počasím hlavou.
Každá malinká kapka deště s nárazem dopadla na zem, kde se roztříštila. Z každé zbyly jen velmi malé skvrny na zemi. ,,Hele to je ona, Luky?" Odvrátila jsem pohled a zadívala se na zmalovanou blondýnu, kterou jsem viděla naposledy včera ve své třídě. Ukazovala na mě a zamyšleně si mě měřila pohledem.
,,Máš problém?!" Zařval na ní Tom a postavil se přede mně. Tohle nedopadne dobře. V dešti jsme stáli naproti té blondýně a klukovi, který stál vedle ní. Neviděla jsem mu do obličeje. Všichni promočený na kost jsme druhý propalovaly vražedným pohledem nehledě na to, že začíná bouřka a stojíme tu jediný v celém areálu. 
,,Hele, my půjdeme.." Otočila jsem se, ale když jsem zaslechla hlas toho kluka, srdce se mi splašeně roztlouklo. Je to Luke.
Prudce jsem se otočila a zadívala se mu do očí, ve kterých jsem zahlédla překvapení a pobavení.
,,Koho pak tu máme, že by Kathrin?" Pokroutil hlavou a vydal se ke mně s vztyčenou hlavou. Na tváři mu jako vždy pohrával sebevědomý úsměv.
Došel až ke mně a já okamžitě sklopila pohled. Chci domů. Jen domů. Do postele. Zahrabat se do vyhřátých peřin a už nevylézt. Jen já a moje postel. Nic víc, nic míň. Vydechla jsem přebytečný vzduch s plicích a pozvedla hlavu, když mi Luke dal dva prsty mezi bradu. ,,Běž od ní!"
,,Luku, co děláš?!" ,,Nešahej na ní ani prstem jinak tě zakopu na mé zahradě!" Nadávky lítaly vzduchem, ale já se nemohla odtrhnout od těch očí. Těch křišťálově modrých očí, který na mě upírali svůj zrak.
,,Štětko!" Napochodovala si to k nám Ashley a vychrstla na mě nějakou její vodu, kterou držela celou tu dobu a odvedla si Luka k sobě.
Já tam jen oněměle stála, neschopná pohybu. Jako by všechny svaly v mém těle přestaly fungovat a já se jen propadala do věčné tmy.

,,Sakra Kathrin, jsi v pořádku?!" Začal semnou někdo cloumat. Já se trhavě nadechla a konečně začala vnímat okolí. Všichni měli vyděšené pohledy stočené na mě. Dokonce jsem viděla Tobiase, jak má na krajíčku, jak je zoufalý a vyřízený.
,,Promiňte j-já.."
,,Vypadala si jako by si snila.. Mělo to něco společného s Lukem?" Zeptala se Lilly, ale já mlčela. Jak na mě může mít po takové chvilce vliv vlastně úplně cizí osoba..?

______________________________________

Další kapitola👻
(Skoro opravená)

Comment&Votes