You Are My World [CZ] ✓

•We Are Lost•

Předchozí část
Pomalu se mi začaly zavírat oči, až jsem usnula s myšlenkami přemístěnými na něm. Na Lukovi

,,Budíček!" Zakřičel nějaký vedoucí a já potichu zaskuhrala.
Vyškrábala jsem se z postele a mířila si to do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a vykonala potřebu.
Dneska večer bude bojovka v lese.
Nevím, proč to musíme hrát i my, když je nám sedmnáct..Je to pro malý děti. Protočila jsem očima a vyšla z chatky. Lilly byla už dávno pryč.

Snídaně byla,jako většina věcí v areálu tábora. Který byl od chatek celkem daleko,ale mě to nevadilo, ráda jsem se procházela a přemýšlela nad svými myšlenkami.
'Co vlastně cítím k Lukovi?'
Je to jeden ztracený případ.

,,Čau Lilly" zamávala jsem ji a šla si sednout vedle ní na snídani.
,,Čau Kat tak,co bojíš se?" Zašklebila se na mě. Ajo.. já úplně zapomněla na tu bojovku..
,,Ne. Takový hry jsou pro malý děti.." Řekla jsem ji a šla si do okénka pro jídlo. Dala jsem si cereálie s mlékem.
Rozhlédla jsem se po jídelně jestli náhodou neuvidím Luka,ale nebyl tu.
,,Asi nemá hlad" řekla jsem si pro sebe a šla si sednout zpátky na svoje místo.
Lilly zrovna něco horlivě vyprávěla a já se,tak nějak do rozhovoru připojila.

***
Celý den uběhl, jako voda a bojovka se každou minutou blížila.
,,Pokračuje Lilly!"
Zakřičela učitelka a zapsala si čas do sešitu.
,,Zlom vas."Mrkla na mě a odešla směr les.
Seděla jsem na lavičce a čekala,až mě učitelka vyvolá.
,,Kathrin!"Vykřikla a já už šla do lesa.

Všude byla mlha a vlhko.
Pošlapávala jsem po mokré trávě a slyšela každičký můj krok a každičký nádech. Bylo to děsivé.
Na jehličnatých stromech byli pověšené červené fáborky,které vláli po směru větru.
Bylo to fascinující,až ukliňující.
S rukama v kapsách jsem šla dál po mokré trávy.
Užívala jsem si pocit volna.
,,Alé koho to tu máme?Snad né samotnou Kathrin."
Otočila jsem se.
Za mnou stál kluk.
Měl opravdu nechutně slizký úsměv.
,,Co chceš?"Prskla jsem na něj.
Uchechtl se,přešel ke městě a pohladil mě po vlasech.
,,Chci toho hodně..záleží..co myslíš?"Jeden pramen vlasů mi zastrčil za ucho a přiblížil se,že se naše nosy dotýkali.
,,Nech mě!"Odstrčila jsem ho a otočila se k odchodu,ale on si mě k sobě přitáhl blíž a obě ruce dal na můj zadek.
,,Shawty,pojď si užít."
Snažila jsem se ho odstrčit,ale byl moc silný.
Pevně mě držel za ruku a táhl z cesty do hlubokého lesa.
Kopala jsem kolem sebe,ale bylo to zbytečné.
Jednou rukou mě pevně držel za mou ruku a druhou rukou mi držel pusu.
Bála jsem se.Měla jsem veliký strach z toho,co chce dělat.
Silou mě shodil na zem.
,,Nech mě.Prosím."
Prosila jsem a břečela.
Bylo to podobné,jak s tátou.
,,Ale noták Shawty.Uvolni se."
Řekl ten hnusoun a začal si rozepínat pásek u kalhot.
Věděla jsem,že utíkat by bylo zbytečné.Stejně by mě chytil.
,,Eriku!Ty debile!"
Podívala jsem se směrem nahoru a uviděla,jak Luke kope a nadává na toho hnusáka.
,,Nech ji na pokoji a už na ní v životě nešahej!Je ti to jasný?!"
Začal na něj křičet a daval mu pěstí do obličeje.
,,J-jasný Luku."Řekl Erik a začal kašlat.Celá jeho tvář byla od krve.
Luke ho naposledy kopl a přešel ke mě.
Já seděla ve strachu opřená o strom,nemožná jakkoliv se pohnout.
Tak moc mi tohle připomínalo tátu.Byla jsem úplně mimo.
,,Kathrin už je to v pořádku.Jsem tady s tebou."Šeptal mi do ucha Luke přitom mě hladil po tváři.
Na nic jsem nečekala a hned ho obejmula.
Byl chvíli zaražený,ale po chvíli mě taky obejmul.
Potřebovala jsem to..potřebovala jsem objetí.
,,Děkuju."Usmála jsem se na něj s upřímným úsměvem.
,,Nemáš zač.Erik je debil,mohl jsem to čekat,že to udělá a zrovna na tebe."
Luke vstal a podal mi ruku.
,,Víš kudy na hlavní cestu?"
Zeptala jsem se ho s nadějí.
,,Jasně že jo.Znám to tady jako své boty,protože sem jezdíme každý rok."
Mrkl na mě.
Luke mě pořád držel za ruku a nevypadalo to zrovna,že by mě chtěl pustit.
Chodili jsme po lese asi půl hodiny.

,,Nechci nic říkat,ale vypadá to,že jsme zabloudili."

,,Nesmysl!"