You Are My World [CZ] ✓

•Competition•

Předchozí část
Mezitím, co se Luke s Harrym dohadoval, jsem jednoduše odešla. Nemohla jsem se na to dívat.

Z pohledu Luka doma..
Jsem takovej idiot! Opět jsem všechno zkazil a ublížil ji. Ale co čekala? Jsem jen bezcitný idiot, který ani pořádně neví,co je to láska.Ale Kathrin mě naučila milovat. Ukázala mi, co je to láska. Možná jen žárlím. Ale jak bych mohl?

S Haroldem jsme si to nakonec vyříkali. V klidu bez jakéhokoliv úrázu.Prý jen 'kamarád' z bývalý školy. Hrozně mě bolel pohled na ně dva. Jak se spolu smáli. Jak Kathrin byla šťastná. Jen pomyšlení na to, že ji teď nejspíš utišuje, objímá a šeptá ji, že to bude v pořadu se mi dělá zle. To já budu ten, který ji bude utišovat, který s ní bude při těch nejhorších možných chvílích. To já jsem ten, kterého miluje. Nebo je to jinak? Hnusím se jí?
Strhaně si sednu do rohu svého pokoje a povzdechnu si. Musím za ní. Musím jí to vysvětlit, ale bude mi věřit? Pustí mě vůbec k sobě?
Zklamaně vydechnu a otevřu láhev alkoholu, který tu už nějakou dobu držím pevně v ruce.
Pomalu se nadechnu a napiju se. Spolknu hořkou tekutinu a ušklíbnu se. Je hodně silný..
Všechno jsem ztratil.. Hbitě vstanu a přejdu k poličce. Tolik vzpomínek.
Kathrin mě nesnáší.. Rozbiju první věc,kterou uvidím.
Nikdy mě nevyslechne.. Rozbiju fotku, která mi leží na skříni. Jsme tam my dva. Smějeme se a jsme šťástný.
Ztratil jsem ji.. Už se natahuju pro další věc, ale vyruší mě zaklepání na dveře. Nikoho nečekám. Asi mamka si zapomněla doma klíče nebo něco. Jo tak to bude.
Rychle si setřu slzy z tváři a s úsměvem jdu otevřít dveře. Po cestě se trochu motám, ale to bude tím alkoholem.
Nemotorně otevřu dveře a zadívám se vykuleně na postavu přede mnou.
,,Co tu sakra děláš?!" Zařvu a zamračím se. Ani mi neodpoví a vydá se ke mně do bytu, kde si sedne na můj gauč.
,,Okamžitě vypadni z mého bytu, Harolde!" Opět jsem zařval. Co si o sobě,jako myslí?! On si vážně jen tak přijde ke mně do bytu bez jakéhokoliv slova a přivlastní si můj gauč?
,,Jsem tu kvůli Kathrin.." Zašeptal a koukl se na mě. Ona ho sem poslala? Teď jsem ještě víc zmatený. Proč nespřišla sama?
Když viděl, že se nemám k odpovědi pokračoval.
,,Nevím, co na takovým hajzlovi, jako si ty vidí, ale.." Vážně mě nazval Hajzlem?
,,Cos to řekl?!" Vykřikl jsem a musel jsem se vážně hodně držet,abych po něm okamžitě nevyjel.
,,Nech mě domluvit.." Dodal.
,,Kathrin tě pořád miluje Luku.. Vím, že si to asi moc neuvědomuješ, ale já mluvím naprosto vážně. Vím,co se stalo a chtěl bych vědět, jak to doopravdy bylo.." Řekl a zadíval se tázavě na mě. Mám mu říct pravdu? Mohl by to potom vysvětlit Kat a bylo by to zase vše v pořádku!
,,Musím být s Ashley.. Jinak by ji James ublížil.."
Podíval jsem se na Harryho, který se na mě zmateně ušklíbl. Jo vlastně..
,,Ashley je největší mrcha, kterou jsem za celý život potkal a James je její fotr" Odkašlal jsem si. Při pomyšlení na Jamese mi vždy naskočí husí kůže po celém těle.
,,Máš z něj opravdu strach, že?" Zeptal se. Bral to vážně, za což jsem mu opravdu vděčný. Měl taky obavy stejně,jako já.
Povzdechl jsem si a rozhodl se odpovědět pravdu.
,,Strach, ano mám. Ale nejvíc mám strach o Kathrin. Milují ji ani nevíš,jak moc, ale kdybych s ní byl, ublížil bych ji. On by to zjistil" Zašeptal jsem.
A zase ta bolest v hrudníku. Láska opravdu bolí, jako zlomená žebra. Při každém nádechu je to horší a horší.
Bože. Už mluvím,jako nějaká holka v romantickém filmu.
,,Proč musíš být s Ashley?" Zeptal se opatrně. Je pravda, že je pěkně otravný, ale potřebuju se někomu vyzpovídat. Třeba mi bude o trochu líp.
,,Zajišťuje to větší popularitu školy a firmy mého otce a Jamese. Pravidlo školy zní. Kapitán fotbalové týmu školy musí chodit s kapitánkou rozstleskávaček" Odrecitoval jsem přesná slova našeho ředitele a zabručel. Kdo takové debilní pravidlo vymyslel? Nemá to žádný normální význam. Popularita.
O tu mi nikdy nešlo. Možná, tak před půl rokem, když jsem ještě neznal Kathrin.
,,Něco mě napadlo.." Vykřikl Harry po dlouhém přemýšlení.
Nadzvedl jsem jedno obočí a vybídl ho ať mluví.
,,Mohli bysme udělat konkurz na nového kapitána tvého týmu. Miluješ Kathrin, že ano?" Přikývl jsem a dál ho poslouchal.
,,Jestli ji opravdu miluješ, budeš se muset vzdát svého týmu. Jestli to pravidlo vážně nesmíte porušit.." Páni. Možná nebude takový,jak jsem si ze začátku myslel. Je to vážně dobrý nápad. Bojím se jen, že to Jamese neodradí.

