You Are My World [CZ] ✓

•To snad není možný!•

Předchozí část:
Zaklepala jsem na dveře a když se ozvalo tiché dále, vstoupila jsem s vstříc své nové třídě..

Pohled Kathrin
Otevřela jsem dveře a jako první se zadívala na učitelka, která stála před tabulí. Měla na sobě černé dlouhé kalhoty a bílé tričko, přes které měla ledabyle přehozené sáčko.
,,Dobrý den, co potřebuješ?" Zeptala se a poupravila si své brýle na nose.
Nevím proč, ale už teď, jsem ji neměla ráda. Vadilo mi, jak se na mě dívala tím prázdným a zkoumavým pohledem. Jako by čekala až udělám jakoukoliv chybu, za kterou mě pošle za dveře.
,,Jsem Vaše nová studentka Kathrin.." podotkla jsem a doufala, že se mě nebude ptát na nějaký otázky ohledně toho, proč jsme se stěhovali.
,,Dobře Kate. Pojď se nám představit" Pokynula mi rukou k tabuli, ale já se nehla z místa. Čekala jsem, že se třeba opraví, ale ona na mě jen vyčkávavě hleděla.
Nakonec jsem to vzdala a povzdechla si. ,,Jsem Kathrin"

Stoupla jsem si k tabuli a otočila se směrem na své nové spolužáky. Jako první jsem se podívala na první řadu.
Klasicky ti nejchytřejší, kteří mi nevěnovali ani trošku pozornosti, protože byli zabraní do úlohy, kterou jim nejspíše zadala učitelka.V druhé, třetí a čtvrté řadě byli lidé, kteří si mezi sebou něco šeptali. Nemohla jsem ani přehlédnout lavici, ve které seděla přemalovaná blondýnka s nějakou zrzkou. Obě dvě se něčemu smáli a lakovali si nehty.
Moje oči se zastavili v poslední a to páté řadě. Seděl tam Luke, kluk, který do mě narazil před začátkem vyučování. V jeho očích se jen na chvíle mihla nějaká emoce,kterou jsem nestihla rozeznat.

,,Jsem Kathrin, je mi 17 let a společně s mamkou a starším bráchou jsme se sem přestěhovali.. " Odpověděla jsem a otočila se zpátky na učitelka, která si přestala něco zapisovat do sešitu a konečně se na mě podívala.
,,Dobře, běž si sednout tam, kde je volné místo" Řekla s nezájmem a já se okamžitě rozhlédla po třídě snažíc se najít volné místo. Zahlédla jsem holku, která seděla sama. Byla celá v černém. Dokonce i vlasy, nehty a oči měla v černé barvě, ale mě to nijak neodradilo.
,,Můžu?" Poklepala jsem ji na rameno. Ani se na mě nepodívala, jen pohodila rameny. Usoudila jsem, že to znamená souhlas, takže jsem si sedla a začala si vybalovat věci z mého batohu.
Hodně krát jsem zaslechla větu, jako 'To je ta holka' nebo 'Udělá ji ze života peklo' Nechápala jsem to, proto jsem nad tím jen mávla rukou.

Popravdě do učení jsem nikdy moc zapálená nebyla. Byla jsem takový ten průměr, který nemá úplně samý jedničky, ale zase nedostává pětky každý den. Učitelku jsem moc neposlouchala, jako většina žáků. Všichni si mě prohlíželi zamyšleným pohledem či zase obdivným.
Kvůli tomu, že do mě Luke narazil, si bude o mně povídat celá škola?
Povzdechla jsme si podívala se na hodiny. Za patnáct minut zvoní.

,,Takže, kdo nám vypočítá tenhle příklad? Co třeba ty. Kathrin?" Trhla jsem s sebou a zamžikala očima. Všichni na mě hleděli a učitelka nade mnou jen kroutila hlavou.
,,Jste tu první den, slečno Pricová a už spíte na hodinách?" Opřela se o svůj stůl a pohled na mě si zcela užívala.
Další věc, která mě na ní štvala. Úplně si užívala, to jak jsem zmatená. Taky mě štvaly ty její brýle. Malé brýle a velký baculatý obličej. Vlasy jako sláma, které jí padaly až do očí.
,,Promiňte, ale jsem tu poprvé a.. a" Neměla jsem výmluvu. Musela jsem prostě čelit tý stvůře.
,,No možná by bylo lepší, kdyby tě někdo po škole provedl, nemyslíš?"
Poraženě jsem přikývla a vstala z židle a vydala se směrem ke dveřím.
,,Luku. Běž!" Luskla prsty Lukovi před obličejem až spadnul z židle. Třídou se ozýval hlasitý smích, který musel slyšet i ředitel v jeho kabinetě.
Nakonec vstal, očistil si kalhoty od prachu a unaveně se vydal semnou na chodbu. Snad mě nechá na pokoji.
,,Tudy je jídelna" ukázal na velkou místnost a já se porozhlédla. Byla vážně obrovská. Podlaha byla z bílých kachliček, ze stropu visel obrovský skleněný lustr a stěny byli namalovaný v bílé až krémové barvě.
,,Proč si brečel?" Zeptala jsem se zničeho nic, ale hned jsem toho začala litovat. Z úsměvu nastal zmatený až vyděšený výraz a já bych si kvůli tomu nejradši namlátila.
,,Nebrečel!" Vykřikl a dal si ruce v bok. Vypadal komicky. Naštvaně krčil nos až se mu na čele dělaly menší vrásky.
,,Promiň. Spletla jsem se a.." Než jsem to dořekla zazvonilo a ze tříd se ozvalo hlasité ječení. Po pár vteřinách vyběhli žáci ze tříd a zaregistrovala jsem jednoho kluka, který míří přímo k nám. Luke vedle mě se usmál a přivítal se s ním poplácáním po zádech.
,,Luku notak. Neříkej, že už balíš další holku" Dal se černovlasý kluk do smíchu a já se na něj varovně zamračila.
Jak jako další holku?
,,Kdepak. Na ní bych nesáhl ani třímetrovou tyčí" Zasmál se na rozdíl od něho Luke. To už jsem nevydržela, přistoupila jsem k černovlasýmu klukovi, od kterého neznám jméno a dala mu pořádnou facku. Luke se dal opět do smíchu, ale na to dostal ještě větší facku i on.
,,Pamatuj! Já neprohrávám!" Otočila jsem se na patě. U východu jsem zahlédla Lilly, která měla pusu do tvaru písmene O a nevěřícně se na mě dívala.

______________________________________

👻Další kapitola ;).

(Opravená)

Comment& Votes