You Are My World [CZ] ✓

•Why me?•

Předchozí část
,,J-já nevím.." fňukla jsem a naplno se rozbrečela.

Pohled Kathrin
Probudila jsem se ve své posteli naprosto zmatená,jak jsem se tam dostala. Vedle mě ležela nějaká postava,ale byla ke mě otočená, takže jsem ji do obličeje neviděla. Poznala jsem jen, že je to kluk. Nahlas jsem si povzdechla a pokusila se vstát z postele.
,,Nikam nejdeš.." řekl někdo z postele a stáhnul mě zase do peřin.
,,Pete? Co děláš v mojí chatce?" Řekla jsem se smíchem a protáhla se.
,,Taky ti přeji dobré ráno" usmál se na mě a vstal z postele. Úsměv jsem mu opětovala a mrkla.
,,Ještě počkej!" Zakřičela jsem ještě před tím, než stačil zavřít dveře.
Ale odezvy jsem se nedočkala. Asi šel do své chatky. Povzdechla jsem si a rozešla se do areálu.

Když jsem byla v půli cesty vzpomněla jsem si na celý včerejšek. Překvapeně jsem zamrkala a začala se rozhlížet po Lukovi..
,,Vyber si.. buď on nebo já!"
Opakovala jsem si pořád v hlavě a nemohla tuhle větu dostat z hlavy.
,,Je ti dobře?" Ozval se zamnou Tom a já se otočila.
,,Nevíš, kde je Luke?" Řekla jsem a smutně jsem se na něj podívala.
Šokovaně se na mě podíval.
,,Ty to ještě nevíš?" Řekl a vykulil oči.
,,Co?" Zeptala jsem se zmateně.
Ale odpovědi jsem se nedočkala. Mlčel a pozoroval všechno okolo. Jen na mě se ani nepodíval.
,,Odjel.." vydechl. Cože..?
,,Co? P-proč?" Zašeptala jsem a snažila se zahnat slzy.
,,J-já.." byl nervózní, ale proč..? Vůbec nic nechápu. Proč odjel? Nahlas jsem vzlykla.
,,Co se stalo!?" Zeptala jsem se nahlas a vážně se na Toma podívala.
,,Říkal, že se vrátí.." smutně se pousmál.
,,Má s tím něco společnýho Pete?" řekla jsem plačtivě a podívala jsem se na něj. Byl o něco nervóznější, než před tím a já ani nečekala na odpověď a rozešla jsem se za Petem.
,,Počkej!" Křičel za mnou, ale já se nezastavila. Zahlédla jsem ho s nějakou partou holek a šlo vidět, že se náramně baví.
,,Pete!" Zakřičela jsem a strhla na sebe veškerou pozornost.
,,Ano sestřičko?" Řekl a chystal se mě obejmout, ale já ho odstrčila. Zvedl jedno obočí a rukou mi pokynul, abych mluvila.
,,Kde je Luke?" Snažila jsem se být klidná, ale moc to nešlo.
Kousl se do rtu.
,,Tak, kde je?" Už jsem začala ztrácet nervy.
,,Je mi to líto,ale trápila by ses s ním" řekl. Jak to myslí? Ne..
Všude kolem nás bylo hrozně moc žáků,kteří poslouchaly náš rozhovor. Ale v téhle situaci mi to bylo jedno.
,,Co tím myslíš?" Řekla jsem nervózně

,,Odešel.."

Když vyslovil to vyslovil,jako by se mi zastavil svět.
Všichno kolem,mě nezajímalo. Chtěla jsem být jen s ním. S člověkem, který mi uměl vykouzlit úsměv na tváři.
,,Kat?" Přišel ke mě Tom, ale já se držela stranou.
,,Chci být sama" zašeptala jsem a rozešla se zpátky do chatky. Bylo mi jedno, že budu mít průšvih od učitelů.
Chtěla jsem být sama. Sama a se svými myšlenkami.
Zalezla jsem do chatky a zahrabala se do peřin.
Jak mohl? Bylo to kvůli tomu, co se stalo včera? Myslela jsem si, že se to vyřeší.. Někdy jsem až moc naivní.

                           *****
Nakonec jsem usla. Spala jsem poměrně dlouho,ale kdyby nikdo nezaklepal, spala bych ještě dýl.
,,Ano?" Řekla jsem a šla otevřít dveře.
Stál tam vedoucí tábora.
,,Dobré..Jak vidím ráno" pozdravil trochu pobaveně,ale hned zase nahodil vážný výraz.
,,Slyšel jsem,že Vám není dobře.." řekl a soucitně se na mě podíval.
,,Jsem v pohodě"
Když jsem to řekla,položil mi na čelo ruku a překvapeně se na mě podíval.
,,Jsi celá horká!" Skoro zakřičel.
,,Musíš hned k lékařce" řekl a už mě táhl z chatky ven. Nejspíš mu bylo jedno, že na sobě mám jen malé kraťasy a tenké tílko.

Venku byla už tma,ale příjemně foukal vítr, který mi pohazoval vlasy pořád na jiné strany.
Když jsme došli do areálu, šli jsme rovnou za lékařkou. Byla vždycky šíleně milá.
,,Dobrý den" pozdravila jsem lékařku a sedla si na židli.
,,Ahoj zlatíčko.." rozešla se ke mně a položila mi ruku na čelo.
,,Co se stal- Panebože! Jsi strašně horká!" Vykřikla a už běžela někam z pokoje. Tahle situace mi přišla strašně vtipná, ale snažila jsem se nesmát.
Lékařka přiběhla s nějakým práškem, čajem a teploměrem v ruce.
Prášek a čaj mi položila na stůl, ale teploměr mi podala.