Fotbal už od dětství miluju, ale kvůli ní se ho vzdám. Udělal bych kvůli Kat všechno na světě. Tohle je jen maličkost.
,,Dobrý nápad!" Vykřikl jsem a plácl si s ním. ,,Snad to vyjde.." Zašeptal jsem si pro sebe.
,,Kdy se bude konat konkurz?" Zeptal se a já se musel zamyslet. Mohli by jsme rovnou zítra. V neděli. Ze zájezdu jsme přijeli v pátek, takže jsme nemuseli hned do školy. Napíšu všem z mého týmu a dáme si sraz v tělocvičně, kde obvykle trénujeme.
,,Rovnou zítra.." Oznámil jsem mu a pro sebe se usmál. Taky se usmál.
,,Můžeš jít semnou, jestli chceš" Tázavě jsem se na něj podíval. Nevím, proč jsem se ho zeptal. Je zvláštní,jak z jedné hodiny umím změnit úplný názor na člověka..
,,Vážně? Půjdu rád. Takže jsme za dobře?" Zeptal se a já přikývl.

Znáte takové to trapné ticho, co nastane, když nevíte, co říct? Ano, přesně takové to bylo teď. Oba dva jsme se dívali všelijak po místnosti nevědíc, co říct.
,,Budu muset jít. Musím se připravit..do školy a.."
,,Jo jen běž" Řekl jsem a usmál se, abych trochu ulehčil situaci. Opětoval mi chabý úsměv a šel ke dveřím,kde se rychle obul a vyrazil.
Oddechl jsem si a začal psát všem členům mého fotbalové týmu.
Zarazil jsem se, ale u jednoho jména. Pete. Je člen musím ho pozvat. Byl by dobrý kapitán, ale konkurz musím udělat, ikdyby byl nejlepší. Nemůžu někomu předat takovou zodpovědnost za celý tým jen tak.

Luke- Ahoj Pete..

Pete- Copak? Kat tě odkopla, tak chceš jinou?

Luke- Jde o náš tým Pete. A jediná holka, o kterou stojím a kterou miluju je Kathrin.

Pete- Se s tebe stává romantik.
Chceš mě snad vyhodit?

Luke- Ne. V neděli odpoledne se bude konat konkurz v naší tělocvičně. Už nebudu kapitán týmu.

Pete- Děláš si prdel?! Jsi nejlepší z nás všech! Bez tebe nemůžeme vyhrát mistrovství!

Luke- Když budu dál kapitán nemůžu být s Kathrin. Když odstoupím bude to v pohodě.

Pete- Ale my jsme ti u prdele, co!?

Luke- Já ale neodejdu s týmu nadobro. Budu člen.

Pete- Aspoň, že zůstáváš. Na konkurz přijdu.

To bylo poslední,co jsme si napsali. Popravdě to bylo těžší, než jsem si myslel.

Pousmál jsem se a začal si vytahovat kus papíru a tužku. To, co teď dělám je hodně absurdní, ale doufám, že to vyjde. Pošlu ji dopis. Nejspíš..

Ahoj! Takže dneska je kapitola jen z pohledu Luka, doufáme, že to nevadí a že se i tak Vám kapitola líbila ;).