You Are My World [CZ] ✓

•Kiss your lips•

Předchozí část
Někteří lidé vstoupí do našeho života, tak rychle, jako za odejdou..

Pohled Kathrin (příštího dne..)
Stála jsem před nemocnicí a dívala se na tu budovu plnou neštěstí. Tolik lidí v ní umřelo, tolik lidí v ní trpí, ale zároveň tolik lidí zachránila. Zachrání i Luka? Proč se přede mě postavil? Kdyby to neudělal žil by dál bezstarostný, neobyčejný život. Kvůli mně měl tolik problémů. Kdybych do něj tenkrát nevrazila, svět by byl šťastnější. Povzdechla jsem si a stoupla si naproti slunci. Paprsky Slunce mi svítily do očí až jsem si musela zakrýt oči rukávem od mikiny.

Až ti bude nejhůř, otoč se ke Slunci a všechny stíny padnou za tebe.

Nemohla jsem ani vzlykat. Jako bych všechny slzy vypotřebovala. Na tobě.
Nemohla jsem se ani hýbnout. Jako bych všechen pohyb mohla zažít jen s tebou. Dlouho jsem se na nikoho neusmála. Jen s tebou se můžu smát, jen ty mi umíš vykouzlit na úsměv na tváři. Pomalu jsem se rozkoukala, aby mě moc nebolely oči s prudkého slunečního světla.

--

Seděla jsem naproti tobě snažíc se ze sebe vydat jedinou možnou hlásku. Ležel si tam a vypadal si, jako mrtvý. Kapičky deště narážely na okno nad námi a s každým nárazem to malinko bouchlo. Vzbudíš se mi někdy? Bez tebe nemůžu normálně fungovat. Všichni mi vyčítají, že jsem se změnila. Že už nejsem taková, jaká jsem byla dřív. Ale jak bych mohla, když žiju s pocitem viny, že jsem zabila člověka, kterého na celé zemi miluju úplně nejvíce? Tolik lidí žije na téhle planetě, ale jsi to ty, kterého jsem si vybrala, kterého miluju.

Měl jsi bledou pokožku splívající s bílou zdí okolo tebe. Blonďaté kudrlinky, které ti spadaly do tvých smaragdových oči. Možná už je neuvidím. Neuvidím tvé jiskřičky v očích, když si šťastný nebo naopak tvé slzy. Máš tak klidnou tvář. Vypadáš, jako by si jen spal. Ale vždyť přece jen spíš, že?
Probudíš se a budeme šťastný, že ano?
,,Ahoj Kathrin.." do dveří vstoupil Harry a za sebou zavřel dveře.
,,Ahoj Harry" zasípala jsem a odvrátila od něho pohled. Nechci, aby mě viděl takhle.

Pohled jsem měla nasměrovaný k Lukovi, ale překvapilo mě to ticho. Takové ticho, že byste slyšely i špendlík na zem spadnou. Přes rameno jsem se ohlédla, ale tenhle pohled mi ublížil ještě víc.
,,Harry!"- přiběhla jsem k němu a jemně ho objímala- ,,Co se stalo?"
Starostlivě jsem na něho prohlédla a on mi na oplátku pohlédl do očí. Zelené oči měl červené od pláče a kruhy pod očima ho též neminuly.
,,J-Justin on-n.." Vypustil ze sebe hlasitý vzlykl a přitulil se ke mně ještě blíž. Všem se najednou bortí život před očima. Já a Luke. Harry a Justin. Kdo bude další?
,,Pšt. To bude v pořádku.." Pevně jsem ho obejmula.
,,Neměla bys mě utěšovat ty. Spíš já tebe.." Zamumlal mi do mikiny.

Spolu v objetí jsme strávili hodně času. Vteřiny, minuty nebo snad hodiny? Sama nevím. Nakonec jsme i usnuli objetí. Bylo mi s ním dobře. Vždy jsme tu pro sebe byli v těch nejhorších chvíli. ,,Tak asi dobré ráno?" Harry se mírně zasmál a já s ním. Ani nevím, kolik je asi hodin, ale venku už je černočerná tma. ,,Jak dlouho jsme spali?"- vykulila jsem oči. ,,Když jsme šli spát bylo světlo a teď.." Ukázala jsem na okno. Otočil se směrem, kterým jsem ukazovala překvapeně zamrkal.

--
Přišly mi to, jako vteřiny, které za tu dobu uběhly. Přitom to bylo už několik hodin. Celou dobu jsme se smáli svým vtipům a zapomněli na naše problémy. Bylo mi jen divné, že mě Harry celou tu dobu, tak přímo pozoroval. Pozoroval mě zamyšleným pohledem, z kterého jsem nemohla vůbec nic vyčíst.
,,Harry, stalo se něco nebo..? Mám něco na obličeji? Pozoruješ mě už několik hodin v kuse.." Vydechla jsem a nadzvedla jedno obočí v otázce. Chvíli mlčel, ale potom se na mě opět podíval tím zamyšleným pohledem.
,,Jsi překrásná" Naštvaně jsem se na něho zadívala a nepříjemně si odfrkla. To nemyslí vážně, že ne? Protože jestli ano, rozlámu mu všechny kosti v těle!
,,A to řekneš jen tak? Normální lidé to takhle neříkají!" -vykřikla jsem nepříjemně a pořád ve mně vztek neustal.
,,Proč?"
,,Protože se lidé bojí, jsou zlý a kdyby takhle lidé říkali své pocity a city, které cítí každý den, svět by byl..asi šťastný nebo tak.." Vydechla jsem a pomalu se uklidnila. Jsem na něho sice naštvaná, ale kdyby se každý člověk naštval kvůli takové kravině, celý svět by byl naštvaný pořád. Možná.
,,Hele Harry. Jsem ráda, že si myslíš, že jsem krásná..a taky je mi s tebou fajn, ale to je to poslední, co bych ti teď chtěla říct" Podívala jsem se mu do jeho zelených oči, ve kterých se míchaly emoce všeho druhu.
,,Teď jsi to řekla." Řekl a v jednom okamžiku se naklonil blíž ke mně a hluboce se mi zadíval do očí. Byli jsme u sebe tak blízko, že se naše nosy dotýkali. Chtěla jsem se okamžitě odtrhnout, ale jako by se kolem nás zastavil čas. Nemohla jsem se ani pohnout a v tu chvíli jsem ucítila jeho rty na těch mým.

_______________________________________

Comment&Votes