Dala jsem ji ho zpátky a lékařka trochu vykulila oči.
,,Máš 39C!" Vykřikla.
Cože? Ale vždyť jsem v pořádku.
Překvapeně jsem se na ní podívala.
,,Co to znamená?" Zeptala jsem se a víc se přikryla peřinou.
,,Jedeš domů" řekla rozhodně a rozešla se ke dveřím.
,,A-ale.."
,,Žádné 'ale'! Jedeš domů a tečka. V tomhle stavu tu nemůžeš zůstat"
Přejela si mě pohledem a odešla.
Nahlas jsem si povzdechla.
,,Tenhle den už nemůže být horší" vzlykla jsem a začala jsem si vzpomínat na Luka. Co když se nevrátí?

Začaly mi téct slzy,ale hned jsem je zase setřela a snažila se myslet jen na to pozitivní.
Začala jsem myslet na Mamku. Na to,jak jsme si hráli, když jsem byla malá. Pousmála jsem se a snažila se usnout.

Pomalu jsem začala zavírat oči s úsměvem na tváři a myšlenkami přemístěnými na osobě,kterou nikdy nechci ztratit.

                            ****
,,Vstávej lásko!"
Řekl někdo a já se pomalu začala probouzet.
,,Luku?"
,,Jen brácha" zasmál se Pete a strhl ze mě peřinu a roztáhl závěsy.
Zakryla jsem si oči před prudkým světlem a Pete se uchechtl.
,,Nech mě být! Za všechno stejně můžeš ty!" Zakřičela jsem na něj rozespale.
,,J-jak jako já? Jen jsem se o tebe bál.. Luke jel někam za rodiči.." řekl a objal mě, chtěla jsem ho odstrčit, ale byl až moc silný.
,,Asi ti věřím.." vydechla jsem. hned se na mě zářivě usmál a podíval se na hodiny.
,,Lilly Ti sbalila kufr a autobus ti jede za půl hodiny. Být tebou, tak si máknu" řekl klidně a zasmál se.
Hned, jak jsem to uslyšela vystartovala jsem z postele a zapadla rovnou do koupelny.
Opláchla jsem si obličej,ale nad svým odrazem jsem se zděsila.
Měla jsem opuchlá oči a obrovské kruhy pod očima.
Povzdechla jsem si a zkoušela jsem to zamaskovat make-upem.
Vysvlékla jsem se z pyžama, ale to by nebyl můj brácha,aby neměl zase nějaký problém.
,,Dělej!" Křikl a bez klepání mi vtrhl do koupelny.
,,Ježíš promiň!" Omluvil se a hned zase odešel. Uchechtla jsem se a rychle se oblékla. Vyšla jsem z koupelny a mohli jsme jít.
,,Už můžeme?" Zeptal se Pete úplně 'zoufale'.
,,No vlastně si ještě musím vyžehlit vlas-.." nestihla jsem to ani doříct, protože to už mě Pete pevně chytl ze zadu za ramena a táhnul k autobusu.
Začala jsem se smát a Pete taky. Miluju takovéhle chvilky s bráchou, když se oba smějeme a zapomeneme na všechny naše problémy.
,,Tak se brzo uzdrav! A hlavně žádné párty a nic takového.." řekl Pete a přeměřil si mě pohledem.
,,Já a party? Ty máš, co říkat" zasmála jsem se.
,,Tak se měj"  zamávala jsem mu a už nastupovala do autobusu.
Vybrala jsme si místo úplně vzadu. Stejné místo,kde jsem byla i minule, když jsme přijížděli. Zapadla jsem do sedačky a nasadila si sluchátka.
Zaposlouchala jsem se do krásného hlasu a pozorovala krajinu kolem.
Bylo to tu krásné. Krásná příroda. Les. Zvířata. Aspoň chvilka odpočinku od sociálních sítí. Nad svými myšlenkami jsem se musela uchechtnout.

Pozorování mě po chvíli přestalo bavit, proto jsem se rozhodla skusit napsat Lukovi. Za pokus nic nedám..ne?

Kathrin
Proč si odjel?

Mohla jsem mu napsat cokoliv,ale já mu stejně napíšu tu nejdementnější zprávu,co jsem mohla. Pousmála jsem se a čekala na odezvu.
"Cr Cr"

Luke
Já musel. Jinak to nešlo

Kathrin
Jak by to jinak nešlo? Co se stalo?

Zprávy odesílal rychle,ale vůbec jsem nevěděla,jak to myslí nebo,co se mohlo stát.

Luke
On.. on by ti ublížil. To nemůžu dovolit,musel jsem odjet.

Kathrin
Ublížil? Kdo je ten 'on'?

Odepsala jsem,ale to bylo to poslední, co mi napsal.
Byla jsem zmatená a tak trochu vyděšená.
Kdo je ten 'on'? Proč teda Luke odjel, když mi chtěl ublížit?

Skousla jsem si spodní ret a radši se zase zadívala na tu krásnou krajinu kolem a nechala myšlenkám volný průchod.