You Are My World [CZ] ✓

•You Are My World•

O dva měsíce později..

Pohled Luka
Bolest. Přesně tohle neškodné kratké slovo, vystihovalo přesnou mojí situaci. Cítil jsem se, jako bych se vznášel nad mrakami a cítil chladný vítr ve vlasech, ale nic z toho nebyla pravda. Všude bylo bílo a já byl přikovaný k něčemu, co vlastně ani neexistuje. Každý maličkatý pohyb mi způsoboval bolest.
,,Nemůžeš ji tam nechat, snaž se" Vykřikl zamnou ženský hlas. Hbitě jsem se otočil až se mi pár mokrých vlasů nalepilo na zpocené čelo. Potichu jsem zaskuhral, když mě zničeho nic, udeřila prudká bolest do břicha. Co se to semnou děje?
,,Co mám udělat..?" Zašeptal jsem do ticha. Možná jen blázním. Možná tohle místo je jen někde hluboko v mé fantasii a já jen sním.
Odpověďi se mi nedostalo a já zůstal v tichosti stát na pokraji života a smrti.
,,Snaž se.." Jemný hlásek vlál po větru směrem na východ a za sebou nechával malinkaté noty, které okolo mě tancovaly jako chmýří s pampelišek. Nikde nikdo nebyl, ale tichý hlásek poletoval pořád okolo mě a já tomu jen fascinovaně přihlížel.

Možná jsem se na ně díval příliš dlouho na to, aby je to přestalo bavit.
Bílá místnost se začala čím dál tím víc smršťovat a já se začínal pomalu klepat strachy. Moc mě neuklidnilo, když se pode mnou začala tvořit obrovská černá díra, která pomalu zaplňovala všechno bílé okolo mě a vrhala se už i na mě.

--
Trhl jsem sebou, ale hned potom mě udeřila prudká bolest do všech částí mého těla. Pokusil jsem se otevřít těžké oči, ale měl jsem pocit jako by si na mě přes noc ustlalo stádo slonů.
,,Dělejte, sakra! Vždyť se probouzí kruci..!"

Po několika hodinách
Z pohledu Kathrin
Sedím na židli a hraju. Hraju na klavír. Oči mám zavřené, ale přesně vím, co mám dělat. Je to jako, když někde žijete od narození. Přesně víte, kde je každá prasklina ve zdi nebo prohlubeň v zemi. Prsty mi běhaly po klávesách a slzy mi stékaly po tvářích. Nechávala jsem se unášet tónem hudby, při které se vždy odreaguju. Skladba pomalu končí a já zpomaluju tempo.
,,Vrať se mi, prosím.." Zašeptala jsem do ticha. Slzy mi tekly proudem a já už je ani nevnímala. Zavřela jsem oči a ponořila se do svých myšlenek.
Ztratila jsem ho. Do hraní jsem se pokusila vložit všechnu svoji lásku k němu. Všechny city, které jsem v tuto chvíli cítila.
,,Promiň, že tě vyrušuju, ale něco Ti přišlo.." Vtrhla do ložnice mamka a podala mi velkou krabici s dopisem.
Různé myšlenky mi létaly hlavou a já nevěděla, které věřit. Dopis. Přišel mi dopis a krabice.
Potichu jsem poděkovala a přesunula se na zem, nejdříve k dopisu. Roztrhla jsem bílou obálku a z ní vytáhla bílý papír.

Ahoj Kathrin,
tolik mě to mrzí, co se stalo. Chtěl bych Ti to všechno vysvětlit, vynahradit, ale možná už je moc pozdě. Potřebuju čas. Možná měsíce, roky. Možná to bude trvat pár týdnů.

Teď, když to čteš jsem nejspíš na cestě za prarodiči. Jestli oba budeme cítit, že máme být spolu najdeme si k sobě cestu a za dva roky budeme stát uprostřed pláně jako dřív. Musíme přijít na to, jak se doopravdy cítíme. A mezitím. Sbohem.

Brečela jsem. Brečela jsem tak moc. Poslední věc, kterou si mi daroval bylo CD, na kterém bylo černě velkým písmem napsáno You Are My World.

Asi to pro tebe nebude znamenat tolik, co pro mě. Jsou tam písničky, které jsme spolu poslouchali nebo které jsem Tě naučil poslouchat já. Možná to na tebe bude působit jiným způsobem, ale doufám, že si je občas poslechneš.

Mám tě rád.

Luke.

_______________________________________

Comment&Votes